Jak na turnaje a o hendikepech

Jak se počítá hendikep

Hráč s hendikepem 54 by tedy měl zahrát hřiště okolo 126 ran (72+54=126), hráč s hendikepem 28 potřebuje 100 ran, při hendikepu 8 hrajete zhruba 80 ran. Díky hendikepovému systému je možné, aby spolu svedli boj dva hráči s naprosto rozdílnou výkonností. Hráč s vyšším hendikepem dostává od toho druhého rány k dobru, které odpovídají rozdílu jejich hendikepů.

Hendikep 54 získáte v Česku automaticky tím, že složíte zkoušku způsobilosti ke hře. Další snižování je možné pouze za předpokladu, že jste členem ČGF a vaše jméno je tedy vedeno na centrálním serveru ČGF (www.cgf.cz), který eviduje všechny vaše výsledky a kde je také u vašeho jména uveden váš aktuální hendikep. Snižovat (ale také zvyšovat) je možné dvojím způsobem: buď při hře na turnaji anebo tzv. nesoutěžním výsledkem.

Jak to je s turnaji

Turnajů se u nás během každé sezóny koná několik tisíc. Nejjednoduší formou je turnaj pravidelně pořádaný klubem, tzv. hendikepový den, který slouží právě k tomu, aby si hráči snižovali hendikepy. Tyto turnaje jsou většinou bez cen, přihlásit se může kdokoli. Přihlašování se provádí přes server ČGF, případně zavoláte do recepce klubu; stačí den předem, v den turnaje to už většinou není možné. Dalšími turnaji bývají klubové, s cenami, ale otevřené pro ostatní hráče; konají se při různých příležitostech, jako je například jarní otevírání hřiště, v době svátků atd.

Velmi rozšířenou formou jsou turnaje firemní, kdy si firma či společnost pronajme hřiště a uspořádá tu turnaj. V takovém případě jde většinou o tzv. uzavřené turnaje, dostanou se na něj pouze ti, kteří obdrží od organizátorů pozvánku. Zatímco u hendikepových dnů a otevřených turnajů se platí vedle poplatků za hru i startovné, u firemních turnajů neplatí pozvaní nic. Naopak někdy dostávají od firem i různé dárky, pozornosti. Také ceny pro vítěze bývají lákavé, vyhlašují se i vložené soutěže o nejdelší drajv či míček nejblíže umístěný k jamce. I proto jsou tyto turnaje prakticky u všech hráčů velmi oblíbené.

Turnajová hra se v Česku stala velice populární, v ostatních zemích golfisté zdaleka tak aktivní nejsou. Statistiky říkají, že alespoň jeden turnaj ročně odehraje minimálně sedm českých golfistů z deseti.

Proč hrát turnaje

Odpověď na otázku, proč vlastně hrát turnaj, zní: abyste si vyzkoušeli golfovou hru se vším všudy. V turnaji vždycky o něco jde, minimálně o vaše hendikepové číslo, které se buď sníží, zůstane stejné, anebo zvýší. V turnaji hrajete pod psychologickým tlakem, musíte (nebo alespoň měli byste) hrát přesně podle pravidel, nehrajete sám, ale ve skupině s několika hráči (od dvou do čtyř). Jen takové podmínky vám ukáží, na jaké úrovni golf zvládáte. Při turnajovém tlaku se někdo předvede jako bojovník, někdo se po jedné nevydařené jamce sesype. Jsou hráči, kteří se po zkažených úderech vztekají, dokonce hází holemi. Jiní se dokáží povznést nad neúspěch. Vyskytují se bohužel i hráči, kteří mají tendenci k nefér hře, chtějí dosáhnout dobrého výsledku za každou cenu. Jejich partneři ve skupině to ale většinou brzy poznají a takového jedince si pak pamatují ještě hodně dlouho. Podvádět se tudíž nevyplácí.

Vedle turnajů můžete snižovat (či zvyšovat) svůj hendikep i prostřednictvím tzv. nesoutěžního výsledku. Je to povoleno ovšem jen v rozmezí hendikepu 54 – 11,5. Po vašem příchodu na hřiště nahlásíte v recepci, že chcete hrát nesoutěžní výsledek, zaplatíte manipulační poplatek (cca 100 korun) a musíte vyrazit na hřiště s někým, kdo už hendikep má, je stejně jako vy členem ČGF a výsledek vám zapíše. Obvykle to bývá váš spoluhráč, partner, s nímž jste si na hřiště přišli zahrát. Musíte obejít 18 jamek (při hendikepu do 36 stačí jen 9), poté odevzdáte skórkartu v recepci a výsledek vám bude zaznamenán. Výhodou nesoutěžního výsledku je, že ho můžete hrát kdykoli, na hřišti, které si vyberete, jdete také obvykle s člověkem, kterého znáte.

Hendikep se může i zhoršit

Jsou hráči, kterým je vcelku jedno, jak vysoký či nízký hendikep mají. A jsou ti, kteří se během svého golfového života snaží hrát lépe a lépe. Faktem je, že výše hendikepového čísla je motivujícím faktorem a pokud toto číslo snižujete, zažíváte uspokojení. Stavíte si před sebe mety: například si řeknete, že do roka byste mohli z hendikepu 36 dojít až k 25. V jiných sportech se vaše zlepšování tak přesně měřit nedá. Hendikep ovšem není jen motivující záležitostí, může i nepříjemně stresovat. Když totiž zahrajete špatný výsledek, váš hendikep se zhorší. Zlepšuje se sice mnohem rychleji než zhoršuje, ale přesto není příjemné, když se váš těžce nabytý hendikep 29,8 změní na 30,0, posléze na 30,2 a tak pokračujete ještě několik turnajů.

Čím nižší hendikep máte, tím je také těžší ho udržet – musíte při každé soutěžní hře svou výkonnost potvrzovat. Někdy se proto říká, že nízký hendikep není radost, ale věčná starost. Nicméně je potřeba se s tím smířit, brát to jako daný fakt, který vyplývá z hendikepového systému.