Mléčné výrobky ve stravě dětí

Mezi tyto základy patří role mléka a mléčných výrobků ve stravě dětí. Čím dál častěji jsou slyšet mylné názory, že mléko není pro člověka přirozenou potravinou, že zahleňuje, způsobuje alergie apod. Většina z nich jsou bohužel polopravdivé dezinformace vedoucí k matení lidí, kteří netuší, komu, čemu a proč věřit, takže se mléku raději vyhýbají.

Mláďata všech savců, včetně člověka, produkují v trávicím traktu enzym laktázu, který štěpí mléčný cukr – laktózu. Postupem věku, když se mláďata odstavují a přechází na jinou stravu, tento enzym přestává být vytvářen a mléko není tráveno. Ve střevech kvasí nerozštěpená laktóza, vytváří plyny, dráždí trávicí trakt, který se jí snaží rychle zbavit. To způsobuje bolesti, nadýmání, průjmy.

Evropská populace však mléko konzumuje tisíce let a je na něj natolik adaptovaná, že jej dokáže bez problémů trávit a využívat jeho jednotlivé složky. Trávicí trakt lidí totiž nepřestává v dětském věku produkovat enzymy trávící mléko a může ho proto dokonale využívat i v dospělosti. Není tomu tak u některých lidských ras, které se na mléko neadaptovaly. Například většina asijské populace, část africké a některé další. Odborně se nesnášenlivosti mléka říká laktózová intolerance a ta provází i některé choroby trávicího traktu lidí, kteří jsou jinak na mléko plně adaptováni. Může být však dočasná, proto není na místě vyřazovat navždy mléko z jídelníčku například po prodělaném zánětlivém onemocnění střev, ale počkat, až se schopnost trávit jej obnoví.

Lidé a zvláště pak děti, které mléko a mléčné výrobky tráví bez problémů, by ho rozhodně vyřazovat z jídelníčku neměly, pokud jim to nedoporučí lékař. Připravují se totiž o mnoho zdraví prospěšných látek a živin, které jinak musí získávat z jiných potravin. Ne ze všech se však využívají tak dobře, jako právě z mléka. Maminky mnohých dětí často podléhají módním trendům a ve snaze pro své potomky udělat jen to nejlepší, pak nevědomě a zbytečně upírají dětem některé potraviny. Ovšem nároky dětského organismu na přísun živin jsou poněkud jiné, než nároky dospělých. Například tuk tvoří větší procento energetického příjmu. Rozhodně je důležité vybírat zdroje tuků a využívat rostlinné oleje, rybí tuk (ne jako doplňek stravy, ale tučné druhy ryb jako součást jídelníčku).

Živočišné tuky mají však své místo v jídelníčku také, není možné snažit se je z něj zcela vylučovat. Konkrétně mléčný tuk je zdrojem mastných kyselin se středně dlouhým řetězcem a je velmi dobře tráven a vstřebáván. Navíc je přirozeným zdrojem vitamínu D, který je v něm rozpuštěn a ve vysoké míře využíván. Vitamín D je zcela nezbytnou látkou pro utilizaci vápníku, další součásti mléka. Vápník, pokud je konzumován v dostatečném množství, ale není využíván kvůli nedostatku vitamínu D, pak odchází z organismu nevyužit, nebo, v horších případech, může způsobit vznik ledvinových kamenů, protože se vyplavuje močí, ve které se může při vyšší koncetraci vysrážet. Dalším následkem je měknutí kostí – osteomalácie. Kosti dětí se deformují, vyskytuje se častěji skolióza.

Pokud chybí ve stravě vápník, kosti naopak křehnou, což se neprojeví většinou v dětském věku, ale později v dospělosti osteoporózou – vyšší lámavostí kostí. Schopnost kostí mineralizovat se a ukládat do svých buněk vápník, které je činí pevnými, není celý život stejná. Nejvyšší je právě v dětském věku. Proto je konzumace mléka v dětství naprosto nenahraditelným prostředkem v prevenci osteoporózy v pozdějším věku. Ukládání vápníku ve zvýšené míře trvá asi do 25 – 30 let věku člověka. Později se pak vápník sice využije také, zdaleka však již není možné „dohánět“ resty z dětství.

Co tedy lze udělat pro dostatečný příjem vápníku a vitamínu D u dětí? Zajistit by jej měl pestrý jídelníček s dostatkem zeleniny, ryb, masa a mléka nikoli nízkotučného. Tučnější mléčné výrobky, například smetanovo tvarohové krémy, mají výbornou chuť a děti je konzumují velmi ochotně. Je možné je zařazovat do jídelníčku v různých kombinacích například s ovocem. Samozřejmě není možné opomenout jejich vyšší energetickou hodnotu a konzumovat je tak, aby dítě energii přijatou také vydalo. Ideálně tedy v dopoledních hodinách. Důležité je počítat i s příjmem tuku a v dalších pokrmech využívat více zeleniny, ovoce a tuků rostlinných. Takto sestavený jídelníček by pak při optimální energetické bilanci neměl vést k obezitě dětí, bohužel v době módy fast foods a počítačové kultury čím dál palčivějším problémem.

www.pribinacek.cz