MZČR plánuje zlepšení transplantační medicíny a dárcovství orgánů v ČR

Česká transplantační medicína se pohybuje kvantitou i kvalitou poskytovaných služeb u většiny orgánů nad průměrem evropských zemí, a to především díky vysokému úsilí členů transplantologické komunity. „Česká republika si musí udržet dosavadní vysokou úroveň své transplantační medicíny a rozšířit počet zdravotnických zařízení, která se na ní budou aktivně podílet. Prioritou musí být výchova a vzdělávání zdravotnických pracovníků, snaha o efektivnější využívání dostupných zdrojů a v neposlední řadě posílení zahraniční spolupráce na všech úrovních,“ říká ministryně zdravotnictví Dana Jurásková.

Součástí Národního akčního plánu je zejména Národní dárcovský program, legislativní opatření a zahraniční spolupráce. Na tyto a další aktivity bude pro období 2010 až 2012 vyčleněno celkem 25,8 milionů korun a pro roky 2013 až 2015 dalších 21,6 milionů korun. Důležitou součástí akčního plánu je rovněž vzdělávání v oblasti transplantační medicíny pro management zdravotnických zařízení, což se odrazí v žádoucím posílení kvality zdravotní péče a zvýšení počtu dárců. Dalšími adresáty vzdělávacích programů budou lékaři a nelékařští zdravotničtí pracovníci na odděleních JIP a ARO. Právě oni jsou zodpovědní za správné vyhodnocení prvotních informací a rozhodují, zda se vůbec odběr a transplantace bude realizovat a nakolik bude jejich další průběh úspěšný.

Důležitou novinkou, kterou přináší Národní akční plán a potažmo Národní dárcovský program je zařazení dárcovských konzultantů do dárcovských nemocnic. „Typickým příkladem účinnosti tohoto kroku je tzv. španělský model, který drží Španělsko dlouhodobě na prvním místě v Evropě v počtu dárců. Ale i praxe některých jiných evropských zemí ukazuje, že zvýšení dostupnosti orgánů k transplantaci do značné míry závisí na lepší koordinaci v počátečních fázích výběru potenciálních dárců,“ uvádí Markéta Hellerová, náměstkyně ministryně zdravotnictví pro léčebnou péči. Ve všech zdravotnických zařízeních, která detekují možné dárce orgánů, by tak došlo k ustavení místního dárcovského konzultanta. Ten bude cíleně vyškolen v problematice dárcovství orgánů a tkání k transplantaci a bude osobně odpovědný za využití možného potenciálu dárců v daném zdravotnickém zařízení. Celkem by mělo v rámci České republiky pracovat sedmdesát vyškolených konzultantů.

Mezi další novinky patří vytvoření jakostních a bezpečnostních norem vztahujících se na odběr, převoz a použití lidských orgánů. Častější využívání marginálních dárců, jako jsou například dárci ve vysokém věku či se vzácnými chorobami. Plánují se také změny právní úpravy, jež usnadní odběr orgánů od cizinců zemřelých na území České republiky a uvažuje se rovněž o zavedení úlev pro dárce orgánů, tkání a krvetvorných buněk, jak je běžné v zahraničí. Pro další rozvoj transplantační medicíny je důležité zapojení do mezinárodních struktur a projektů a zvýšení aktivity v oblasti mezinárodní výměny. „Mezinárodní výměna orgánů k transplantacím je dosud využívána ve velmi zanedbatelném rozsahu. Přitom je to však způsob, jak výrazně zkrátit čekací doby na transplantaci orgánů zejména u dětí, pacientů se specifickými chorobami, urgentních čekatelů atd.,“ upozorňuje Dana Jurásková.

V současné době je registrováno kolem 700 čekatelů na transplantaci. Čekací doba výrazně závisí na tom, zda je k dispozici vhodný dárce a je nemožné ji předem odhadnout. Může se pohybovat od několika dnů po několik let. Navíc je ovlivněna řadou faktorů, jako jsou krevní skupina, medicínská kritéria, naléhavost transplantace, imunologické parametry, zda se jedná o dítě (děti mají vždy přednost) atd. Také záleží na tom, zda se jedná o živého, či zemřelého dárce a zda se jedná o párový orgán. Nicméně průměrná čekací doba na transplantaci je v České republice zhruba dvanáct měsíců, což je oproti členským státům Evropské unie poměrně krátká doba.

Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví ČR