Mladý dospívající člověk je plný očekávání a těší se na pozitivní zážitky ve „velkém světě“. V tomto období o sobě hodně pochybuje a je skeptický i vůči okolí. Idealizuje si svět i své přátele a rychle soudí ostatní. Rád objevuje nové poznatky, experimentuje a riskuje, aniž by řešil, zda to je či není uvážené jednání. Obrňte se tedy trpělivostí a připravte se na to, že takové chování je normální.
Pokud se ale situace vymkne kontrole a vy zpozorujete, že se váš potomek chová až příliš nestandardně – schází se se staršími a problémovými přáteli, požaduje po vás stále více peněz, aniž by si něco hodnotného kupoval, zhoršil se mu prospěch ve škole, přestal se věnovat svým oblíbeným zálibám, je agresivní, trpí poruchami pozornosti, projevuje se u něj výrazná emoční labilita, úzkost, propady nálady, apatie, euforie, nespavost a jindy výrazná spavost – začněte jednat. „Signálem pro vás mohou být i zarudlé oči, malé nebo rozšířené zornice, setřelá řeč, pach z dechu, z kůže či oblečení, popáleniny na prstech, rtech, nadměrně suché rty, zarudnutí nosu, krvácení z nosu, známky opilosti, kolapsové stavy, zhoršení akné, vpichy a motorický neklid či jindy nemotornost, neobvyklá únava, záchvaty, náhlý úbytek hmotnosti,“ vypočítává MUDr. Marian Koranda z Dětského a dorostového detoxikačního centra NMSKB.
Mějte v zásobě důkazy
V první řadě shromážděte důkazy a ujistěte se, že jsou racionální. „Konfrontovat nevinné dítě může být velice škodlivé a zhorší vaši vzájemnou komunikaci,“ upozorňuje MUDr. Marian Koranda.
Největším důkazem je samozřejmě nález samotné drogy. Do obrazu vás ale mohou lehce uvést i předměty, jako jsou například láhve od alkoholu, rozpouštědel, krabičky od léků, nález tzv. nádobíčka (stříkačky a jehly, tamponky, filtry, kyselina, zapalovač…), dýmky, psaníčka, semena, cigaretové papírky apod. Varovat by vás mělo i časté používání žvýkaček či bonbonů proti zápachu z úst, velmi časté používání kapek do očí či nosu, změny v chování, ve stravovacích návycích (nechutenství, žravost, náhlé zvýšení spotřeby mléka…), zanedbávání hygieny; lhaní, spavost, předrážděnost, tajemnost, laxnost, bezstarostnost, ztráta zábran; vyhýbání se očnímu kontaktu a zastávání se drog, pseudofilozofování nebo intenzívní zaobírání se drogovými otázkami.
Po důvodech nepátrejte
Jakmile se ve svých domněnkách utvrdíte a shromáždíte důkazy, se svým dítětem si promluvte. Zachovejte klid a nekřičte. Snažte se k němu hovořit klidně, rozvážně, vysvětlete mu, proč se domníváte, že bere drogy. Počkejte na jeho reakci, ale zůstaňte pevní – obvyklou reakcí téměř každého dítěte je totiž odmítání podezření. A to se spoustou emocí! „Nesmíte ale ihned své plačící dítě utěšovat, trvejte na tom, že jste si jisti svými důkazy,“ radí MUDr. Koranda, Snažte se udržovat chápavý tón řeči, dejte najevo své pochopení, tím se výrazně zvýší šance na získání doznání.
Po důvodech nepátrejte – vyvoláte tím jen obrannou reakci. Neobviňujte, spíše se zaměřte na budoucnost, ta je důležitější. Vysvětlujte důvody, proč je výhodnější nebrat drogy a žít život ve zdraví. Snažte se naslouchat, vést otevřený dialog, především neukončit vzájemnou komunikaci. Ujistěte dítě, že o něj stojíte, i když nyní udělalo neuvážené chyby.
Pokud je rozhovor příliš prudký a emocionální, dohodněte se na přesunutí na později. „Nestrašte dítě negativními účinky drogy, zastrašování nefunguje,“ upozorňuje doktor Koranda. Vysvětlete dítěti, že jeho užívání drog či alkoholu má negativní dopad na celou rodinu. Dejte však dětem zřetelně najevo, že jsou součástí rodiny a že si jich vážíte a máte je rádi. Dítě by mělo poznat, že je pro něj výhodnější spolupracovat a chovat se vstřícně, nebrat drogy. „Pokud vám dítě řekne pravdu, která pro něj může být velice obtížně sdělitelná, ujistěte ho, že jste hrdí na skutečnost, že dokázalo pravdu říci,“ radí MUDr. Koranda. Stanovte společně s dítětem jasná pravidla chování všech členů rodiny v domácnosti. Dítě nesmí mít pocit, že jsou mu pravidla násilně vnucena, musí vnímat kompromisní řešení. Neváhejte pravidla formulovat v písemné podobě.
Žádat o radu není ostuda
Pokud si sami nevíte rady, nestyďte se a vyhledejte odborníka. S problémem se můžete svěřit ošetřujícímu dětskému lékaři, poradit se s (pedo)psychiatrem, sociálním kurátorem na příslušném městském úřadě nebo výchovným poradcem. Domluvte si schůzku v pedagogicko-psychologické poradně nebo kontaktujte přímo Dětské a dorostové detoxikační centrum v Praze. Stále si však opakujte, že nejste přímo na vině, ale vaše zkušenosti a kvalita rodinného života jsou klíčem k řešení situace.
Kontakt: Helena Nevečeřalová, Account Manager, EMC Public Relations, Opletalova 19, 110 00 Praha 1, +420 775 860 167, hneveceralova@emcgroup.cz
ČLÁNKY DO MAILU