„Třetina až polovina schizofreniků trpí současně nemocemi srdce a cév, obezitou nebo vysokým krevním tlakem,“ říká psychiatr Jiří Masopust z Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
Problémem podle Höschla je, že po lécích proti psychóze se přibývá na váze; po deseti týdnech užívání i přes čtyři kilogramy. Pokud pacient přibere o více než dva a půl kilogramu za měsíc, měl by navštívit specialistu.
„Schizofrenie je psychóza, závažné duševní onemocnění charakterizované ztrátou kontaktu s realitou,“ vysvětluje Höschl. Projevuje se halucinacemi, bludy, poruchami vědomí. Představuje velký handicap; asi třetina lidí se může vrátit do práce, třetina má vracející se příznaky, u třetiny je nutný pobyt v léčebně.
Schizofrenií onemocní jeden člověk ze 100. Nemoc je geneticky podmíněna, ale genů, které se musí sejít, aby propukla, je více. Pravděpodobnost onemocnění zvyšuje výskyt schizofrenie v rodině. V případě nemocného sourozence nebo rodiče je pravděpodobnost 13 procent, pokud jsou nemocní oba rodiče, je riziko výskytu nemoci potomka 24 procent.
Často se projeví mezi 15 až 30 lety věku. Člověk se uzavírá do
sebe, pak se přidávají sluchové a zrakové halucinace nebo paranoidní
bludy. V akutní fázi je nutná hospitalizace.
Schizofrenie je léčitelná, ale nikoli vyléčitelná. Největším
neúspěchem léčby je, že léky nejsou užívány. Pokud se již nemoc
rozvine, lze určit příznaky a při pravidelném kontaktu s lékařem míru
hospitalizací snížit, říká Höschl.
Psychiatrické centrum používá už delší dobu originální systém ITAREPS, v němž pacienti nebo jejich příbuzní každý čtvrtek posílají podle návodné kartičky s deseti otázkami do centra sms zprávu o stavu nemoci. Pomocí ní může lékař poznat, kdy se blíží opětovné propuknutí nemoci. Podle Höschla projekt pomáhá předejít 70 procentům opětovných hospitalizací.
„U těch, kteří byli do programu zařazeni, tak to snížilo
v zrcadlovém experimentu dva roky před a dva roky po výskyt hospitalizací
o 70 procent, což bylo předtím nepředstavitelné,“ říká.
„Dokonce to u pacientů zvyšuje pocit, že se o ně to zdravotnictví,
konkrétně pan doktor zajímá, takže to neodlidšťuje, jak by se u techniky
očekávalo, ale naopak. Ti pacienti, kteří v programu jsou, mají pocit, že
se jim systém věnuje, že pan doktor na ně myslí, když se horší, tak jim
sám volá,“ uvádí Höschl.
Duševně nemocní mají podle něj ztížený přístup ke zdravotní péči. „Je prokázáno, že duševně nemocným je péče, na kterou mají právo, poskytováno o 60 procent míň, než kolik mají v normální populaci,“ dodává Höschl.
ČLÁNKY DO MAILU