Stanovisko ministerstva k problematice „tzv. létání kojenců a batolat“

V  návaznosti na reportáž, která se týkala kurzu „tzv. létání kojenců a batolat“, která byla odvysílána v rámci pořadu 168 ČTV dne 9. 2. 2010 a poté diskutována v dalších pořadech ČT i na stránkách denního tisku,  sděluje Komise Ministerstva zdravotnictví pro péči o děti a dorost v souladu s vyjádřením odborníků z oboru neonatologie, pediatrie, praktického lékařství pro děti a dorost, sociální pediatrie, dětské neurologie, ortopedie, rehabilitace, očního lékařství, otorinolaryngo­logie, psychiatrie, soudního lékařství a Meziresortní pracovní skupiny pro prevenci dětských úrazů následující stanovisko: 

Praktiky se týkají pasivních pohybů s dítětem. Po uchopení za horní končetinu (končetiny) je dítě uvedeno do stavu rotace celého těla na dráze dané délkou horní končetiny dospělé osoby a prováděné nepřetržitě po určitou dobu. Za takové situace nastává u dítěte vedle akcelerace též odstředivý účinek na celé tělo včetně hlavy. Poté následuje zpomalení s opačným efektem, tj. decelerace těla včetně hlavy.

Z hlediska anatomického uspořádání kraniocervikální oblasti dětského a zejména kojeneckého věku nutno uvést, že zde jsou odlišnosti této části těla od dospělého věku. Kosti lebního krytu jsou volně pohyblivé a jsou spojeny švy, mozek v lební dutině je uložen volně („plave v mozkomíšním moku“) a tudíž vnímavější na pohyby hlavy (tzv. impulsive loading). Za takové situace může změna rychlosti těla – hlavy, vyvolaná prudkou akcelerací či decelerací, vyvolat změny v lební dutině. Týká se jednak možného poranění piálních cév, uložených parasagitálně u horního šípového splavu s následným krvácením do prostoru pod tvrdou plenu mozkovou při anterio – posteriorním (čelně-týlním) pohybu (pohybech) těla, resp. hlavy nebo při latero – laterálním pohybu, s možným vznikem střižného poranění vláken nervových axonů.

Hlava kojence, batolete, není totiž významněji chráněna před takovými pohyby, též při angulárních pohybech hlavy, při jejím kývavém pohybu. Osa takového pohybu je v krční páteři. Svalstvo krku je v tomto věku slabé a nedokáže takové pohyby zmírnit, přičemž hlava kojence představuje významnou část hmotnosti celého těla dítěte v tomto věku. Nezralý dětský mozek je prováděnou technikou  vystaven výrazné akceleračně-decelerační zátěži nerespektující odlišnosti cévního systému těchto malých dětí oproti dětem větším. Dochází k neúměrným změnám tlaků v žilních splavech mozkového řečiště, a tím souběžně k prudkým změnám tlaku  likvoru v mozku a prodloužené míše, což pokládáme  u vyvíjejících se struktur centrálního nervového systému za vývoj ohrožující faktory.

Výrazná změna rychlosti těla – hlavy, může vyvolat poranění v lební dutině včetně zrakové dráhy a jemných tkání nitra dětského oka a zanechat trvalé následky na očích, resp. zraku. To se týká jednak možného poranění intrakraniálních cév s následným krvácením a   možného  poranění svazků nervových vláken zrakové dráhy. Prezentovaná fyzická manipulace s kojenci a batolaty může způsobit traumatické změny oka a centrální části zrakové dráhy až  po zrakový kortex.

Možné poškození oka se týká těchto tkání:  spojivka – subkonjunktivální hematom, přední komora – krvácení (hyféma),  čočka – subluxace čočky,  sklivec – krvácení do sklivcového prostoru,  sítnice -  odchlípení sitnice,  krvácení do sítnice. Zraková dráha, okohybné nervy:  krvácení do anatomických struktur zrakové dráhy od nervus opticus až zrakový kortex v okcipitální krajině může dle rozsahu způsobit specifické  trvalé nebo přechodné defekty – výpadky zorného pole  s možnou následnou trvalou invalidizací. Krvácení v oblasti jader okohybných nervů v mozkovém kmeni,  útlakové léze v oblasti vláken okohybných nervů mohou způsobit poruchu okulomotorické rovnováhy  – paralytický strabismus. 

Popisovaná pohybová aktivita je nepřiměřenou zátěží na lokomoční ústrojí, které se po narození teprve vyvíjejí. Periferní výbava je sice již vyvinutá, ale centrální úseky od oblasti jader dozrávají postupně po řadu měsíců. Nepřiměřená pohybová zátěž může tento složitý, jemný mechanizmus narušit.  Teprve v době zrání vestibulárních spojů (kvadrupedální dítě) se začínají vyvíjet reakce vzpřimování hlavy, koordinace šíjových svalů, trapeziu a svalstva trupu. Zatěžovat dětský organizmus před tímto obdobím nemá s hlediska posturálních reflexů smysl, protože dítě ještě nemá organické předpoklady k jejich vyvolání. V dalším období integrace na kortikální úrovni (bipedální dítě) je možné používat celou řadu činností, které rozvoj posturálních reakcí posílí. 

Prezentovaná pohybová aktivita je krajně nevhodná pro kojence a nebezpečná pro nedostatečně vyvinuté šíjové svaly i pro ostatní kolemkloubní svaly, neboť  může dojít k akutní, opakované či dlouhodobé traumatizaci nedovyvinutých kloubních struktur s možnými pozdějšími trvalými následky, které se projeví později při spontánní vertikalizaci.

Navíc některé děti na výše popsanou pohybovou aktivitu reagují pláčem a křikem. Důvodů tohoto pláče může být několik. Strach z nepřirozených poloh těla, strach z výšky a možného pádu, pláč ostatních dětí, bolestivé vjemy způsobené rotací a rychlými změnami polohy těla, pocit dezorientace a další. Tyto události mohou být z hlediska prožitku dítěte a jeho neschopnosti porozumět situaci vnímány jako život ohrožující a mít za následek trauma s následkem plačtivosti, zvýšené dráždivosti, děsivých snů, nočních můr, vyhýbání se situacím, které tuto traumatickou událost připomínají nebo vyvolávají a další změny v chování dětí. Pokud jde o opakované zážitky tohoto typu je pravděpodobné, že takovéto cvičení s dětmi může představovat chronický stres, který může mít v některých případech za následek posttraumatickou stresovou poruchu s velmi závažnými důsledky na zdraví dítěte.

V tomto kontextu současné poznatky na poli neurobiologie traumatického stresu potvrzují také významný vliv stresového působení na mozek. Tento vliv traumatického stresu na mozek byl zjištěn v celé řadě zobrazovacích studii. Například magnetická rezonance (MRI) při srovnání volumetrických vlastností hippocampu u normálních jedinců a u pacientů s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) vykazuje zřetelné zmenšení objemu u pacientů s PTSD. Jako příklad funkčního ovlivnění lze uvést situaci v případě podnětu, který vyvolává strach, kdy můžeme pozorovat výraznější fMRI aktivaci v levé amygdale u pacientů s PTSD ve srovnáni s kontrolní skupinou.

Další negativní důsledky mohou být také pro funkce endokrinní a imunitní. Ze stávajících poznatků je proto nepochybné, že stres, který je při cvičení některým dětem způsoben a jehož výrazem je pláč, může mít v případě opakování těchto cvičení povahu chronického stresu a tím ovlivnit psychické a fyzické zdraví dětí ve smyslu již známých a doložených poznatků.

Příslušná pohybová aktivita vykazuje rysy shaken-baby syndromu a sy CAN (syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte). Rodiče je proto třeba upozornit na povinnosti, které vyplývají z následujících závazných právních norem a na důsledky případného neplnění těchto povinností: 

Úmluva o právech dítěte (sdělení č. 104/1991 Sb.): Dle Úmluvy o právech dítěte děti vyžadují vzhledem k jejich zranitelnosti zvláštní péči a ochranu, právo na nejlepší dosažitelný zdravotní stav a přístup ke zdravotním službám, ochranu před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením, zneužíváním, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením. 

Zákon o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.): Ust. §31 tohoto zákona definuje rodičovskou odpovědnost jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. 

Zákon o sociálně právní ochraně dětí (zákon č. 359/1999 Sb.): Dle ust. §6 tohoto zákona se sociálně právní ochrana zaměřuje zejména na děti, jejichž rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti dle zákona o rodině. Dle ust. §59 tohoto zákona se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jako osoba odpovědná za dítě ponechá dítě bez náležitého dozoru přiměřeného jeho věku, rozumové vyspělosti, popř. zdravotnímu stavu, a tím je vystaví nebezpečí vážné újmy na zdraví. Za tento přestupek lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

Z výše uvedeného vyplývá, že „tzv. létání kojenců a batolat“, je pohybovou aktivitou, která je pro děti této věkové skupiny jednoznačně riziková. Rychlá změna směru pohybu a velká odstředivá síla při takové pohybové aktivitě mohou způsobit řadu drobných či větších poranění s dlouhodobými či trvalými následky, které se mohou projevit i po delší době. Mezi rizika, popř. poškození, která mohou nastat při „tzv. létání kojenců a batolat“ patří zejména:

1. drobná i větší poškození centrálního nervového systému
2. nitrooční krvácení do cév sítnice s přechodným event. trvalým poškozením zraku
3. poškození lokomočního ústrojí
4. poškození kloubního vaziva, pouzdra velkých kloubů s následnou poruchou hybnosti,  růstové chrupavky dlouhých kostí
5. prudké pohyby v oblasti krční páteře jsou rizikové ve smyslu možných drobných poranění, která mohou být patrná až v pozdějším věku a projevit se poruchou hybnosti této části páteři, bolestmi hlavy, atd. 
6. existuje riziko posttraumatické stresové poruchy
7. existuje reálné riziko vysmeknutí dítěte při prudkých manévrech s následkem těžkého úrazu
8. pohybová aktivita vykazuje rysy shaken-baby syndromu a sy CAN
9. pohybová aktivita je v rozporu s Úmluvou o právech dítěte, zákonem o rodině a zákonem o sociálně právní ochraně dětí.

Závěr:  „Tzv. létání kojenců a batolat“ patří mezi nestandardní postupy, které nerespektují principy vývojové kineziologie. Neexistují žádné důkazy o prospěšnosti tohoto typu pohybové aktivity. Tyto praktiky lze pokládat za nefyziologické, neopodstatněné a s ohledem na jejich rizikovost  za zdraví škodlivé.  Tento typ pohybové aktivity považujeme za  zcela nevhodný, vysoce rizikový pro kojence a malé děti, hraničící s týráním dětí. Apelujeme proto na rodiče, aby takovýto způsob pohybových aktivit se svými dětmi neprováděli, a upozorňujeme je na morální i právní odpovědnost, kterou mají za zdraví svých dětí.

Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví ČR