Virová hepatitida typu C – základní fakta

• VHC – virová hepatitida typu C
• HCV  – virus hepatitidy typu C
• Virus hepatitidy typu C (HCV) je obalený RNA virus z čeledi Flaviviridae, přenáší se parenterálně, především přímým kontaktem s lidskou krví. Způsobuje zánětlivé změny jaterní tkáně a nekrózu jaterních buněk. Objev viru hepatitidy C byl publikován v roce 1989.

Hlavní rizikové skupiny

-          Uživatelé (současní či bývalí) injekčních psychoaktivních látek (drog).

-          Příjemci krevních transfúzí, derivátů krve, transplantovaných orgánů či hemodialyzovaní, především před rokem 1992 (před zavedením testování antiHCV protilátek).

Skupiny s možným rizikem

-          Osoby s anamnézou pobytu ve vězení.

-          Lidé s tetováním, piercingem či akupunkturou, které byly provedeny za nesterilních podmínek.

-          Osoby sexuálně promiskuitní, případně s anamnézou některé z pohlavně přenosných chorob.

-          Děti matek infikovaných hepatitidou C.

-          Sexuální partneři osob s hepatitidou C.

-          Zdravotnický personál.

-          Veškeré další aktivity, při kterých může dojít k přímému kontaktu s lidskou krví.

-          Obecně také osoby, u kterých byly zjištěny odchylky v jaterních testech (zejména zvýšení jaterního enzymu ALT).

Epidemiologie

-          Celosvětově – chronicky (dlouhodobě/trvale) je infikováno 170 mil. lidí, ročně přibývá 3 – 4 mil. nových případů.

-          Česká republika – v posledních 3 letech je každoročně hlášeno kolem 1000 případů HCV,  jde však pouze o zlomek skutečného výskytu.

-          Prevalence (výskyt) HCV infekce v běžné (nerizikové) populaci je menší než 0,2 %,
prevalence v rizikové populaci uživatelů injekčních drog je v ČR 35 %.
Celková prevalence v ČR je odhadována na 0,3 %.

-          V současné době dochází k převážné většině nových HCV infekcí v rizikové skupině uživatelů injekčních drog.

Způsob přenosu

-          Především kontaktem s lidskou krví (viz výše), možný je také přenos sexuální či perinatální (matka – dítě) ačkoliv je relativně málo efektivní a v praxi se podílí na velmi malé části případů

-          HCV infekce není přenášena běžným mezilidským kontaktem: kýcháním, kašláním, objímáním, potravinami, nápoji apod.

Klinické parametry HCV infekce

-          Inkubační doba 15 – 150 dnů.

-          Příznaky: u akutní infekce nejčastěji únava a žloutenka, v 70 – 80 % případů je však průběh zcela bezpříznakový!!!

-          Až u 80 % infikovaných pacientů se rozvine chronická infekce s rizikem pozdních následků.

-          Pozdní následky:  u 10 – 20 % chronicky infikovaných pacientů se rozvine jaterní cirhóza,
u 1 – 5 % se během 20 – 30 let objeví rakovina jater (hepatocelulární karcinom), pozdní následky HCV jsou nejčastějším důvodem transplantace ja­ter.

-          Rozvoj hepatitidy C se výrazně urychluje při konzumaci alkoholu v době infekce.

Možnosti léčby

-          V současné době lze zcela vyléčit 50 – 60 % nemocných při použití kombinované léčby pegylovaným interferonem alfa a ribavirinem.

-          Významně příznivějších léčebných výsledků je dosahováno u mladších pacientů s kratší dobou trvání infekce, a to až 90 %.

-          Obecně platí, že léčit by se měli všichni infikovaní pacienti, pokud nejsou přítomny kontraindikace léč­by.

Možnosti prevence

-          V současné době neexistuje účinná vakcína proti virové hepatitidě typu C, prevencí může být zamezení kontaktu s lidskou krví a všech výše zmíněných rizikových aktivit.

-          Řešení drogového problému.