Nemoci a úrazy

Taky už jste do něj šlápli? A taky jste v tu chvíli dostali zlost na souseda, který venčí svého mazlíčka zásadně bez pytlíku? Pak vás spolehlivě nadzvedne zpráva, že vaše město se rozhodlo posečkat s úklidem výkalů, které tak nemilosrdně odhalil tající sníh.

ROZHOVOR – „Konečně slunce!“ raduje se každý ekzematik, ale i člověk s relativně zdravou pokožkou netrpělivě vyhlíží první jarní sluneční paprsky. Zimní období kůži nesvědčí, často je vysušená a popraskaná. Čím to je? MUDr. Jana Marešová nám prozradila, jak se máme o kůži v zimě starat a varuje, že nás nejhorší období ještě čeká.

Psychiatr prof. Cyril Höschl říká, že média se o jeho obor zajímají výhradně v okamžicích, kdy bývalý psychiatrický pacient umlátí babičku. Dodává, že případy, kdy někoho umlátil bývalý stomatologický či chirurgický pacient, pecku na titulní stranu nezajistí. Podívejme se ve světle tohoto bonmotu na začátek letošního roku.

Cévní mozková příhoda postihuje čím dál tím mladší lidi a zásadně změní život nemocného i jeho rodiny. Pacienti i jejich blízcí to často vzdávají, ale stojí za to bojovat, třeba navzdory pokročilému věku. Příběh devadesátileté Anny Malé je toho příkladem.

„Někerý lidi holt musej mít samý extravuřty!“ říká závistivě baba Nováková. A představte si, paní Nováková, že někteří o to vážně nestojí. To se rozhodně týká pacientů, kteří trpí tzv. vzácným onemocněním. Fakt, že právě jejich nemoc je něco „extra“, jim totiž komplikuje život víc než lidem s „běžnými“, tedy častějšími chorobami.

Každý rok se jen v Evropě objeví v průměru téměř tři tisíce případů lidí, kteří si ze setkání s klíštětem odnášejí vážné následky, například ochrnutí. Navíc už byla prokázána onemocnění encefalitidou i u osob, které s klíštětem vůbec nepřišly do styku. Česká republika je co do počtu nakažených bohužel na prvním místě. Proč tomu tak je?

GLOSA – A nejen to, vlastně dokážou být úplně padlí na hlavu. Alespoň soudě podle letošní olympiády, která ukazuje víc než kterékoliv předešlé, jak moc se rozevřely nůžky mezi sportem a zdravím. A jak je zvrácený celý systém vrcholového sportu.

Praktický lékař, zubař a v případě žen ještě gynekolog, to je základ. Na tuto trojici se v případě zdravotních potíží obvykle obracíme nejdříve, u ní proto také začneme seriál článků, který vám chce být průvodcem po nejrůznějších ordinacích a vyšetřeních. Co nás kde čeká a co můžeme udělat, abychom návštěvu lékaře „přežili ve zdraví“?

Kauza „létajících miminek“ bezděky vyvolala řadu otázek. Kam až může otec a matka zajít při péči o potomka, pokud jde o jeho zdraví? Kde končí práva rodičů a kde začíná ochrana dětí před nezodpovědnou mámou či tátou? Mohu s dítětem dělat cokoliv, pokud je to v dobré víře, že mu poskytuji jen to nejlepší? Zdá se, že v Česku ano.

Susan Tollefsen (59) čeká na výsledek umělého oplodnění. Chce se podruhé stát matkou. První dcerku porodila ve svých 57 letech. Její příběh vyvolává řadu emocí. Má vůbec „právo“ rodit děti, když je ve věku babičky?

Představte si, že ležíte v nemocnici, zmatení po narkóze zamíříte na záchod, ale zabloudíte. Vaše chytré pyžamo však už přivolalo sestru, která vás díky RFID čipu v podšívce najde a odvede zpět na pokoj. To není vize daleké budoucnosti, takové čipy všité v oblečení už testují i české nemocnice. Například rehabilitační léčebna v Mladé Boleslavi.

Kolují o nich vtipy, ale nikdo by nepřiznal, že jeho samotného sužují. Lékaře se stydíme vyhledat, ostych nám nedovolí toto téma otevřít ani před partnerem či partnerkou.

Žádná morová rána či pandemie nemocí nás už nečeká, tvrdí imunolog JIŘÍ BERAN, vedoucí Centra očkování a cestovní medicíny při Klinice infekčních nemocí ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové a jeden z největších evropských odborníků na očkování. Ovšem chřipka je dál velmi nebezpečná, dodává jedním dechem.

KOMENTÁŘ – Ministryně zdravotnictví DANA JURÁSKOVÁ má ráda očkování. Loni v říjnu se ve světle televizních kamer nechala očkovat proti viru sezónní chřipky, včera si stejné mediální divadlo zopakovala s vakcínou proti prasečí chřipce. Riziko této nemoci prý „nepřeceňuje“, protože je menší než u běžné chřipky. Tak proč takové zbytečné gesto?

Celý den na sjezdovce a pak do chalupy k teplým kamnům. Takhle může vypadat naše idylická představa pobytu na horách. Ne vždycky ale všechno probíhá tak radostně. Stačí jen malá chvíle nepozornosti a o těžký úraz je postaráno. Pomůže nám někdo, až se budeme válet s bolestí v závěji?

Test na cukrovku považuje mnoho těhotných za zbytečný. Neuvědomují si ale, jakému riziku se vystavují. Neléčená cukrovka ohrožuje nejen je, ale i dítě. Opravdové nebezpečí přijde až po letech.

Opakuji, neolizujte železné zábradlí," zaznělo ze školního rozhlasu ve slavném filmu Jana Svěráka Obecná škola. Chlapci se na sebe šibalsky podívali a hned po vyučování se rozhodli vlastnosti kovů vyzkoušet na vlastní jazyk. Když se zkrátka něco nemá, tak se to zpravidla udělá. Jaké mohou být následky?

Většina Čechů si na Štědrý den pochutnává na kaprovi. Je to taková milá tradice. Jenže hodně lidí po celodenním hladovění hltá, nebo nedávají pozor a chtějí rychle sníst svoji porci, aby už byli u stromečku. Stačí pak jedna malá kostička a máme na problémy zaděláno.

V životě jsem se nepokusila uplatit lékaře. A vida – přesto žiju! Přitom slýchám poměrně často v nejrůznějších variacích: „Kolik já jsem se nastrkala tomu doktorovi, ale bez toho to nejde…“ nebo „To se musí, něco šoupnout.“ Ze všech těch řečí by se zdálo, že když bohy v bílém nepodmáznete, nechají vás bídně umřít. Nenechají.

Smrt jsme vytěsnili. Umíráme v ústavech, přestože si všichni přejeme zemřít doma a mezi svojí rodinou. Jenže my nechceme slyšet nic o tom, že i nás čeká smrt. O tom, jak velká je to chyba, se přesvědčíme právě ve chvíle, kdy sami umíráme nebo někdo z blízké rodiny.

Rakovina plic je strašákem všech kuřáků. Pokud se neodhalí včas, vede téměř vždy ke smrti. Jestliže tedy kouříte, nebo jste kouřili, a máte pocit, že s vaším dechem a plícemi není něco v pořádku, zajděte k lékaři. Jen včasná léčba vám může zachránit život. Kdo přijde pozdě, dostane smrtelný ortel.

Do prvního solária jste si mohli lehnout někdy v 80.letech. Tehdy ještě nikdo neřešil, jak moc jsou pro člověka škodlivá. Současné statistiky jsou ale nemilosrdné. Rakovinou kůže onemocní každým rokem stále více lidí. Můžou za to skutečně solária? Lidé si myslí, že ano.

Když se před pěti lety agentura Median ptala pacientů, co jim vadí nejvíce ve zdravotnictví, na celé čáře to vyhrálo nesmyslně brzké vstávání v nemocnicích a na druhém místě pak dlouhé čekání u lékaře. Zdá se, že jednomu z tradičních fenoménů českého zdravotnictví – frontám před ordinacemi – bude brzy konec.

Už brzo se vám může stát, že půjdete ke svému lékaři, ten vám napíše neschopenku a vy za její vystavení zaplatíte celou stokorunu. Nevěříte? České lékařská komora o tom v současné době jedná s ministerstvem. Jestli budeme platit ke 30 korunám ještě 100 za neschopenku, není zatím jisté. Možná by pomohly elektronické neschopenky.

Do proutěného košíku dáte králíka, pár vejcí a lahvinku něčeho dobrého a vyrazíte za babičkou. Košíček však odevzdáte u jejího ošetřujícího lékaře. Koneckonců, není na tom nic špatného. Horší však je, když u doktora zanecháte vyšší finanční částku. To už totiž není malá pozornost, ale regulérní úplatek.

Když se řekne AIDS, vybaví se vám smrtelná nemoc. Ale také mýtus, že je to problém daleké Afriky. Tahle nemoc se přece v našich končinách vyskytuje jen zřídka a riziko nákazy je proto velmi malé. Opak je ale pravdou. Počet nakažených se totiž zase začal zvyšovat.

Možná jste se s tím ještě nesetkali. Možná vám zatím nikdo neumřel v ukrutných bolestech. Možná nevíte, jak hrozné utrpení těžce nemocní lidé podstupují. Ulevení od bolesti ve formě dávky morfia je pak jedinou šancí, že váš blízký odejde z tohoto světa důstojně. Ne vždy se tak děje. Proč?

Intimní problém se jmenuje zácpa. Ve společnosti se o ní moc nemluví a často máme zábrany přiznat své potíže i partnerovi. Je to ale velmi časté onemocnění, které už potrápilo snad každého z nás. Zácpu byste ale neměli zlehčovat. Pokud vás trápí dlouhodobě, buďte na pozoru. Může být totiž příznakem velmi vážné nemoci.

V roce 2065 prý nebude dovršení 90 let věku ničím mimořádným a po světě bude chodit čím dál tím více stoletých lidí. To už se týká dnešních třicátníků. Fyzická kondice a zdravotní stav orgánů je jedna věc, ale utáhne to naše hlava? Co můžeme dělat proto, abychom si své stáří užívali a uvědomovali?

Jedete po silnici, cesta utíká jako po másle. V radiu hrají oblíbenou písničku. Možná si zpíváte. Přesně ve chvíli, kdy přemýšlíte nad něčím úplně obyčejným, se před vámi stane nehoda. Z ničeho nic. Zastaví se vám dech. Co teď? Co dělat? Víte to?