Ovšem proti gustu jednotlivce žádný dišputát. Chápu, že někomu může přijít skvělé jen tak si skočit z letadla nebo z mrakodrapu. Tyto zábavy mi ovšem přijdou dost zvláštní. Nejde vlastně ani tak o sport, jako o riskování zdraví a života. To, že skočíte z letadla přivázáni k profesionálovi, z vás samozřejmě nedělá sportovce, ale jde spíš o záležitost psychologickou. Určitě to zabere hodně vnitřního přemlouvání a získat finální odhodlání k tomu poslednímu kroku do neznáma je také jistě obdivuhodný výkon. Ne pro mě. Já jsem v podstatě strašpytel a reálně uvažující osoba, pro kterou je podobná kratochvíle zbytečná. Na co riskovat, proč dávat do placu čisté spodní prádlo?
Jen několik vteřin
Když se bavím s lidmi, tak se od nich často ani nedozvím, proč to vlastně dělají. Proč si jdou jen tak skočit. Ano, často tvrdí, že je to fajn pocit, riskovat, jen tak letět prostorem s vědomím, že se nemusí otevřít padák, nebo že si alespoň zlomí nohu při nedokonalém dopadu. Jenom proto? To je dost málo, ne? Když se věnuji sportu, tak jednak udělám něco pro tělo a pro zdraví, pobavím se, strávím čas s kamarády. Mají vteřiny volného pádu podobné atributy? Asi těžko…
Adrenalinové sporty jsou ale velmi oblíbené, i když přinášejí pouze několikavteřinový prchavý pocit štěstí a současně vědomí toho, že riskujeme úplně zbytečně zdraví, nebo dokonce život. Hlavním tahákem je pravděpodobně překonání sama sebe, odbourání vnitřních bloků a pudu sebezáchovy. Ano, pokud si někdo potřebuje dokázat, že na to má, že se umí překonat a ovládat, tak je to jistě skvělá věc. Já to ale dělat nemusím, nemám tu potřebu. A asi nejsem sám.
Jak vnímáte adrenalinové sporty?
Vyzkoušejte na vlastní kůži: Lanový park
Někteří lidé se pro adrenalin narodili, jiní si to chtějí vyzkoušet, ale musejí se do toho trochu nutit.
Chybí nám nebezpečí?
Zajímavé je, že adrenalinovým sportům se často věnují lidé, do kterých byste to neřekli. Žádní dobrodruhové a kaskadéři, prostě úplně normální jedinci.
Hecování adrenalinu nás možná láká kvůli tomu, že ho jinak máme málo. Neválčíme, nebojujeme o holý život. Dokážete si představit, že by se někdo adrenalinovým sportům věnoval třeba ve válce? Proč taky. Máme nedostatek nebezpečných situací, tak si je začínáme uměle navozovat sami. Je to dobře? Možná ano, tyto sporty nás mohou vytrénovat na dobu, kdy bude hůř. Tělo a mysl něco podobného potřebuje, proč si to tedy nedopřát, proč si nevytvářet náhražky, které nás budou držet ve střehu?
Každý by měl dělat to, co ho baví. Pokud někoho baví skákat padákem a nevadí mu, že to stojí tisíce, tak ať. My poseroutkové (přeháním, myslím tím nás, které podobné skopičiny netankují) můžeme trávit volný čas u stolních her nebo v úplně obyčejné tělocvičně a poslouchat vyprávění těch, kteří si v rámci zábavy neváhali „stříknout do textilu“.
Čtěte téma: „Ať jsem živá nebo mrtvá, hlavně ať nejsem mrzák!“
Jaké to je, když se při seskoku padákem otočí vítr a vy skončíte v drátech elektrického vedení…
ČLÁNKY DO MAILU