Boží hod vánoční je pro křesťany nejdůležitějším svátkem. Připomínají si den narození Ježíše Krista

Boží hod vánoční, označovaný také jako slavnost Narození Páně či první svátek vánoční, je křesťanský svátek připadající na 25. prosince. Právě tento den začíná období Vánoc, proto byl 25. prosinec v minulosti považován za hlavní sváteční den. Slovo „hod“ nesouvisí s hodováním, nýbrž s duchovními hody. Tradičně se na Boží hod chodilo do kostela a ke svatému přijímání. Věřící měli být na tento den v klidu a přemýšlet o příchodu Ježíše Krista na náš svět. Kromě Božího hodu vánočního existují v liturgickém kalendáři ještě dva další hody: Boží hod velikonoční (slavnost Zmrtvýchvstání Páně) a Boží hod svatodušní (slavnost Seslání Ducha svatého).

Od 20. století se ale charakter Božího hodu a Vánoc poněkud změnil – z duchovního rozjímaní a uctění památky Krista jsme se dostali spíše ke komerčnímu fenoménu. Vánoční svátky jsou proto populární i mezi nevěřícími, kteří je tráví především rodinnými návštěvami, hodováním nejrůznějších dobrot a obdarováváním se vánočními dárky.

Přečtěte si také:

Vánoční hvězda může vydržet do dalších Vánoc. Záleží na umístění a zalévání

Tradice na Boží hod vánoční

Ježíš Kristus se měl narodit v Betlémě, kam putovali Marie s Josefem kvůli sčítání lidu. V kostelech, které lidé na Boží hod navštěvovali, se proto vystavovaly jesličky s malým Mesiášem. Tento zvyk se uchoval dodnes a betlémy můžeme vidět nejen v kostelech, ale často i na náměstích a návsích. Zatímco dnes je Boží hod více společenským svátkem, kdy se příbuzní a přátelé navštěvují, v minulosti byly návštěvy na tento den zakázány. Lidé měli trávit svátek doma v rodinném kruhu. Přejít práh by totiž přineslo smůlu.

Kromě návštěv kostela by se mělo na Boží hod připravit to nejlepší jídlo, které bylo k dispozici. Pro většinu rodin to byla pečená husa nebo kachna. Pečený opeřenec s knedlíkem a zelím se v mnoha domácnostech připravuje i dnes. Jen to nutně nemusí být husa či kachna, některé rodiny mají zavedené pečené kuře, krůtu nebo perličku. Mezi další oblíbené pokrmy patří hovězí svíčková s knedlíkem a vepřová pečeně.

Většina tradic také říká, že by se na Boží hod nemělo vůbec pracovat. Naši předkové proto ani nemetli světnice, nestlali postele, neprali a nevěšeli prádlo. Pokud tento zvyk někdo porušil, riskoval tím, že bude mít velkou smůlu. Pokud v krbu vyhasl oheň, nikdo si ho netroufl znovu rozdělat. Boží hod byl zkrátka určen jen k odpočinku.

Pověry a pranostiky spojené s Božím hodem

Boží hod je spojen s mnoha pověrami. Lidé třeba věřili, že vejce snesená a chléb upečený na tento den mají kouzelnou moc a přinášejí štěstí. Pokud Boží hod připadal zrovna na pátek, lidé se mohli těšit na krásné léto a podzim. Znát můžete také tato rčení:

• Mráz na Boží narození – zima se udrží bez proměny.
• Když na Boží hod prší, sucho úrodu naruší.
• Padá-li na Boží narození sníh, hodně obilí bude na polích.
• Na Boží hod vánoční vítr od západu přinese mor, od východu válku, od půlnoci hlad, od poledne dobrý rok.
• Podle počasí dnů a nocí od Božího narození do svátku Tří králů určuje se počasí pro dvanáct měsíců příštího roku.
• Ve vinařských krajích sledovali věřící během mše v kostele pronikající sluneční paprsky skrz okenice. Pokud ozářily při mši faráře, bylo to znamení hojné úrody nadcházejícího roku.

Proč slavíme Vánoce už 24. prosince?

V zemích západní Evropy a ve Spojených státech amerických se Vánoce slaví podle původní tradice až 25. prosince. V našich končinách se Vánoce slaví již 24. prosince, který je podle křesťanů ale pouze předvečerem události narození Krista. Dodnes není zcela jasné, proč vlastně Vánoce slavíme v tento den. Jedna z teorií se opírá o to, že zatímco dnes vnímáme jako začátek nového dne půlnoc, v minulosti začínal nový den soumrakem předchozího dne.

Přečtěte si také:

Celofán nepatří do plastu a rozbité ozdoby nesmí do skla

Vánoční tradice v dalších oblastech světa

Postupem času se křesťanství rozšířilo i do jiných částí světa kromě Evropy a Severní Ameriky, což je důvod, proč můžeme najít jedinečné tradice a vánoční zvyky i v zemích, ve kterých nemá toto náboženství hlavní slovo. Zajímavé jsou třeba oslavy v Mexiku a Latinské Americe. Na Vánoce se zde rozbíjejí tzv. piñaty, které symbolizují sedm smrtelných hříchů (pýchu, lakotu, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost). Piñata je nádoba obalená barevným papírem a třásněmi, nejčastěji má tvar hvězdice a visí na provázku. Dětem se zavážou oči a do ruky dostanou dřevěnou tyč, kterou do piñaty tlučou. Z piñaty pak vypadávají sladkosti a hračky.

Vánoce jsou velice populární i v Brazílii, kde se na Boží hod vánoční lidé navštěvují a chodí na pláž. Tento den Brazilci označují jako Dia De Festas. Protože v těchto končinách jen málokdy spadne sněhová vločka, na zelené stromy a rostliny se věší chomáčky vaty, které mají připomínat čerstvě napadaný sníh.