Čechů s depresí přibývá, i kvůli covidu, válce a krizi. Často pomůže vhodné jídlo nebo pohyb

Výskyt obou psychických stavů – syndromu vyhoření i deprese – dlouhodobě zkoumá výzkumný tým Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN vedený profesorem lékařské psychologie Radkem Ptáčkem. Českou populaci přitom mapuje už od roku 2014, což z jejich práce dělá jeden z nejdéle trvajících výzkumů nejen v Česku.

Přečtěte si také:

Seniorům sex svědčí, prospívá mozku, srdci i imunitě. A většina z nich o něj stojí

Nejvíc depresí za 9 let

Průzkum ukázal, že zatímco před covidem depresivních projevů a syndromů vyhoření ubývalo, po něm jich až znepokojivě narůstá a jejich míra je nyní nejvyšší za devět let zkoumání. 

„Objevili jsme zajímavý fenomén, že se od roku 2014 až do roku 2020 všechny sledované proměnné snižovaly. Klesala úroveň syndromu vyhoření, klesaly projevy deprese. Říkali jsme si: Ano, český národ se o sebe dobře stará, pečuje dobře o své duševní zdraví. Nicméně pak přišel covid,“ přiblížil profesor Radek Ptáček.

Psychiku pošramotil covid i změna rutin

Na otázku, proč po covidu začalo projevů deprese i syndromu vyhoření přibývat, mají odborníci jednoznačnou odpověď. „Domníváme se, že je to z určité části způsobeno kombinací izolace vyvolané pandemií, obavami z probíhající války, ekonomickou krizí a s tím souvisejícími zdravotními problémy a narušením obvyklých osobních i profesních rutin,“ řekl přednosta kliniky, docent Martin Anders.

Depresivních poruch mezi lidmi přitom nepřibude hned, trvá i několik let, než se události v psychice společnosti projeví. „Vždy musí dojít k nějaké adaptaci. Někdy to může trvat i dva až tři roky, než se depresivní symptomy projeví. Pokud okamžité nárůsty jsou, jde o přechodný stav, reakci ovlivněnou aktuální situací, tím, co se píše v novinách, obavami lidí,“ dodal Anders.

Přečtěte si také:

Úzkost je něco jiného než deprese. Čím mírnit příznaky, když nechcete léky

„Výskyt depresivních symptomů narostl v květnu 2021. Dílem toho, že mnoho lidí covid prodělalo, přičemž covid je také zdrojem imunitní reakce, která může mít vliv na duševní zdraví. Narostlo to o 2 nebo 1,5 bodu. Potom nastala fáze uklidnění, kdy došlo i k malému poklesu. A další nárůst jsme zaznamenali letos v květnu, kdy je vidět, že jsme se dostali opět na čísla, která byla patrná při hlavním vrcholu při covidu,“ řekl docent a dodal: 

„Nemáme žádný 30– či 40procentní nárůst. Ale nárůsty se týkaly závažnějších poruch. Podobně jako upozorňují adiktologové, když říkají, že nevzrostl počet závislých, ale zvýšil se počet závažnosti té závislosti. My to u pacientů s depresemi máme podobně. Rámcově nevzrostl počet depresivních pacientů, ale zvýšila se u pacientů závažnost deprese.“

Třetina lidí uvádí známky deprese

Celkově nějakou formu projevů deprese v květnu 2014 uvádělo 30 procent dotazovaných (12,3 procenta deklarovalo mírnou depresi, 11,4 procenta střední a 6,7 procenta těžkou), v březnu 2020 to bylo 24,6 procenta (11,6 procenta uvedla mírnou, 6,8 procenta střední a 6,2 procenta těžkou), v květnu 2023 to bylo už 33,1 procenta lidí (13,2 procenta lidí uvedlo příznaky mírné deprese, 11,5 procenta střední a 8,5 procenta těžké).

Podobný vývoj pak výzkumníci zjistili u syndromu vyhoření. Mírnou formu uvedlo v roce 2014 19,7 procenta respondentů, výrazné projevy mělo 23 procent a velmi závažné 4,5 procenta. O šest let později uvedlo mírné projevy 23,3 procenta lidí, výrazné projevy 16,3 procenta a velmi závažné projevy pak 2,9 procenta. V letošním květnovém průzkumu uvedla pětina lidí mírné projevy, 18,8 procenta výrazné a téměř 6,6 procenta velmi závažné. 

• 
• 
• 

Další 3 fotografie

Když se baterky nedaří dobít

Deprese dlouhodobě patří na přední místo v celosvětové zátěži nemocí. Tato porucha nálady vysává radost a vitalitu z každodenních zážitků. Kromě dopadů na jednotlivce má deprese i společenské důsledky, jakými jsou ztráta produktivity, napjaté zdroje zdravotní péče a ničivé škody na rodinách a komunitách. 

Vyhoření a deprese mají mnoho společného. Vyčerpávající povaha syndromu vyhoření může vyvolat depresivní epizody a již existující deprese může člověka učinit náchylnějšího k syndromu vyhoření.

„Vyhoření není jen náhodný pocit únavy po dlouhém dni nebo módní slovo, které uslyšíte v chodbách kancelářských budov. Je to hluboký, chronický stav vyčerpání, zakořeněný v psychice člověka,“ vysvětlil profesor Radek Ptáček.

Přečtěte si také:

Syndrom vyhoření může potkat úplně každého a člověk si toho vůbec nemusí všimnout

„Syndrom vyhoření je stav chronického vyčerpání. Je to presymptomatický stav. Tedy stav, který předchází nějakému jinému onemocnění. Jsou to skutečně vybité baterky, je to vyčerpaná energie. Člověk je chronicky unavený. Běžný člověk je unavený z práce a víkend ho nějak zpátky nabije a je to v pořádku. Nicméně člověk, který si po víkendu neodpočine, jede i třeba na deset dnů na dovolenou a vrátí se ještě unavenější a méně motivovaný, než byl před dovolenou, už může mít symptomy syndromu vyhoření,“ popsal Ptáček s tím, že je důležité chronické únavě předcházet, případně ji řešit včas.

Hlavní v prevenci je zdravý životní styl

Vliv na naši psychiku má podle odborníků především náš životní styl. V celé řadě případů není nutné rychle nasazovat medikaci, podle Anderse více než dvěma třetinám lidí s mírnými příznaky pomůže prostě jen změna životního stylu.

„Duševní zdraví každého z nás stojí na vlastních rozhodnutích. Příspěvek genetiky tu je, ale my činíme plno rozhodnutí každý den: Jak se budeme hýbat, jak se budeme stravovat… Přiměřená fyzická aktivita, kterou děláme téměř každý den, nebo alespoň ob den, má stejné účinky u mírných projevů deprese jako antidepresiva. Úplně stejně konzumace vhodné stravy, která je bohatá například na omega-3 mastné kyseliny, může být efektivní. Prostý pohled na svět, tedy jak se rozhoduji, že budu vnímat svět, rozhoduje o rozvoji duševního onemocnění. Prostý faktor, že se rozhodnu, že budu svět vnímat pozitivně, může ovlivnit délku našeho života,“ vyjmenoval Radek Ptáček.