Stát chce odměňovat pacienty za prevenci. V době, kdy mnohde chybí zubaři nebo dětští praktici

Například zdravotní pojišťovny vyplácejí některé nenárokové bonusy z fondu prevence jen těm, kdo se účastní pravidelné prohlídky u praktického lékaře, gynekologa nebo třeba některého z plošných programů zaměřených na včasné odhalování rakoviny.

O bonusech hovořil proto, že na prevenci nechodí značná část obyvatel. „Účast na preventivních prohlídkách u praktického lékaře je poloviční, než by být měla. Jen o málo vyšší je tomu u preventivní prohlídky u gynekologa (56 procent). Na mamografické screeningové vyšetření chodí necelých 60 procent žen a jen 27 procent klientů VZP absolvuje screening kolorekta,“ řekl na začátku února Ivan Duškov, náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny pro služby klientům. 

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR zase vyčíslila, že na preventivní prohlídku k praktickému lékaři, kterou má každý dospělý absolvovat pravidelně jednou za dva roky, dorazilo v průběhu dvouletého období z dospělých klientů, jichž má pojišťovna něco přes milion, jen 450 tisíc lidí.

Účast na preventivních prohlídkách má ale i jinou stránku, o které se dosud v souvislosti s bonusy nehovořilo. A totiž, že v Česku nemají lidé rovný přístup k prevenci.

Bariéry u gynekologů a zubařů

O tom, že část gynekologů vybírá poplatky, kterými občas podmiňují i poskytnutí každoroční prevence, jsme psali předloni. Anketa mezi 48 ordinacemi ukázala, že systém vstupních, ročních a dalších nadstandardních poplatků inkasovaných od žen je mezi lékaři populární. A v několika ordinacích sestry po telefonu potenciální zájemkyni (redaktorce Vitalia.cz) uvedly, že pokud nezaplatí, nezaregistrují ji a nebude moci ani na preventivní prohlídku. Přitom tento postup je protizákonný.

Přečtěte si také:

Hledali jsme gynekologa bez poplatků. Najít jde, dá to ale práci

Do peněženky či na účet lidé často sahají i při návštěvě zubaře. Jenže ti, na rozdíl od gynekologů, nemají řadu úkonů a materiálů hrazených pojišťovnami. Navíc udělat bezplatnou preventivní prohlídku u nich nebývá problém (dohady jsou jen kolem druhé „prevence“ pro dospělé). 

Situace pro pacienty ovšem není dobrá z jiného důvodu – v některých lokalitách je problém sehnat zubaře, který by vás zaregistroval. A natož ještě měl smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou. 

„To je skvělé, že z Varnsdorfu by lidé měli jezdit k zubaři do Chomutova. Chápu, že podle tabulek je to stejný kraj, ale stejně daleko je to do Hradce Králové,“ uvedl nedávno na sociální síti ironicky František Dlask, provozovatel cukrárny ve Varnsdorfu. Komentoval tím na internetu zveřejněný dokument, jenž je nejspíše odpovědí zdravotní pojišťovny ženě, která se na ni obrátila, ať jí najde zubaře, protože jí se to nedaří.

„Stomatologická péče stabilně představuje většinu stížností pojištěnců na nedostupnost zdravotní péče směřovaných na Ministerstvo zdravotnictví a na zdravotní pojišťovny. Z toho lze vyvozovat, že zdravotní služby v oboru stomatologie jsou v ČR nejhůře dostupné ze všech medicínských oborů,“ uvádí mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob na otázku, jak velký problém představuje dostupnost zubní péče.

Kolik lidí nemá zubaře

Kolika lidem se nedaří najít vlastního zubaře, i když by chtěli, se nedá spočítat. MF Dnes nedávno odhadla, že jde o stovky tisíc lidí. Odhad se opíral o počet obyvatel a počet vyplácených tzv. agregovaných plateb, tedy měsíčních částek, které zdravotní pojišťovny dentistům posílají za každého registrovaného pojištěnce. Jenže, jak sám deník připustil, někteří lidé chodí k zubaři bez registrace, jiní mají zubaře, který nemá smlouvu s pojišťovnou, další zubaře nemají, protože nechtějí, nebo jde třeba o novorozence, který s rodiči ještě u zubaře logicky nebyl.

„Pravidelně k zubaři nechodí asi 7 procent obyvatel. Jsou to ti, kteří se zubaře panicky bojí, nežijí na území ČR nebo třeba lidé, kteří se pohybují na okraji společnosti či zákona,“ uvedl v lednu na tiskové konferenci České stomatologické komory (ČSK) její prezident Roman Šmucler. Komoru vede od roku 2017. Podle něj tehdy svého registrujícího zubaře mělo 69 procent pojištěnců, po některých změnách, včetně těch v zákonech, se tento podíl podařilo navýšit na 82,4 procenta.

Sedm tisíc zubařů

V Česku bylo dle Národního registru zdravotnických pracovníků k 23. březnu letošního roku 7335 zubních lékařů. Jde o počet těch, kteří jsou aktivní, tedy provozují svoji praxi nebo pro někoho pracují. Celkově je pak v zemi 9663 lékařů do 70 let s odbornou způsobilostí v oboru stomatologie.

Z poskytnutých dat také plyne, že zubních lékařů v čase nijak razantně neubývá a ze škol vychází každý rok přibližně stejný počet absolventů.

Že zubních lékařů neubývá, tvrdí i Roman Šmucler. „Počet stomatologů se rok od roku zvyšuje. Navíc jsou extrémně mladí, protože průměrný věk ve stomatologii je dnes asi 37 let. Takže i kdyby se nic moc z hlediska počtu nových absolventů nedělo, nemusíte dalších 20 nebo 30 let nic řešit,“ zopakoval prezident ČSK novinářům v lednu 2023.

Přitom diskuze na internetu, zpětná vazba od čtenářů nebo některé fotografie, které zachycují fronty zájemců o registraci u zubaře, který začal přijímat nové pacienty, ukazují, že sehnat dentistu je v některých krajích problém. Ostatně, potvrzují to i data z VZP, která pokrytí zdravotní péčí mapuje a informace o tom, kde lékaři chybí či budou chybět, zveřejňuje na webu. Mapa zubařské péče aktuálně říká, že stomatologové z pohledu VZP chybějí v 64 větších obcích.

Přečtěte si také:

Mapy ukazují, kde chybí praktici a zubaři. VZP nabízí za otevření praxe statisíce

Více zubařů bez smluv s pojišťovnami

Absence zubařů v některých menších městech je jednou z odpovědí, proč někteří lidé mají potíž zubaře sehnat, ač stomatologů výrazně nijak neubývá. Druhou příčinou je to, že se zvyšuje počet zubařů, kteří o smlouvu se zdravotními pojišťovnami nestojí.

Serveru Vitalia.cz to sdělili pod podmínkou anonymity zástupci dvou zdravotních pojišťoven. Jedna z nich přiznává, že má kvůli rozvazování smluv potíže sehnat svým pojištěncům dostupnou stomatologickou péči. Podle pojišťovny je vypovězení smlouvy lékařem, který má v registru stovky jejích pojištěnců, problém, protože pojišťovna má teoreticky povinnost sehnat jim v přijatelné vzdálenosti jiného zubaře se smlouvami. To se ale při větším počtu klientů stává problémem.

Smlouvy přitom rozvazují stomatologové, kteří je léta měli. Část nových absolventů pak o ně nestojí rovnou. „V tuto chvíli to už asi není ani o výši úhrad a o tom, co jim pojišťovna zaplatí, prostě se tak rozhodnou a odejdou a my s tím nedokážeme nic dělat,“ komentuje situaci jedna z ředitelek zdravotní pojišťovny. Důvodem je nejspíš to, že i s podmínkou plateb od pacientů se zubařům daří zaplnit čekárny, přitom jim odpadne administrativa spojená s vykazováním péče státu.

Prezident stomatologické komory v lednu médiím uvedl, že v zemi ordinuje více než jeden tisíc zubařů, kteří nemají smlouvy s pojišťovnami. „Je to nejvyšší podíl v celé EU a souvisí to s tím, že na některých místech lékaři smlouvy nedostávají. Třeba já (Roman Šmucler ordinuje v centru Prahy, pozn. red.) jsem ji dostal po 25 letech žádostí, spousta jiných lékařů, kteří mají ordinaci jinde, ji ale vůbec nedostala. Pak můžete samozřejmě jít na místo, kde tu smlouvu dostanete, řada mladých kolegů říká, že má opravdu problém s tím, že třeba neumí slíbit, že udělá amalgámovou výplň, protože nikdy neviděli, jak se dělá. V tom je problém, který máme,“ popisoval na tiskové konferenci. 

Podle Romana Šmuclera nejde o nechuť lékařů jít do malých měst. „To, že mladí zubaři nechtějí na venkov, je jen taková hra pojišťoven. Všichni víme, že když se vypíše třeba v Moravskoslezském kraji řízení třeba do Rýmařova, tak ten lékař se nenajde hned. I já v Praze třeba čekám 1,5 roku, než někoho seženu. Ale tady to funguje tak, že když se někdo do Rýmařova nenajde hned, tak třeba za 14 dnů se vypíše výběrové řízení do centra Ostravy a, světe, div se, on se ten zubař najde. Kdyby ale třeba v Moravskoslezském kraji řekli, že tam bude smlouva jen v Rýmařově a Karviné a tečka, tak by tam ti kolegové samozřejmě šli,“ tvrdí prezident stomatologické komory.

• 
• 

Další 2 fotografie

Dětští praktici, druh na vymření?

Velmi složité je také pro některé rodiče hledání dětského praktického lékaře. „Dostupnost péče dětských praktiků je rok od roku horší a situace už je skutečně kritická. Přibývají děti, jejichž rodiče nemohou sehnat praktického lékaře, který by je zaregistroval. Víme, že registrujícího praktika nemají desítky tisíc dětí,“ podotýká předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová. „Nejhůře jsou na tom části Karlovarského, Moravskoslezského, Středočeského nebo Jihomoravského kraje. Zde nastává mnohdy situace, kdy se rodičům nedaří najít praktika pro své dítě vůbec. Řada z nich pak se svými dětmi dojíždí padesát i více kilometrů daleko,“ dodává s tím, že potíže vznikají především v místech, kde lékař odejde do důchodu a nikdo nepřevezme jeho ordinaci.

Příčinou je vysoký věk dětských praktiků a to, že do ambulancí se nedostávají téměř žádní noví lékaři a lékařky.

Přečtěte si také:

Kam zmizel můj doktor? Co dělat, když přijdete o lékaře

V Česku je aktuálně zhruba 1660 ordinací praktických dětských lékařů. Podle Národního registru zdravotnických pracovníků, jehož data prezentoval lékařům na Kongresu primární péče ředitel ÚZIS Ladislav Dušek, je průměrný věk praktických lékařů pro děti a dorost (mezi těmi, kteří působí v samostatných ambulancích) 56,7 roku, přičemž ve věku nad 60 let je téměř polovina praktiků (jde o 813 lékařů, což činí podíl 49 procent). Data z registru v polovině loňského listopadu hovořila také o tom, že ve věku nad 65 let je 528 dětských praktických lékařů (tj. 32 procent). 

Data z prezentace Ladislava Duška, kterou má Vitalia.cz k dispozici, také ukazují, že loni činil počet nově atestovaných lékařů (tj. způsobilých samostatně vykonávat toto povolání) ve specializaci praktický lékař pro děti a dorost 9 lékařů, ve specializaci pediatrie 29 a dětského lékařství 18 lékařů. 

Pro srovnání: ve specializaci praktický lékař pro dospělé bylo 170 nově atestovaných lékařů.

Ne všichni nově atestovaní dětští lékaři navíc míří do ambulancí, část z nich, zejména z oboru pediatrie a dětského lékařství, najde uplatnění například v nemocnicích. Sdružení lékařů proto upozorňuje, že ve zdravotním systému už nyní chybí 300 ordinací dětských praktiků a tento deficit se neustále zvyšuje.

Přečtěte si také:

Mapy ukazují, kde chybí praktici a zubaři. VZP nabízí za otevření praxe statisíce

O tom, jak situaci řešit, panují spory, a to i mezi samotnými lékaři. Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost navrhuje zřídit opět samostatný studijní obor přímo pro dětské praktiky, proti tomu se ale postavila Česká pediatrická společnost ČLS JEP, která vidí v rozdělení atestací zhoršení vzdělanosti.

Rodičům nezbývá nic jiného, než obvolávat ordinace, zda některý z praktiků jejich dítě či děti zaregistruje. Ilona Hülleová také nabádá rodiče, aby využívali ministerského formuláře pro nahlášení nedostupné péče, neboť to pomůže vytvořit tlak na změnu. Možným řešením je i to, že péči o dítě nad 14 let může převzít praktik pro dospělé. Předseda jejich sdružení Petr Šonka ale podotýká, že pokud by k tomu mělo docházet plošně, nemají na to ordinace dostatečnou kapacitu.

Ministerstvo: dostupnost prevence bereme v potaz

Ministerstvo zdravotnictví o špatné situaci v dostupnosti části preventivní, ale i akutní a chronické péče ví a na jeho půdě se vedou jednání, která by měla vést k hledání vhodných řešení. Ostatně jde o problém, který zdaleka přesahuje volební období Vlastimila Válka a sahá hlouběji do minulosti. 

Přečtěte si také:

Praktický lékař: Na lidi na venkově se zapomíná, jsou bráni jako méněcenní

Podle mluvčího rezortu Ondřeje Jakoba se nedostupnost péče promítá i do úvah o bonusech za prevenci. „MZ ČR při úvahách o zlepšování dostupnosti péče zvažuje pozitiva a negativa jednotlivých opatření a hledá taková opatření, u nichž je poměr pozitiv a negativ co nejlepší. Zároveň je samozřejmě pravda, že při úvahách o bonifikacích pojištěnců za péči o své zdraví a účast na preventivních prohlídkách a screeningových vyšetřeních je třeba brát v úvahu dostupnost těchto služeb a možnost jejich čerpání mimo systém veřejného zdravotního pojištění,“ uvádí Ondřej Jakob.

Uvedení příkladu konkrétních opatření a kroků ale chybí. Nicméně je pravda, že například VZP přihlíží při zpětném vyplácení bonusů pouze k prevenci u dospělých, dětí se podmínka absolvování pravidelných prohlídek netýká.