Co si počít s ekzémem?

S atopickým ekzémem se musí naučit žít zhruba dvacet procent Středoevropanů, tedy i Čechů, a já jsem jedním z nich. „Léčím“ se celý život. Dokonce jsem ve svých osmi a devíti letech trávila kvůli tomuhle kožnímu onemocnění dva měsíce v lázeňské dětské léčebně v Teplicích nad Bečvou, tedy skoro přes celou Českou republiku od domova. Mazali mě mastmi, ozařovali horským sluníčkem. Vlastně si ruce něčím mažu a natírám celý život, a když se teď na ně podívám, musím se zeptat, má to vůbec cenu?

Není léčba jako léčba

Během své „atopické kariéry“ jsem poznala řadu kožních lékařů a tím i několik přístupů. Během dlouhých let jsem nabyla dojmu, že na ekzém, ať je jakýkoliv (ekzémů je evidováno 37 druhů), zabírá pouze jediný lék – kortikoidy.

Pravda, po užívání mastí s obsahem hormonů kůry nadledvin se kožní projevy vždy rychle a zásadně zlepšily. Popraskaná kůže se zoceluje a červené pupínky mění barvu, až pomalu zanikají. Jenže kortikoidy neléčí, jak se můžete dočíst na každém příbalovém letáku, slouží pouze jako rychlá pomoc: „Účinek masti je namířen jen proti příznakům zánětu, nikoliv proti příčině nemoci.“

Pokud se kortikoidové masti užívají špatně a dlouhodobě, mají navíc spoustu vedlejších účinků. K nim patří především ztenčování kůže, narušena může být schopnost přirozené obnovy pokožky, na místech vystavených dennímu světlu začnou vystupovat rozšířené žilky nebo bělavé tečky a podobně. 

Nutno dodat, že ne každý kožní lékař předá pacientovi spolu s receptem i informace, jak dlouho a jak často mast užívat. Proto jsem před několika lety předepsanou mast odložila a začala se léčit po svém. Tedy ne léčit se, ale naučit se s ekzémem žít. Ruce na veřejnosti neschovávám do rukaviček, tak jako Marie Curie-Skłodowská, takže čas od času, hlavně v zimě, čelím otázkám typu: „Co to máš s rukama?“, nebo: „Co to máš na kloubech, bolí to?“ Bolí, zvlášť když  kůže popraská až do krve, ale jen několik měsíců v roce, takže o co jde?

„Budu vás léčit, ale musíte sama chtít“       

Jak jsem již zmínila, kožní lékaři se svými přístupy k léčbě atopického ekzému různí. Po zhruba třech letech anarchie jsem se letos rozhodla dát šanci ještě jednomu lékaři. V tomto případě lékařce, kterou mi doporučila kolegyně: „V ordinaci má narváno, protože opravdu léčí,“ řekla mi a já vytočila telefonní číslo. „Budu vás léčit, ale musíte dodržovat všechny mé pokyny,“ přísně mi zdůraznila MUDr. Jana Marešová z Polikliniky Palackého v Praze.

Z ordinace jsem odcházela s pěti recepty na různé masti a s doporučením, jakým mýdlem bez obsahu mýdla si mám ruce mýt. Návštěva lékárny mě přišla bezmála na tisíc korun. Vedle finanční nákladnosti je léčba ekzému také dost náročná na sebekázeň: vyžaduje odhodlání a tvrdou disciplínu. Kůže například nesmí přijít do styku s běžnými úklidovými prostředky. Věta: „Promiň, už nikdy nebudu mýt nádobí, ani uklízet v koupelně a utírat prach,“ mi asi doma neprojde. Proto si musím pořídit dvoje rukavice – jedny klasické gumové, druhé látkové. „Pokud budete používat pouze gumové rukavice, prokazujete kůži medvědí službu – ruce se v nich zapaří a ekzém se tím pádem ještě zhorší,“ poučila mě kožní lékařka a dodala, že nejlepší jsou klasické bílé bavlněné rukavice, které si pořizují chlapci do tanečních.

Stal se ze mě mastičkář

Co nedodržuji vůbec, je omezení koupání. Lékařka tvrdí, že v zimním období bychom měli všichni, tedy i neekzematici, koupání i sprchování omezit na mytí nutných partií. Jenže já se připravuji na půlmaraton, takže pravidelně běhám delší tratě a denní sprchování je v mém případě nezbytné. 

Zásady, které musí ekzematik dodržovat, pokud nechce trpět

• Omezit koupání na mytí nejnutnějších partií. Sprchovat se pouze dvakrát až třikrát týdně.
• Před sprchováním se natřít oleji, které vytvoří na kůži ochranný filtr.
• Pro mytí používat pouze speciální gel bez mýdla a parfému.
• Zamezit styku pokožky s chemickými preparáty – při domácích pracích, které vyžadují čisticí prostředky (např. mytí nádobí, čištění koupelny apod.) používat dvoje rukavice – jedny bílé bavlněné a druhé gumové.
• Pravidelně natírat postižená místa speciálními mastmi (často nevábně zapáchají).

Ze všech povinností a zákazů mi přijde vůbec nejhorší právě pravidelné mazání. Každou z pěti různých mastí nanáším v určité dny na určitá místa. V diáři mám tedy napsáno, kterou mastí si budu který den natírat klouby na rukách, kterou mast nanesu na předloktí a podobně. Po osmi dnech je to ovšem zase jinak. Popravdě řečeno, už jsem ze všeho zmatená; navíc jsem se předevčírem zapomněla namazat úplně, takže vlastně nevím, které masti dnes budou „vonět“ v mé ložnici.  

Čínská medicína je pro ekzematicky nadějí

Těžké ekzematiky, kteří dodržují léčbu se všemi jejími zásadami, může dermatolog poslat na světloléčbu. Tato terapie je považována za vysoce účinnou, nicméně je časově poměrně náročná – pacient na ni musí docházet alespoň třikrát týdně po dobu čtvrt roku.

Ekzematik, který má dost všech příkazů i zákazů a nebaví ho patlat si na tělo spoustu mastí, může navštívit ordinaci lékaře, který se zabývá tradiční čínskou medicínou. „Podle čínské medicíny naruší nemoc rovnováhu a lékaři tak hledají příčinu, proč k tomu došlo. Západní medicína řeší spíš nový stav a příznaky,“ říká Karolína Bílková, studentka pátého ročníku Lékařské fakulty na UK a druhého ročníku 1. školy tradiční čínské medicíny, a dodává, že právě s ekzémy může tradiční čínská medicína zásadně pomoci.

S ekzémem si ví rady i tzv. Bowenova metoda – tedy speciální „vybrnkávací“ masáž, která zasahuje do více vrstev organismu, nejen do fyzických, ale i do energetických. Kdo nezažil, neuvěří, ale opravdu to funguje. Hned druhý den po první návštěvě se kožní projevy výrazně zlepšily, jenže terapie stojí průměrně pět set korun a odborníka je potřeba navštívit vícekrát. 

Jaké jsou vaše zkušenosti s léčbou ekzému?

Ilustrační foto: Filip Singer