Daruj ledvinu, prodloužíš si život

Lenka měla od dětství potíže s ledvinami. Po několika měsících vztahu s novým přítelem Markem se začaly objevovat závažnější zdravotní problémy než pro ni dosud obvyklé záněty a infekce. Lékařův ortel zněl hrozně: „Vaše ledviny brzy vypoví službu.“ Měla na vybranou: zapsat se na čekací listinu na transplantaci od mrtvého dárce a pravidelně zatím docházet na dialýzu, nebo najít vhodného živého dárce. Měla štěstí, Marek se nabídl, že jí pomůže. „Moc dlouho jsem se nerozmýšlel. Samozřejmě jsem to probíral s rodinou a moje máma neskrývala obavy. Nicméně své dívce jsem se rozhodl pomoci,“ vzpomíná Marek.

Darovat ledvinu blízkému člověku je darování života a platí, že čím dříve se dárce rozhodne podstoupit operaci, tím lépe pro pacienta. Díky Markově včasné pomoci nebyla Lenka na dialýze, která sice částečně nahrazuje činnost ledvin, ale může dát organismu pěkně „zabrat“. Podle přednosty kliniky nefrologie z pražského IKEMu prof. Ondřeje Viklického jsou takové případy ideální.

Bez ledvin se nedá žít. Jejich funkci může částečně nahradit dialýza. Pacient má na vybranou, zda bude několikrát do týdne docházet do nemocnice nebo jiného zařízení, nebo zda si bude několikrát denně „čistit“ krev sám.

• Hemodialýza: Čištění krve při selhání ledvin pomocí přístroje zvaného dialyzační monitor. U vleklého (chronického) selhání ledvin docházejí pacienti na dialýzu dlouhodobě několikrát týdně. U nás je to nejčastěji používaná náhrada funkce ledvin.
• Peritoneální dialýza: Čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny. Břišní dialýzu si pacient dělá čtyřikrát denně většinou sám. Může ji absolvovat jak doma, tak třeba i v zaměstnání. Další možností je desetihodinová noční výměna.

Co když za vámi přijde někdo blízký s tím, že potřebuje ledvinu, a vy budete vhodným dárcem? Můžete pomoci nejen jemu, ale i sobě. Člověk totiž může kvalitně žít celý život s jednou ledvinou a dobrý pocit z vykonaného skutku není jedinou odměnou – podle statistik se dárci ledvin řadí k nejzdravější populaci a dožívají se i nejvyššího věku.

Jak je to možné?

Hlavním důvodem je následná celoživotní pravidelná zdravotní péče, na niž má dárce zákonný nárok (zákon č. 285/2002 Sb.). Důraz je kladen na sledování funkce zbylé ledviny, případná onemocnění tohoto druhu jsou tak s velkou pravděpodobností včas rozpoznána, ale na i hlídání celkového zdravotního stavu. 

„Například ve Spojených státech výzkum ukázal, že dárci orgánů se dožívají vyššího věku než běžná populace,“ uvádí MUDr. Jiří Samlík, primář Transplantačního centra FN Ostrava. Podobné výsledky vykazují například i ve Švédsku a dalších zemích, kde jsou transplantace od živých dárců mnohem častější než v České republice.

Důležité je si uvědomit, že ledvinu může v České republice darovat každý dospělý člověk. Samozřejmě nejčastěji pomáhají příbuzní. „Největší obavy měla manželka,“ vypráví třiašedesátiletý Jiří, který se rozhodl dát svoji ledvinu mladšímu bratrovi. „Navíc jsme měli naplánovanou rekonstrukci koupelny. Řekl jsem, že se plány odkládají, protože můj brácha potřebuje ledvinu. Koupelna se prostě o několik týdnů odloží.“    

Jsou ovšem i případy, kdy se sice najde ochotný dárce, ale orgán není pro pacienta vhodný. Nejčastěji je na vině rozdílná krevní skupina. V tomto případě je možná takzvaná zkřížená transplantace. V praxi to vypadá tak, že například teta s krevní skupinou B věnuje ledvinu cizímu pacientovi, který má dárce s krevní skupinou A, jenž vyhovuje neteři. „Moje ledvina je sice v těle někoho jiného, ale já mám pocit, jako by byla v těle Aničky,“ říká teta dvaadvacetileté pacientky, která se účastnila zkřížené transplantace. „Jestli jsem měla strach? Těsně před operací mne napadlo, co když pomůžu tomu druhému pacientovi a Aniččina operace se nevydaří. Na takové úvahy už bylo naštěstí pozdě a teď jsem za to rozhodnutí ráda.“

Přemýšlíte, zda byste svému blízkému pomohli? Při rozhodování hraje roli i fakt, že na nalezení  vhodného orgánu od mrtvého dárce se nedá příliš spoléhat. „V současné době je hlavním limitem celé transplantační medicíny nedostatek orgánů k transplantacím. Proto řada příjemců na „svůj” orgán čeká velice dlouho. Nedostatek orgánů je tedy jedním z důvodů, proč vítáme živé dárce,“ říká profesor Ondřej Viklický.

V České republice tvoří transplantace od živých dárců pouze 3 až 8 %, což představuje 20 až 50 výkonů za rok. Pro srovnání – například v USA nebo v Norsku je to až 50 %, ve Švédsku až 70 %. Prof. Viklický dodává, že výsledky transplantací ledvin od žijících dárců jsou navíc významně lepší. U transplantace od živých dárců je průměrná doba funkce ledviny až dvacet let, u transplantací od zemřelého dárce je to osm až dvanáct let. Jednak jde o předem plánovaný chirurgický výkon, dárce i pacient jsou před operací velice dobře vyšetřeni a připraveni, a hlavně se zásadně zkrátí doba, kdy se ledvina nachází mimo lidské tělo – operace probíhají současně. Nejdéle fungující transplantovanou ledvinu v České republice má pacientka již 37 a půl roku.

Samozřejmě existuje riziko, že přes pečlivé vyšetření a důkladnou přípravu nemusí pacientovo tělo „nový“ orgán přijmout. Organismus se pak k transplantované ledvině chová podobně jako k bakteriím a je třeba nasadit imunosupresiv­ní léky.

Někdy dokonce dojde k selhání štěpu a hledání náhradního orgánu začíná nanovo.

Foto: Ivana Dvorská