Lékárnička před sto lety: benzín na čištění okolí ran, čpavek proti mdlobám a kapky na křeče

Zatímco dnes tvoří základ lékárničky běžné léky na bolest, nachlazení, zažívací potíže, případně ulitá antibiotikatakzvaně pro případ – jakkoli zrovna před nimi lékaři varují – dřívější vybavení domácí lékárničky trochu připomínalo alchymistickou dílnu. 

Spoustu z dobových léčivých přípravků byste nejspíš ani nechtěli zkoušet, názvy mnoha z nich nám nic neřeknou a netušíme, o co se vlastně jde a k čemu ten či onen elixír sloužil. Pojďme si některé z těchto dávných léků představit.

Mast žluklá, roztok zkalený

Docent Jan Duchoslav Panýrek v kapitole Domácí lékárna v knize Praktická hospodyňka z roku 1926 vyzývá, aby si lidé doma neshromažďovali různé zbytky léků, které se mohou snadno zkazit a leží bez ladu a skladu ve skříňce nazvané domácí lékárnička. Což je nakonec nešvar známý i dnes. 

Po deseti až dvaceti letech je toho už pestrá směsice, když děti dorůstají, leccos je zkaženo, mast je žluklá, roztok zkalený, když zátka dobře nezapadá nebo vydrolila se z části; některý lék je vůbec neoznačen, štítek s udáním obsahu a dávky se ve vlhku odlepil a vytrousil. Nezřídka jsem nalezl i prostředky na cídění kovů, rozčiluje se v knize lékař. 

Přečtěte si také:

Prodám léky. Značka: nelegálně. Na webu koupíte nurofen i léky na spaní, lékárníci před tím varují

A pokračuje: Je jisto, že na zapadlém venkově, daleko od měst, kde sídlí lékař, je užitečné míti po ruce soubor nezbytných pomůcek při úrazu a náhlém onemocnění k první pomoci. Když se ale nemocný uzdraví, mají se podle něj zbytky léků zlikvidovat, protože se rychle kazí a aby nebyly vystaveny všetečné pozornosti dětí útočících na noční stolky a tajné přihrádky, varuje rodiče malých dětí.

Rozmanité vodičky, líh a éter

Co všechno se dalo v takové domácí lékárničce najít? Panýrek zmiňuje sodu k užívání, rozmanitá thé, voňavku, magnesii proti pálení žáhy, opodeldok (kafrové mazání) k mazání kloubů a svalů, kapky na zuby, ústní vodičky, rozmanité pudry, glycerin, plavuň bílou nebo Goulardovu vodu (na záněty kůže; skládá se z octanu olovnatého, lihu a studniční vody), borovou mast (s obsahem kyseliny borité na drobná poranění), manganistan draselný (dezinfekční prostředek), líh, benzín a éter (anestetikum).

Dále také různá projímadla, nejčastěji ricinový olej nebo purgenové tabletky, jodovou tinkturu, čpavek proti mdlobám, Hoffmanské kapky (směs lihu a éteru, případně destilované vody a bylin), léky proti průjmu, teploměr, anglickou náplast, a dokonce i opiovou tinkturu nebo morfinové kapky. Tohle je soupis všeho, co se běžně dalo najít v domácích lékárničkách lidí před sto lety.

Co skutečně patřilo do lékárničky? 

Lékař vyzývá a poučuje, jak bezpečně léky doma uchovávat, chránit je před dětmi, neztratit klíček od lékárničky a dbát na to, aby byly léky pečlivě označeny a nebyly neznale upřednostňovány před zkušenou radou lékaře. Obvyklou součástí lékárniček byly i irigátory, které používaly vdané ženy pro výplachy pochvy, a také klystýry. A co by tedy mělo v lékárničce správně být? Možná bychom něco z těchto již doporučovaných prostředků využili i dnes. Anebo raději ne?

• Líh 90% na běžnou dezinfekci a časné nákazy. 
• Hoffmanské kapky, které tvořil líh v kombinaci s éterem proti mdlobám a křečím.
• Éter tekutý k dezinfekci ran a odstraňování náplastí (éter slouží i jako rozpouštědlo).
• Benzín k čištění okolí ran.
• Čpavek proti mdlobám nebo při bodnutí včelou.
• Jodová tinktura na dezinfekci a proti omrzlinám.
• Octan hlinitý jako bílý prášek, který se míchá ve vodě a dává se na podvrtnutí a pohmožděniny, anebo již připravený roztok – Burovovův roztok (500 g vody, zásaditý octan olovnatý 25 g a 5 částí surového kamence).
• Malinová šťáva k ředění s vodou na pití při horečce.
• Ricinový olej jako projímadlo.
• Olivový olej na spáleniny a do uší.
• Vinný ocet při slabosti a při otravách louhem.
• Peruánský balzám na kůži (míza z balzámovníku, používala se do čípků i do léků na kašel, ale je to poměrně silný alergen).
• Manganistan draselný pro přípravu roztoku k dezinfekci úst a pochvy nebo bradavek při kojení.
• Dermatol (bismuthum gallicum) – žlutý prášek na rány, který existuje i dnes.
• Tannin jako žlutý prášek při průjmech.
• Obvazový materiál jako vata, různé obvazy, obinadla, čisté nůžky.
• Náplasti moderní byly již lepící (leukoplasti), dříve se ale používaly směsi oxidů kovů s pryskyřicí (například Diachylova urychlující hnisání ran), rtuťové náplasti.
• Borová mast na omrzliny a spáleniny. Obsahovala kyselinu borovou a žlutou vazelínu.
• Teploměr.

Soda, kyselina citrónová, cukr a bylinky

Další tipy bychom dnes zařadili spíše do kuchyně. Patří sem soda (uhličitan sodný) k širokému využití, například při překyselení a pálení žáhy, jako protijed při otravě kyselinami, při zápachu z úst a podobně. Dále také kyselina citrónová jako protijed při otravě louhem nebo k přípravě nápoje při horečce. Součástí domácí lékárničky měl být i cukr k oslazení nápojů při horečce nebo k podávání některých léků.

Samozřejmostí byly různé čaje, a to jak černý čaj, který se podával díky vysokému obsahu tříslovin při průjmech a na povzbuzení, tak také různé bylinné čaje doporučované při horečce, kašli a dalších zdravotních potížích. Bylinky se kdysi braly dost vážně a zacházelo se s nimi s respektem a opatrností. Byly běžnou samozřejmostí pro léčbu všech nemocí, zejména na venkově, kde nebyla k dispozici rychlá lékařská pomoc.