Mnohé léčebné přípravky a rostliny dnes již nepoužíváme, takže nás může leckdy překvapit, co všechno příroda nabízí. A jak si lidé odedávna dokázali poradit při různých nemocech, přičemž někdy – třeba v případě jedovatých elixírů – svoje zdraví paradoxně spíše ohrožovali. Pojďme si některé méně známé druhy léčivých rostlin představit.
Andělský traňk proti vlhkosti a jedu
První bylinou je žabník jitrocelový (Alisma plantago). Tuto rostlinku najdete výhradně u vody. Kdysi se jí říkalo vodní jitrocel nebo též andělský traňk. Dnes by asi nikoho nenapadlo ji sbírat k léčebným účelům, ale kdysi se skutečně jako léčivka používala a lidé jí přisuzovali stejné účinky jako jitroceli.
Žabník má však močopudné účinky a pomáhat měl při všech potížích s ledvinami a močovými cestami. Také při potížích s vnitřními orgány, otoky nebo mokvavými ekzémy. Orientální druh žabníku se dnes hojně využívá v tradiční čínské medicíně. Je však dobré vědět, že čerstvé listy jsou mírně jedovaté, takže žabník je třeba nejprve nasušit nebo tepelně upravit.
V Matthioliho herbáři je tato rostlina uvedena pod dobovým názvem andělský traňk, ale říkalo se jí také koření svatého Jana, protože v době svého květu v červnu se sbírala a věšela na dům pro zajištění magické ochrany. Matthioli uvádí, že Alisma dokáže „vyhánět hnis a zlé mokrosti z ran a hlíz“. Odvar z kořene vodního jitrocele pomáhal při otravách u konkrétních typů jedů, například pokud to někdo přehnal s opiem. Rostlina se doporučovala i proti úplavici, kolikám břicha, na vyvolání menstruace, ke zmírnění otoků a na zastavení stolice. Andělský traňk byl velmi ceněn i jako vysoká magická a duchovní ochrana před negativní energií a kouzly.
Hadí mléko na bradavice, mor i rakovinu
Takzvané hadí mléko neboli pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias) zná asi každý. Roste na loukách a pastvinách, po utrhnutí z něj prýští bílá kapalina. Také by nás dnes nenapadlo využívat pryšec k léčebným účelům, ale dříve to byla uznávaná léčivka. V prvé řadě je třeba ale zmínit, že pryšec je jedovatý a jeho mléko může silně podráždit pokožku a sliznice. Obdobně jako třeba vlaštovičník se pryšec používal na různé výrůstky a bradavice, ale i bércové vředy nebo zhoubné nádory. Své místo měl i v magii.
Už naši předkové věděli, jak nebezpečné hadí mléko je a že může přivodit až smrt. Proto se s touto rostlinou zacházelo vždy opatrně. Matthioli v herbáři doporučuje používat raději starší rostliny než ty mladé, které obsahují více jedu. Pryšec podle něj čistí nervy a působí proti moru, nejlépe s mastixem (mastichou), šafránem a medem na způsob lektvaru. Skvěle měl totiž pomáhat proti vředům a boulím na těle, používat se však musel opatrně, ideálně v oleji macerovaný nebo tepelně upravený. Euphorbium rozpuštěné v oleji žluté fialy zahání nemoci nervů jako dnu, hluboký sen, zdřevěnění, zkřivení úst, křeč, třesení a rozpouští narostlé boule.
Tento olej se prý připravoval v lékárnách (17. století).
Bobkovišeň k přípravě unikátní travičské vodičky
Možná znáte bobkovišeň (Prunus laurocerasus), která přirozeně roste hlavně ve východních oblastech v okolí Černého moře. Říká se jí také vavřínovec lékařský, bobkotřešeň nebo střemcha či višeň bobková. U nás bývá rozšířená například v parcích a botanických zahradách, běžně i na zahrádkách, ke svému životu potřebuje hlavně teplo.
Léčíte se doma bylinkami?
Je však dobré vědět, že tento strom je jedovatý, a to všechny jeho části, které obsahují jedovatou látku amygdalin, a voní po hořkých mandlích. Tato látka se v trávicím ústrojí rozkládá na prudce jedovatý kyanovodík. Jako protijed proti kyanovodíku se obvykle podává manganistan draselný.
Možná vás napadne, další jedovatá rostlina, tak k čemu našim předkům mohla sloužit? Budete se divit, ale višeň bobková byla vyhledávaným lékem. Z listů se totiž připravovala bobková vodička zvaná aqua Laurocerasi, která sloužila k léčebným účelům, ale i k cíleným otravám. Uvádí se, že se bobková voda používala na kašel, astma, trávicí poruchy nebo jako sedativní narkotikum. Císař Nero ji prý využíval k otravě studní svých nepřátel.
Jedovaté léčivé byliny, které se dříve používaly jako léky
Pozor na indiánskou lékořici, semena zabíjí
Další prudce jedovatou rostlinou, která se však klidně používala k léčebným účelům, byl keř soterek obecný (Abrus precatorius). Vzhledově hezká bobovitá rostlina pochází z tropických a subtropických oblastí Afriky a Ameriky. K léčebným účelům se využíval její sladký kořen, kterému se díky jeho chuti říkalo indiánská lékořice. Tento kořen a také listy jedovaté nejsou. Prudce jedovatá jsou však nádherná lesklá červená semena, která se využívala k výrobě šperků a růženců. Otrávit se člověk mohl i při vdechnutí jedovatého prachu během navlékání semen, nebo píchnutím se jehlou, kterou propichoval a navlékal růžence.
Je libo plombu ze styraxu?
Velice oblíbené byly pryskyřice. Nejen tradiční masticha, pryskyřice z lentišku, určená ke žvýkání, která se těší své popularitě také dnes. Oblíbené bylo kadidlo k náboženským účelům, dnes využívající se také v aromaterapii. Běžně se u nás žvýkala i pryskyřice z našich jehličnatých stromů, například smrku či jedle, a to místo žvýkaček, které samozřejmě měly rovněž své léčivé účinky.
Styrax byla další pryskyřice hojně využívaná k nejrůznějším účelům a prodávaná v lékárnách. Jde o pryskyřici ze stromu sturače lékařského (Styrax officinalis), který pochází z oblasti Středomoří. Říkalo se jí také židovské nebo černé kadidlo. Styrax nebo také storax byl velmi ceněn už ve starověku. Propagoval jej například známý lékař Avicenna, styrax tvořil spoustu léčivých přípravků a používal se také k přípravě zubních výplní, k vykuřování, k různým náboženským, magickým a rituálním účelům.
Matthioli ve svém herbáři píše, že se styrax v nápoji používal proti rýmě, kašli, zahlenění, ztrátě řeči (chrapotu), bolestech v krku, na přivolání menstruace, proti revmatismu, zevně hojil strupy a léčil prašivinu. Vydestilovaný olej měl vynikající účinky na všechno možné a cenil se i pro svou vůni.
Zdroje:
- Matthioliho herbář
- Přírodní léčba a domácí lékař (1923)
- Wikipedie
ČLÁNKY DO MAILU