Říká se mu měchožil bublinatý, měchožil větvený nebo také tasemnice liščí. Latinsky Echinococcus multilocularis. Jde o parazita způsobujícího chorobu nazvanou echinokokóza. V ČR je její výskyt vzácný, přesto před ní nedávno varovali lékaři z Fakultní nemocnice (FN) Bulovka a Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).
Co se dozvíte v článku
Proč? Ve střední Evropě jsou počty nemocných na vzestupu. Počty nakažených lišek, které jsou nejvýznamnějšími přenašeči parazita, stoupají zejména v Rakousku či ve Švýcarsku, kde se nákaza, na rozdíl od ČR, objevuje i mezi obyvateli velkých měst. V ČR je letos hlášený vyšší počet pacientů, kterým tato choroba byla diagnostikována.
Echinokokóza je navíc záludná v tom, že má velmi dlouhou inkubační dobu, během které se nijak neprojevuje a i odborníci mají potíže ji diagnostikovat. Její následky přitom mohou být závažné. Někteří pacienti musí být doživotně léčeni antiparazitiky, jiné čeká operace jater. Právě tento orgán parazit napadá nejvíce a onemocnění může skončit i jeho transplantací.
Za první pololetí je historicky nejvíce nákaz
Státní zdravotní ústav (SZÚ) za letošek zatím eviduje 6 případů nákazy echinokokózou. Z toho tři z nich připadají na letošní červen, kdy se onemocnění vyskytlo v krajích Karlovarském, Jihomoravském a v Kraji Vysočina.
Ze srovnávacích statistik letošní půlrok nevychází dobře. Diagnostika echinokokózy se v ČR provádí od roku 1998, první případy nákazy lékaři zaznamenali v roce 2007. Tabulka SZÚ, která ukazuje meziroční srovnání prvního pololetí od roku 2013, říká, že letošní rok je co do počtu výskytu echinokokózy vůbec nejhorším.
Výskyt echinokokózy v ČR
Meziroční srovnání od ledna do června
Rok – Počet hlášených infekcí
- 2013 – 1
- 2014 – 2
- 2015 – 1
- 2016 – 3
- 2017 – 0
- 2018 – 2
- 2019 – 0
- 2020 – 1
- 2021 – 1
- 2022 – 6
Zdroj: SZÚ
V ČR se léčí 50 pacientů s echinokokózou
Přijít na to, kde a jakým způsobem se nemocní nakazili, je téměř nemožné. Než se nemoc v těle projeví, uplyne dlouhý čas. „Průměrná inkubační doba nemoci je 5 až 15 let, ale může trvat i desetiletí,“ vysvětluje infektolog František Stejskal.
Ten se o pacienty nakažené měchožilem stará ve Fakultní nemocnici (FN) Bulovka. Na starosti jich má 22. Jde o 14 žen a 8 můžu, pacienti jsou ve věku 7 až 81 let. „Jsou to převážně Češi a nakazili se v tuzemsku, protože echinokokóza není spojena s cestováním do zahraničí,“ podotýká lékař s tím, že u prvního z nich byla nákaza diagnostikována v roce 2012. U tří pacientů na echinokokózu lékaři přišli při rutinním sledování nádorového onemocnění.
Náchylnější k této chorobě jsou pacienti po transplantacích. Ti berou obvykle celoživotně léky na potlačování vlastní imunity, aby orgán dárce mohl dobře fungovat a tělo příjemce jej neodmítalo. Důsledkem této léčby je ale jejich vyšší vnímavost k různým nemocem včetně covidu.
Jedenatřicetiletému Kamilu Pacindovi z Karlových Varů (vlevo) museli před rokem lékaři kvůli echinokokóze transplantovat část jeho jater. Operaci provedl přednosta Jiří Froněk z IKEM (vpravo). Nemoc u pana Pacindy začala podobnými příznaky jako žloutenka. Kde se nakazil, on ani lékaři netuší. Kvůli parazitovi jej ale čekají pravidelné kontroly. Sledování pacientů po echinokokóze je doživotní.
V celé ČR je nyní v péči lékařů zhruba 50 pacientů s echinokokózou. Nemoc nemají v akutní fázi, měli by být ovšem celoživotně sledováni. Tedy jednou za rok až dva přijít na kontrolu k lékaři, kteří jim měří protilátky v krvi a provedou ultrazvuk břicha, protože larvy se mohou v jejich těle opět i po letech objevit. „Ne z důvodu nové nákazy, ale třeba protože se nepodařilo operací odstranit všechna ložiska,“ dodává lékař.
Echinokokózu má v ČR ale zcela jistě více lidí. Jen o ní neví. Nemoc se dlouhá léta nemusí projevit. Navíc u části pacientů nemusí celý život způsobit žádné závažné komplikace. Jednoduše proto, že imunita nedovolí pronikat zapouzdřené larvě dále do organismu.
Část nakažených ale časem musí řešit zdravotní komplikace. Ty mohou mít výjimečně podobu zežloutnutí bělma očí nebo kůže. Častější je únava, teplota, nevolnost nebo bolest břicha. Tedy příznaky, které mohou doprovázet řadu jiných i méně závažných stavů. I proto někdy trvá velmi dlouho, než lékaři přijdou na to, že potíže způsobují larvy měchožila. František Stejskal uvedl příklad pacientky, u které trvalo 10 let, než jí byla stanovena echinokokóza.
Toto vzácné onemocnění dokáže odhalit CT vyšetření, magnetická rezonance, vyšetření krve na specifické protilátky nebo i PCR test. A ačkoliv tyto metody dají lékařům vědět, že v těle pacienta není něco v pořádku, stanovení diagnózy může trvat delší dobu. Například proto, že běžná vyšetření krve jeho přítomnost neodhalí.
U zobrazovacích metod zase mohou být cysty s larvami zaměněny za nádory. Nebo protože některé příznaky echinokokózy připomínají žloutenku. Proces zdržuje také to, že lékaři nejsou kvůli výjimečnosti nákaz rutinně zvyklí pomýšlet na napadení organismu měchožilem. Často proto cesta za určením diagnózy končí až u biopsie jater, při které se odebere malá část tkáně, a následného histologického vyšetření. Teprve to s jistotou dokáže potvrdit přítomnost měchožila v organismu.
Do okolí parazita šíří zejména lišky
Pro měchožila bublinatého je člověk mezihostitelem. To znamená, že parazit uvnitř lidského organismu nemůže dokončit svůj vývoj v dospělého jedince. Játra člověka nebo i další orgány tedy ničí jeho larvy. V tasemnici se promění pouze v zažívacím traktu šelem, nejčastěji psovitých. Do něj se obvykle dostává přes jiného mezihostitele – hlodavce. Například hraboše polního nebo hryzce. Mezihostiteli parazita se ale stávají už i ondatry.
Šíření nákazy je u nás nejčastěji spojováno s liškami. Zaznamenána byla ale také v několika případech u psíka mývalovitého a ve světě už jsou popsány i případy, kdy se larva vyvinula v červa v trávicím traktu psa. Veterináři sledovali také vylučování vajíček kočkami. I ty mohou být pro člověka infekční, ale riziko u nich je zanedbatelné.
Podle Anety Pierzynové ze Státní veterinární správy (SVS) mohou vyšší počty nakažených souviset s narůstajícími počty lišek. „Zbavili jsem se vztekliny, takže záleží na tom, jak stavy lišek regulují myslivci,“ podotýká veterinářka.
Počty nákaz mohou teoreticky souviset také s cyklickým výskytem parazita. Vědci již avizují, že u tohoto parazita mají poznatky, že jsou léta, kdy se mu mimořádně daří. A toto období se pravidelně opakuje. Proč tomu tak je, není zcela jasné, ale může to souviset i s opakující se populační explozí hlodavců. Spekuluje se také o vlivu změn klimatu.
SVS sleduje výskyt nákazy u divoce žijících zvířat. Má také k dispozici výsledky vyšetření vzorků jejich tkání. Vzorky v podobě svalové tkáně pochází od uhynulých nebo ulovených lišek a psíků mývalovitých. Odebírány jsou primárně kvůli vyšetření vztekliny, přičemž se rovnou vyšetří i přítomnost tasemnice.
„Loni jsme jich odebrali 2758, z toho 645 bylo pozitivních na výskyt tasemnice liščí,“ shrnuje doktorka veterinární medicíny Aneta Pierzynová. Vzorky SVS sbírá od roku 2016. Nejprve byly jen od lišek, od roku 2017 se k nim přidaly i ty od psíků mývalovitých. „Nicméně nakažených psíků není moc, jsou to řádově jednotky. Nejvíce vyšetřujeme právě lišky,“ doplňuje veterinářka.
Na tiskové konferenci zveřejnila mapu (viz níže), která zobrazuje, kde byly pozitivní vzorky z divoce žijících zvířat zachyceny. „Plynulý růst pozitivně testovaných lišek a psíků pozorujeme v Libereckém kraji. Ve střídavých cyklech, kdy období se zvýšeným výskytem střídá doba, kdy je počet nákaz nižší, se nákaza projevuje ve Středočeském a Zlínském kraji. Praha je bez záchytu, protože lišek tady není mnoho, a v posledních letech výrazně klesl počet pozitivních vzorků v Moravskoslezském kraji, byť jde o kraj s velkými plochami lesů. Proč se tak děje, to netušíme,“ popsala Aneta Pierzynová. Spoléhat na to, že se člověk v některých regionech nenakazí, ale nelze, protože, jak podotkl infektolog, toto onemocnění lze získat prakticky na celém území ČR.
Riziková je konzumace neomytých lesních plodů
Z těla hostitele se dospělá tasemnice šíří prostřednictvím vajíček v trusu. Ta jsou tak malá, že je nelze vidět okem. Daří se jim zejména ve vlhkém, chladnějším prostředí, kde vajíčko nevysychá a podle Anety Piezrynové může v životaschopném stavu vydržet řadu měsíců. Vajíčkům nijak nevadí mráz, vědci je zaznamenali i v arktických oblastech. Jsou ale citlivá na sucho a vysoké teploty, které napomáhají jejich vysychání.
K přenosu na člověka může dojít například konzumací syrových lesních plodů nebo hub infikovaných liščími výkaly. Vajíčka si člověk domů může teoreticky přinést na oděvu. K člověku jej může zanést také například pes na své srsti. Odborníci se proto domnívají, že ohroženější skupinou mohou být myslivci s loveckými psy nebo lidé pracující v lesích. Data v ČR to ale nedokládají, mezi nakaženými tato povolání nepřevažují.
Pokud se vajíčko do těla člověka dostane, putuje až do tenkého střeva, kde se z něj uvolní zárodek larvy. Ten se přes dorzální žílu dostane až do jater, kde tvoří cysty. Tedy jakési dutiny naplněné tekutinou, uvnitř kterých larva žije. Parazit ale může vzácně napadat plíce i další vnitřní orgány, například žaludek nebo mozek. Larva může být zapouzdřená vzácně i ve svalech (např. břišní stěny) a z původního místa výskytu se může šířit dál.
Léčba spočívá v podávání antiparazitik, a pokud to jde, také v chirurgickém odstranění části nebo celého orgánu, v němž larvy žijí. To je jediné radikální řešení, jak se měchožila zbavit. Pokud to není možné, pacienty čeká doživotní užívání léku s účinnou látkou albendazol. Nicméně jak podotýká lékař František Stejskal, léčená echinokokóza pacientům nezkracuje délku života.
GALERIE: Jak vypadají následky echinokokózy
Onemocnění může skončit transplantací jater
Než je nemoc odhalena, postižení jater může být natolik výrazné, že pacient musí podstoupit transplantaci jater. „V posledních letech jsme na operačních sálech pomáhali více než 10 pacientům, u nichž jsme játra museli buď transplantovat, provést tzv. auxiliární transplantaci (při ní orgán dárce nahradí dočasně pouze část jater pacienta, pozn. red.), nebo resekci, tedy odstranění části jater,“ popisuje přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiří Froněk.
Ve všech těchto případech jde o velký a náročný chirurgický zákrok, který klade na operatéra značné požadavky. Při odstraňování části nebo celých jater s larvami nesmí chirurg narušit obal cysty, jinak by se tekutina z ní spolu s larvami mohla dostat do dutiny břišní a pacient by mohl být ohrožen kvůli infekci na životě a došlo by také k šíření larev do dalších orgánů. „Borůvka je malá, echinokok ještě menší, ale důsledek pro pacienta je obrovský. Jde o jeden z největších chirurgických výkonů, který provádíme v dutině břišní, po kterém mu zůstane velká jizva,“ podotýká Jiří Froněk.
Omýváte před konzumací lesní plody?
Náročnost zákroku je dána i tím, že u části pacientů pro léčbu lékaři využívají tzv. auxiliární transplantaci. To znamená, že část jater postiženou larvami vyjmou a nahradí ji částí orgánu od zemřelého či živého dárce. Játra pacienta následně začnou dorůstat a ve chvíli, kdy mají dostatečnou velikost, lékaři transplantovaný orgán při další operaci vyjmou. Pacientovi tak v těle zůstanou časem pouze jeho játra. Velkou výhodou tohoto postupu je, že pacient nemusí doživotně brát léky na potlačení imunity.
Protože jde o velmi přesnou chirurgickou práci, jež se navíc bude za pár měsíců opakovat při vyjmutí dárcovského orgánu, lékaři si před zákrokem vypomáhají modelem pacientových jater vytištěným na 3D tiskárně. U každého takto náročného pacienta mají jiný model, který zobrazuje ta daná konkrétní játra. Lékařům pomáhají určit cestu, jakou zákrok povedou.
Jak předcházet nákaze
Ubránit se nákaze není úplně jednoduché. Ve Švýcarsku již testují přímo vakcinaci lišek proti měchožilovi. Zatím se ale ukazuje, že jde o nákladnou a ne příliš efektivní cestu, kterou se ČR v tuto chvíli nevydá.
Jako prevenci odborníci ze SZÚ doporučují mytí rukou mýdlem a teplou vodou před manipulací s jídlem a po kontaktu se psem a kočkou.
Lidé by také neměli sbírat a bezprostředně po sběru jíst volně rostoucí ovoce a zeleninu ze země.
Odborníci doporučují borůvky, jahody či maliny z lesa před snědením důkladně omýt studenou tekoucí vodou. To platí i pro plody zakoupené na farmářských trzích, na inzerát či ve stáncích u silnice.
Ochranou před měchožilem je také tepelné zpracování potravin, protože vajíčka tasemnice nepřežijí var. Naopak mráz jim neuškodí.
Chovatelům psů i koček doporučují veterináři pravidelné preventivní odčervování zvířat. Zvláště pokud s nimi chodí často do lesa nebo zvíře loví hlodavce či lišky. Ideální je ošetření preparáty, které mají kombinovaný účinek. Na trhu jsou například ve formě tablet nebo pipet k nakapání na kůži zvířete.
Co by lidé naopak dělat neměli, je preventivní užívání antiparazitik či doplňků stravy, jež jim zbavení se parazitů planě slibují. Rozhodnutí o léčbě by totiž mělo být výsadou pouze lékaře, a to až na základě stanovení diagnózy.
Odborná spolupráce:
doc. MUDr. Jiří Froněk, Ph.D.
Přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM. Provádí transplantace jater včetně těch auxiliárních a zaměřuje se i na transplantace ledvin, které mohou být i od žijících dárců.
MVDr. Aneta Pierzynová
Veterinární lékařka, pracuje jako referentka v oblasti péče o pohodu zvířat ve Státní veterinární správě.
MUDr. RNDr. František Stejskal
Lékař I. infekční kliniky 2. LF UK a Fakultní nemocnice Na Bulovce, odborný asistent v Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN Praha a lékař Infekčního oddělení Krajské nemocnice Liberec.
ČLÁNKY DO MAILU