Proč je z alkoholu některým národům hned zle a jiné jsou plné alkoholiků?

Dnes už se to ví celkem s jistotou. Pití alkoholu neprospívá nikomu. Existují však lidé, kterým je špatně už po jedné skleničce, dokonce mohou v obličeji zrudnout jako rajče. Jiní jsou zase nadprůměrně náchylní ke vzniku závislosti. V biologické toleranci alkoholu hraje roli genetika. Někdy je zvykem toto zobecňovat podle rasy a etnika – což však situaci poněkud zjednodušuje.

Indiáni alkoholici?

Nejvíce náchylní na alkoholismus jsou podle statistik původní obyvatelé Ameriky. Dodnes je u nich až čtyřikrát vyšší poměr smrtí na následky pití než u jiných Američanů. Kontinent však býval osídlený stovkami různých národů. Můžeme tedy problém svést na genetiku?

Před Kolumbem na kontinentu fermentované nápoje nebyly běžnou rekreací. Měly podíl alkoholu asi jako víno a většinou sloužily k obřadům. Lihoviny se rozšířily až při obchodu s Evropany. Alkohol se stal senzací, pro kterou obyvatelé udělali všechno. Kolonizátor Jean Bossu například popisuje v denících z roku 1771 svou zkušenost s indiánským alkoholikem, který pálenku tolik chtěl, že prodal do otroctví svého syna. Evropané měli v rukou mocný nástroj k dobývání. Na různých místech kontinentu se vyskytují podobné příběhy: poštvávání kmenů proti sobě i opíjení náčelníků před podepisováním smluv.

Přečtěte si také:

Není neškodného množství. I malá dávka alkoholu podle odborníků škodí zdraví

Indiáni nebyli hloupí, rizika pití si uvědomovali a sami vedli různé kampaně propagující abstinenci. Důležitou roli však hrál mýtus ohnivé vody. To je přesvědčení, že původní národy mají geneticky zakořeněnou neovladatelnou žízeň, větší riziko závislosti a agrese v opilosti. Na biologické úrovni však věda žádnou takovou tendenci nedokázala. Jedna studie přesto nachází geny, které mohou s touto náchylností souviset.

Výzkumníci nacházejí spojitost četné závislosti spíše s historickým traumatem a větším výskytem PTSD v indiánských populacích. Dokonce existuje studie, kde respondenti se silnou indiánskou DNA byli po vypití dané dávky střízlivější než ostatní. Jiná rozsáhlá studie ukázala, že podíl pijáků v bělošské a indiánské populaci USA je velmi podobný. K zamyšlení je také rozdíl mezi Severní a Jižní Amerikou. Mýtus ohnivé vody je mnohem více rozšířený v USA než třeba v Bolívii, kde má nějaký podíl domorodé DNA většina obyvatel.

Asijský ruměnec je druh otravy

Kdo má nesnášenlivost alkoholu opravdu v krvi, to jsou někteří Asiaté. Fyziologický jev, kterým se projevuje, se nazývá v zahraničí Asian flush, tedy česky asijský ruměnec. Tato reakce na alkohol obnáší výrazné zrudnutí pokožky, nevolnost a bolest hlavy. Vyskytuje se u 30–50 procent obyvatel východní Asie a menšího podílu Jihoasiatů, Tibeťanů, Mongolů či Inuitů. Ve většině etnických skupinách světa se téměř nevyskytuje.

Konkrétně jde o osoby s poruchou produkce enzymu ALDH2. Vzhledem k nesprávně fungujícímu metabolismu se při zpracovávání přijatého alkoholu v těle hromadí acetaldehyd. Je to tedy něco jako dočasná chemická otrava. Jev je dědičný a pojí se na mutaci konkrétního genu zodpovědného za tento enzym. Většina pacientů se alkoholu úmyslně vyhýbá. Ti, kteří ne, však hazardují se zdravím. Acetaldehyd zvyšuje riziko vzniku rakoviny jícnu, kardiovaskulárních nemocí i Alzheimera. 

Neznamená to však, že východní Asie nemá svou kulturu pití alkoholu. Jedinců s netolerancí a nepříjemným ruměncem je koneckonců menšina. Japonci si užívají nejen své vyhlášené rýžové saké, ale častěji nápoje distribuované z ciziny. V roce 2020 tam pila vysoká množství alkoholu 73 procenta mladých mužů, zatímco světový průměr byl 39 procent. 

V Číně se pije trochu méně. Severní Korea, překvapivě, má v tomto podobné návyky jako liberálnější Jižní. Severokorejci snadno seženou tvrdý alkohol, který tam prodají často i dětem.

Asijský ruměnec se méně často pozoruje na jihu Asie. Ne všechny populace jsou však vhodné ke zkoumání tohoto jevu. V Indonésii, Malajsii a Bruneji je totiž hlavním náboženstvím islám, který konzumaci alkoholu zakazuje. V Bruneji ho není ani legální prodávat, v Malajsii jej pořídíte, jedině nejste-li muslim.

Víte, z jaké země pochází boršč, ramen, hranolky či třeba chilli con carne? Udělejte si test

Když se řekne vepřo knedlo zelo, málokdo pochybuje o tom, že jde o českou specialitu, stejně jako pizza nezapře Itálii a španělskou paellu by si asi taky správně tipnul skoro každý. Ale i mezi zdánlivě typickými jídly existuje spousta chytáků – vyzkoušejte si v našem testu, jak se v nich vyznáte.

Spustit kvíz

Zrozeni pro pivo a bůček

Vypadá to, že národy jiných kontinentů nejsou nestandardně citlivé na alkohol, ale Evropané jsou vůči němu nestandardně odolní. V roce 2011 přišel skotský tým genetiků s vysvětlením. Jejich studie zkoumá gen zodpovědný za neuropeptid jménem galanin, který ovlivňuje příjem tuku i alkoholu. Evropané jím mají apetit častěji posílený. Profesor Alasdair MacKenzie toto interpretuje jako adaptaci na zimu. Našim předkům bylo chladno a kvůli nedostatku úrody se spoléhali v zimě na mléčné výrobky. Proto potřebovali mít větší chuť na tučné jídlo a kromě toto se jim zvýšila i chuť na alkohol.

VIDEO: Dávat si pivo po sportu je úplně špatně

Opět se ale srovnávalo jen s Asiaty. Slyšeli jste něco o tom, jak na alkohol reagují Afričané? Zdálo by se, že černošské stereotypy ohledně alkoholu nejsou tak výrazné. V USA statistiky vycházejí tak, že Afroameričané pijí mnohem méně než běloši, zato mají častěji cirhózu jater a jiné zdravotní problémy z alkoholu. Studie ukazuje, že afroamerická úmrtnost následkem alkoholu se sníží až abstinencí, u bělochů stačilo snížit spotřebu. Důležité jsou i kulturní a sociální faktory, černí alkoholici se více stydí požádat o pomoc, například ve snaze nepodporovat negativní stereotypy. 

Stejně jako s dříve jmenovanými etnickými skupinami by bylo ignorantní generalizovat kulturu i biologii na kontinent, odkud někdo pochází. Afrika je ohromně rozmanitá, mluvící největším počtem jazyků a s různými podobami DNA. Afroameričané běžně sami neznají své kořeny, rozdíly mezi genetickými skupinami je tedy v Americe těžší zkoumat. Obecně se ví, že skoro každý africký národ nějaký kvašený nápoj tradičně vyráběl a že s pitím měli často spojené oslavy a rituály. Dodnes je tam obvyklé omlouvat vysokou spotřebu alkoholu tradicemi, i když tamní islám a křesťanství představují protichůdný proud.