Historie ženské hygieny: rašelina, připínací vložky, vykuřování a jedovaté výplachy

Jak ženy v dávných dobách zvládaly hygienu intimních partií a jak udržovaly čistotu při menstruaci? Jednoduché to neměly – a tady je možné na místě si uvědomit, že jsou na světě místa, kde to snadné nemají ani dneska, protože nežijí v dobrých hygienických podmínkách 

Broskvová vůně – proč vlastně? 

Odborníci se shodují v tom, že zdravá hygiena ženských orgánů je taková, která není přehnaná. K očistě vulvy stačí voda, případně jemné neparfemované mýdlo, vagína se čistí sama a většinou se nedoporučuje zasahovat do ní výplachy. V tom případě to muselo být v dobách našich předků velmi jednoduché, ne?

Přečtěte si také:

Sex při menstruaci přináší celou řadu benefitů. Ale hrozí při něm i zdravotní rizika

I dnes u některých lidí přetrvává představa, že ženské pohlavní orgány mají neatraktivní odér. Přitom když pomineme nemoci a případy zanedbané zevní hygieny, různí jedinci zkrátka voní různě. Na trhu však člověk v případě nevalného mínění o vlastní kráse vždy sežene něco, aby se cítil lépe. Před zhruba 10 lety se například dostala do médií zpráva o záměru dvou mužů – chtěli vyrábět probiotikum zvané Sweet Peach. Produkt měl předcházet kvasinkovým infekcím, ale zvláštní byla hlavně premisa, že bude zároveň měnit odér výtoku na vůni broskví.

V dnešní době to není překvapivá zpráva. Studie z kanadské University of Guelph potvrzuje, že různé gely, spreje či deodoranty na intimní hygienu mají v Severní Americe velký odbyt a jejich spotřebitelky preferují pocit čisté vagíny i na úkor toho, co je dle expertů normální a zdravé.

Drastické výplachy Lysolem

Ve 40. letech minulého století se v USA například objevila reklama na mýdlové vločky k praní spodního prádla. Na plakátech se objevoval slogan Spodní prádlo vás prozradí! implikující, že tělesné tekutiny na nich mohou být moc cítit – včetně komiksové bubliny u obrázku kalhotek, která zmiňovala nevhodný kalhotkový odér.  

Produkty přímo k aplikaci na genitálie se sice tehdy nepropagovaly okatě, ale byly populární. V Americe v první polovině minulého století rozhodně nešlo o intimní gely s přizpůsobeným pH, ale o celkem drastické vaginální výplachy. Tekutou náplň tvořil například Lysol, antiseptikum prodávané na čištění domácnosti – ale nejen na to. Tehdejší tištěné reklamy na Lysol mluví o „zanedbání, které zkazilo už mnoho manželství“, „znovuzískání manžela“ a „ženské hygieně“.

Přečtěte si také:

Správné zavedení menstruačního kalíšku není věda, v nouzi ho lze opláchnout močí

Historička Andrea Tone nicméně vysvětluje, že „ženská hygiena“ tehdy neznamenala nutně hygienu, šlo i o eufemismus pro antikoncepci. Nemění to ale nic na tom, že tato nebezpečná praktika výplachů dráždivým a žíravým Lysolem mívala i smrtelné následky. Kromě toho to ani nebyl dostatečně účinný spermicid, aby to za to stálo.

Výplachy pro větší pocit čistoty či za účelem zdravotní prevence však rozhodně existovaly a existují stále, a to napříč světem. Hodně záleží na etnických či náboženských tradicích. Na jihu Afriky se ženy pokoušejí eliminovat vaginální sekret octem či citronovou šťávou. S islámem souvisí arabský pojem ghusl znamenající rituální očistu. Ta má několik typů, z toho čtyři patří k ženské intimitě: po sexu (provádějí i muži), po menstruaci, při nepravidelném krvácení a po šestinedělí.

Středověk zase tolik nepáchl

Historie intimní očisty je velmi dlouhá. Už jen základní koupel celého těla znamenala, že člověk spláchl pot a sekret i ze svých pohlavních orgánů. Ve středověku to bylo s koupáním samozřejmě logisticky náročnější. Není ale pravda, že by všichni páchli. Ruce a obličej se umývaly několikrát denně, a když to někdo potřeboval, nejhorší pot ze sebe mezi koupelemi mohl setřít hadříkem či houbou namočenou v lavoru.

Co se týče péče o vulvu a vagínu, i pro tu existovaly specifické metody očisty. Výplachy jsou na různých místech doložené psanými prameny už od starověku a pravděpodobně probíhaly u daných žen častěji než koupele celého těla. Jedním z důvodů byla snaha o zabránění početí po aktu, ale šlo i o zdravotní důvody. 

Podle babských rad měly výplachy také léčit záněty a předcházet pohlavně přenosným chorobám. Egypťanky používaly česnek a víno, jinde se píše o octu či olivovém oleji. Ve středověké Evropě bylo trendem spíše vykuřování bylinkami. Z Trotuly, spisků raně středověké lékařky, se dozvídáme o takových kúrách proti zpožděné menstruaci či pro vyvolání porodu.

Mimochodem, nikoli tedy vykuřování, ale vaginální napářky mají své fanynky i dnes a za tímto účelem se dají koupit i hotové bylinné směsi. Existují také napářkové stoličky, speciální prkénka, případně židle s otvorem v sedátku. Napařování by mělo například přinést úlevu při bolestivé menstruaci. 

Středověká menstruace bez vložek?

Největším zdrojem ženského znečištění prádla je samozřejmě menstruační cyklus. Tuto záležitost lidé řešili odpradávna různými způsoby. Otázkou nebylo jen to, jak zabránit prosáknutí krve na šaty, ale také jak případnou nehodu skrýt a jak během onoho týdne fungovat. Pro metaforickou nečistotu menstruující ženy nemusíme chodit daleko – najdeme ji například v Leviticu či v Koránu. Ostatně, i historik Plinius starší v roce 77 před naším letopočtem napsal, že po kontaktu s menstruační krví zkysne nové víno, plodiny, kterých se dotkne, se stávají neplodnými, úly včel hynou. Palčivější však asi byla pragmatická otázka, co dělat s tou fyzickou „nečistotou“.

Přečtěte si také:

Dívky menstruují čím dál dříve. Některé až příliš, předčasná puberta může přijít v šesti letech

V antickém Řecku a Římě měly toto ženy řešit podomácku vyrobenými hadříky z bavlny nebo vlny, které si připevňovaly k oblečení a vyměňovaly. V Egyptě takto sloužil papyrus a jižněji v Africe prý dokonce tamní tráva. Řekyně měly možná i něco připomínajícího spíše tampony: dřevěný špunt omotaný plátnem. Někteří historici jej však považují spíše za nějakou formu bariérové antikoncepce.

Navzdory některým tvrzením se nekrvácelo vždy jen tak „navolno“ do spodniček. Textilní produkce byla ve starověku, středověku, dokonce až do průmyslové revoluce velmi pomalá. Při malém množství oblečení nepřipadalo v úvahu, aby se jen tak nechalo zašpinit a znehodnotit nebo se každý den v týdnu prala jiná spodnička. 

Historická rekonstruktérka, švadlena a autorka naučných knih Rosalie Gilbert nevěří ani teorii o spodním prádle červené barvy, na kterém by krev nebyla vidět – červené barvivo bylo drahé. Jako možnost tedy zbývají pratelné vycpávky a vložky z přírodních materiálů: len, zbytky bavlny od šití… Gilbert spekuluje i o vysoce absorpčním rašeliníku, který však z pramenů známe spíše k zastavení krve po úrazech.

V 19. století přišel menstruační pás

Přečtěte si také:

Kondomy se kdysi vymývaly a sušily natažené na speciálním sušáku

V dnešní době máme celkem širokou škálu produktů k zachycení každoměsíční krve. Tyto vynálezy přitom začaly vznikat poměrně nedávno. Zhruba v 17. století vznikly různé zajímavé vychytávky, jak tehdejší podobu vložek prakticky přivázat či přichytit do sukní. 

Koncem 19. století se přidal takzvanýHoosier Sanitary Belt, produkt prodávaný speciálně na zachycování menstruační krve. Šlo o dvojitý popruh k nasazení kolem boků, na který se doprostřed připevnila pokaždé nová vložka. Motivací k tomuto vynálezu byl strach o čistotu a ten zjevně také vedl k jednorázovým vložkám. První uvedla na trh firma Johnson & Johnson v roce 1896 pod jménemLister's Towels. Dámy se však prý styděly si o ně v obchodě říct, tak stále používaly domácí alternativu a produkt se moc neujal. 

V předminulém století se také zrodily první komerčně dostupné tampony. Jedna jejich podoba byly diskrétnější houbičky, které se po vytažení z pochvy daly vyždímat a vyvařit na další použití. Ve 20. letech 20. století se přidaly také tampony značky Fax: sterilizované měkké tyčinky omotané gázou, které však neměly žádný provázek. Navíc protékaly. Lepší náhradu – moderní tampon se šňůrkou a aplikátorem – patentoval v roce 1931 Dr. Earle C. Haas pod jménem Tampax.

Galerie: Historie menstruačních pomůcek

• 
• 
• 

Dalších 19 fotografií

Koncem 30. let také vznikly první menstruační kalíšky. Za ty vděčíme americké vynálezkyni jménem Leona Chalmers. Během války se jí na ně však už nedostávalo dost latexu a produkce skončila. V 50. letech na tento odkaz navázaly jiné podniky, ale kalíšky dlouho zůstávaly málo známou pomůckou. Dnes se těší globální slávě jakožto ekologičtější náhrada vatových tamponů a vložek, a to spolu se speciálními, neustále vylepšovanými menstruačními kalhotkami.

A komu jde o ekologii, může rovněž používat moderní látkové vložky, které v posledních letech zažívají renesanci.