Původ slova Vánoce pravděpodobně vychází ze staroněmeckého výrazu wāhnachten, jenž se volně překládá jako „světit noc“. Najdou se však i jiné hypotézy související s etymologií tohoto slova. Například dle Pfeiferova etymologického slovníku vychází výraz Vánoce z německého slova weihen, které je odvozeno od indického výrazu vinákti neboli třídit či oddělovat.
Co se dozvíte v článku
Od kdy se slaví Vánoce?
Ačkoliv mnoho lidí má Vánoce spojené s oslavou narození Ježíše Krista, ve skutečnosti má tato tradice kořeny v pohanských oslavách zimního slunovratu. V mnohých evropských pohanských kulturách byl tento svátek považován za ten nejvýznamnější v roce a podle většiny zdrojů se oficiálně slaví přibližně od 4. století našeho letopočtu.
Některé zdroje však uvádějí, že křesťané začali Vánoce slavit už ve druhém století, přičemž ve třetím století se od nich na chvíli upustilo a ve čtvrtém byl tento zvyk opět obnoven. Štědrý den je pak dle křesťanských zvyklostí považován za vigilii neboli přípravu na velký svátek, kterým je Boží hod vánoční (Narození Páně).
Hlavní vánoční svátek tak u křesťanů připadá na 25. prosince, což je datum, které bylo stanoveno jako den narození Ježíše Krista (přesné datum však není známo). Tomuto velkému dni přitom předchází období adventu, které končí Štědrým dnem. U jednotlivých církví se pak vánoční období liší. Například v případě římskokatolické církve trvá tato doba od 25. prosince do neděle po 6. lednu.
Proč se slaví Vánoce?
Jak bylo výše zmíněno, Vánoce dříve představovaly pohanské zimní svátky (Yule), kterými se oslavoval zimní slunovrat a Saturnálie. Mnohé vánoční zvyky, dekorace a některé vánoční pokrmy tak přímo vycházejí právě z pohanských tradic. Největší vliv na Vánoce měly pohanské zvyky především ve skandinávských zemích, jelikož sever Evropy byl na našem kontinentu christianizován až jako poslední.
Co se týká křesťanských oslav narození Spasitele, není přesně známo, z jakého konkrétního důvodu vznikly, jelikož pro křesťany nebylo narození Krista až tak významné jako jeho život, utrpení a oběť. Nicméně v současnosti se jedná společně s Velikonocemi o jeden z nejvýznamnějších svátků v roce.
Přečtěte si také:
Štědrovečerní večeře mívala devět chodů. Kapr se podává až od poloviny 19. století
Vánoce ve středověku
Štědrý den nebyl v raném středověku mezi křesťany tak důležitým svátkem jako den Zjevení Páně, který připadá na 6. ledna. Postupem času se však i na tento svátek začal brát větší zřetel, až se nakonec stal natolik významným, že se dokonce v kronikách začalo zaznamenávat, jak a kde slavili Vánoce panovníci a další významné osobnosti.
Tradičním vánočním pokrmem středověké smetánky ale dříve nebyl kapr, na kterého jsme u nás zvyklí v současnosti. Na Štědrý den si šlechta pochutnávala na rozličných pokrmech, včetně nadívaného páva nebo labutě. V Anglii se pak například dlouho držela pohanská tradice vycházející ze svátku Yule, kdy byl zlatým hřebem vánoční hostiny kanec, přičemž na stole nemohla chybět kančí hlava s jablkem či pomerančem v tlamě.
Ve středověku také vznikla tradice koledování, která však neměla zdaleka tak nevinný charakter, jako je tomu dnes. Koledníci, kteří byli obvykle značně posilněni alkoholem, zpívali přisprostlé až chlípné písně. Stejně tak byla kromě nezřízeného pití alkoholu se středověkými oslavami Vánoc spojena i promiskuita, hraní hazardních her a velké hostiny. Co se týká nošení dárků Jezulátkem, tak tato tradice se rozvinula až na přelomu 16. a 17. století.
Máte rádi Vánoce?
V Čechách a na Moravě se advent nesl ve znamení půstu. Domácnosti se zdobily smrkovým chvojím a větvičkami cesmíny či břečťanu. Na štědrovečerní tabuli obvykle nechyběl černý Kuba, což je tradiční vánoční pokrm z hub a krup, polévka a hrachová či krupicová kaše. Tradičně se na Vánoce podávaly také oplatky ochucené buď medem, nebo česnekem.
Štědrý den byl zároveň dnem, kdy byli zbožní lidé obzvláště pohostinní, a to nejen vůči bližním svým, ale také vůči dobytku a jiným hospodářským zvířatům, kterým na tento svátek dopřávali více krmiva. Tradovalo se navíc, že v tento den by měl hospodář držet ruku v měšci, aby si zajistil hojnost a dostatek peněz na příští rok. Ze stejného důvodu bylo zvykem pokládat peníze také na štědrovečerní stůl.
Zákaz Vánoc
Ne vždy však byly Vánoce uznávaným svátkem. V určitých dobách bylo dokonce jejich oslavování zakázáno. Stalo se tak například v Anglii v 17. století po ustanovení republiky. Za tímto rozhodnutím stáli puritáni, kteří tento svátek nepovažovali za křesťanský a spojovali jej s nemravným chováním a opilstvím. Tento zákaz byl však zrušen po znovunastolení monarchie roku 1660.
Negativní postoj k Vánocům pak měly například i totalitní režimy. Katolická církev byla jedním z největších ideových protivníků komunistické strany Československa, jejíž představitelé programově hlásali ateismus. Nicméně zákaz Vánoc jako takový se u nás v období socialismu nekonal. Svátky však v této době získaly zcela konzumní charakter.
Galerie: Jak se slavily Vánoce před rokem 1989
Vánoce za socialismu
Někteří z vás si jistě budou pamatovat, jak se slavily Vánoce za socialismu. Co se tradic týče, pravděpodobně byste v nich nenašli žádné větší rozdíly oproti dnešnímu způsobu oslav Štědrého dne. Stále zdobíme stromeček, držíme půst, abychom viděli zlaté prasátko, schováváme si šupiny do peněženek a na večeři si dáme kapra nebo řízek s bramborovým salátem.
Něco se však přeci jen změnilo. Asi tou nejvýraznější změnou, která nejspíše napadne každého, je dostupnost zboží. V předchozím režimu nebylo ani zdaleka tak jednoduché nakoupit vše, po čem děti toužily, jako je tomu dnes. Sortiment v obchodech byl omezený a vzhledem k tomu, že neexistovaly internetové obchody, bylo často nutné vystát si pořádnou frontu, aby člověk získal, co potřeboval.
V dnešní době bereme jako samozřejmost, že máme na štědrovečerní tabuli mísu s exotickým ovocem. Dříve tomu tak ale nebylo, jelikož mandarinky, banány, kiwi nebo třeba ananas byly nedostatkové zboží. Kromě toho byl často problém sehnat také pěkný vánoční stromeček. Mnozí se proto vydávali do lesů, kde si stromek obstarali na černo vlastními silami. Ten pak doma zdobili různobarevnými skleněnými ozdobami, kolekcemi a světýlky ve tvaru houbiček či sněhuláků.
ČLÁNKY DO MAILU