Dánský astronom, astrolog a alchymista Tycho Brahe (1546–1601), který se narodil na území dnešního jižního Švédska, se proslavil i v Čechách, kde také zemřel. Jeho smrt je doposud opředena tajemstvím.
Dlouhá staletí se tradovalo, že příčinou jeho úmrtí bylo prasknutí močového měchýře na hostině na dvoře Rudolfa II., kdy nemohl bez svolení císaře odejít od stolu, podle jiné pověsti se tak stalo při pozorování zatmění Slunce. Kde je však skutečná pravda? Jak žil, jaké měl zdravotní problémy a o jaké příčině smrti se dohadují dnešní vědci?
Astronom, astrolog a alchymista
Tycho Brahe, významný a velice nadaný astronom, který byl ve své době považován za nejlepšího pozorovatele hvězdné oblohy, pocházel ze šlechtického rodu. Nejprve vystudoval filozofii a rétoriku na univerzitě v Kodani, pak ještě práva v Lipsku.
Chudý také nebyl – po rodičích zdědil slušný majetek, což mu poskytlo určitou svobodu. Nejvíce ho zajímala astrologie a alchymie, což byly zájmy pro učence na tehdejší dobu nijak neobvyklé. Proto také v Augsburgu vystudoval chemii, aby si rozšířil vzdělání o znalost přírodních látek, o něž se zajímal. Záhy se proslavil, napsal několik spisů a získal si zastání u dánského krále, který mu nechal postavit laboratoře a observatoře Uranienborg a Stjerneborg na ostrově Hven. Tam pracoval více než dvacet let a neminula ho královská vyznamenání, například Řád slona.
S novým králem Kristiánem IV. si ale Tycho už tak nerozuměl, a tak se rozhodl, že obuje toulavé boty a na čas se vydá po Evropě. Jeho významný pobyt byl také u nás v Čechách, kam jej pozval jeho přítel, uznávaný český lékař Tadeáš Hájek z Hájku, osobní lékař císaře Rudolfa II. a překladatel unikátního Matthioliho herbáře. A tak se Tycho Brahe stal astronomem na dvoře císaře Rudolfa II., kde se setkal i se známými alchymisty Edwardem Kelleym a Johnem Deem. Co se týká astrologie, Tycho Brahe zastával názor, že postavení planet ovlivňuje život člověka, nikoli předurčuje.
Byl Tycho Brahe otráven?
V soukromém životě byl Tycho Brahe ženatý s níže postavenou Kirsten Barbarou Jørgensdatter, která s ním i dětmi odešla do Prahy. Měli spolu deset dětí a štěstí bylo, že většina se dožila dospělosti, což nebylo v té době až takovou samozřejmostí. Jeho žena byla o tři roky mladší a zemřela v Praze tři roky po něm. Tycho zemřel v roce 1601 ve věku 54 let. Podle dochovaných historických záznamů se tak stalo po hostině u Petra Voka z Rožmberka, kde bujaře popíjel. Doma pak měl vážné problémy s močením, trpěl silnými bolestmi a horečkou. Zemřel po jedenácti dnech utrpení.
Existuje několik teorií o příčině jeho smrti. Předem se vyloučilo, že by šlo o prasknutí močového měchýře, to byla jen legenda. Skutečnou příčinu hledali vědci, kteří poprvé v roce 1901 vyzvedli a prozkoumávali jeho ostatky. Jednalo se o české, ale i dánské vědce. Tehdy se na základě prozkoumávání vzorku kostí a vlasů vědcům zdálo, že mohlo jít o otravu rtutí, protože její zjištěné hladiny jim připadaly vysoké. Kromě toho, že víme, že alchymisté se rtutí běžně pracovali, zde existovala domněnka, že se Tychona Brahe pokusil někdo otrávit, což se mu očividně povedlo.
Zatímco profesor Bent Kempe z Ústavu soudní chemie Kodaňské univerzity tvrdil, že se rtuť dostala do těla astronoma přibližně jedenáct dní před smrtí, Jan Pallon ze švédské Univerzity v Lundu byl přesvědčen o tom, že silnou dávku jedu Tycho dostal až třináct hodin před smrtí. Co se týká podezřelých osob, spekulovalo se o tom, že travičem mohl být astronom Johann Kepler, jeho asistent, aby se tak dostal k Tychonovým záznamům, anebo jeho vzdálený příbuzný Erik Brahe na pokyn dánského krále Kristiána IV., který Tychona moc nemusel.
Výzkumy ukazují jasné výsledky
Další prozkoumávání proběhlo v roce 2010. A tehdy pražští vědci došli k názoru, že o žádnou otravu rtutí nešlo. Ani akutní, ani chronickou. Ctibor Povýšil ve své knize Patologické mikroskopické nálezy v kosterních pozůstatcích významných osobností české historie shrnul všechny dosavadně a nově zjištěné skutečnosti.
Tycho Brahe mohl mít docela klidně nekroticky se rozpadající nádor močových cest či prostaty, problémy v důsledku nadměrně zvětšené prostaty či rostoucího nádoru, nebo nekrotizující zánět močového měchýře, případně močový kámen, jež mohl při protržení okolních tkání vyvolat peritonitidu čili zánět pobřišnice, který je smrtelný.
Porucha činnosti ledvin však prokázána nebyla, na základě prozkoumání kosterních ostatků se zjistilo, že struktura kostní tkáně zůstala až do smrti překvapivě celistvá, při ohledání se nezjistily žádné defekty skeletu a nebyla přítomná žádná demineralizace (odvápnění) kostí, což se přirozeně děje u nemoci ledvin nebo metabolických poruch.
Tycho Brahe neměl ani osteoporózu. To, co bylo naopak zjištěno, byly zcela přirozené změny na kloubech odpovídající věku, skolióza a další skutečnosti s ohledem na jeho asi ne úplně zdravý životní styl a nadváhu. Vědci uvádějí Forestierovu chorobu páteře, která právě souvisí s životním stylem, obezitou, přemírou konzumace živočišných proteinů a rizikem rozvoje diabetu.
Uvažujete o preventivním vyšetření ledvin?
Otrava rtutí pak byla jednoznačně vyloučena na základě vyšetření vzorků kostí a vlasů, v nichž žádné větší množství rtuti nebylo, pouze přirozené množství odpovídající jeho práci v laboratoři, stejně tak byly u něj nalezeny další kovy jako zlato, stříbro, železo a arsen, což opět odpovídá práci alchymisty, který byl neustále ve styku s těmito prvky. Navíc se vědělo o takzvaném Tychonově elixíru, což byl údajně léčivý zázrak užívající se vnitřně a tyto kovy obsahující. Poslední zajímavostí je zřejmě přítomnost nezhoubného nádoru nebo hematomu traumatického původu v levé očnici. Na nose, který měl poškozený (prý po souboji v roce 1566), nosil kovový kryt. Ten ale v rakvi nebyl nalezen.
Slavný astronom tedy podle posledního zkoumání vědců nezemřel na otravu rtutí, ale co skutečně způsobilo jeho vážné problémy s močením vedoucí ke smrti, se prostě úplně přesně zjistt nedá.
Galerie: Tycho Brahe: Život a smrt slavného astronoma a astrologa
Zdroje:
Povýšil Ctibor. Patologické mikroskopické nálezy v kosterních pozůstatcích významných osobností české historie. Praha: Grada 2024.
abicko.avcr.cz, wikipedia.org