Milovaná zima, kterou tak rád maloval, se mu opakovaně stávala celoživotně osudnou. Narodil se i zemřel v zasněženém prosincovém čase, krátce před Vánocemi. V prosinci se také narodily obě jeho dcery. Do toho v mrazivém únoru tragicky zahynula jeho sedmnáctiletá dcera při bombardování Emauzského kláštera v roce 1945. Pár let poté, také v zimě – v lednu, ztratil Josef Lada (1887–1957) i milovanou ženu.
Sáňkující děti na svahu, ponocný v kožichu troubící na roh, rodinka u vánočního stromečku nebo třeba vodník na zasněžené vrbě. Ladovská zima se objevuje na vánočních pohlednicích i přáních do nového roku a tyto obrázky mají stále své četné obdivovatele.
Znát je můžeme i z mnoha pohádkových knížek pro děti a večerníčků, například kocoura Mikeše nebo O chytré kmotře lišce, které tento slavný malíř nejen ilustroval, ale i poutavě a vtipně napsal. Známí byli i Bubáci a hastrmani, a pak především Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka, jemuž dal Josef Lada podobu.
Oko si vypíchl ševcovským nožem
Josef Lada pocházel z chudé ševcovské rodiny z Hrusic. V rodině byl úplně nejmladší, od nejstaršího bratra jej dělil věkový rozdíl šestnácti let. Jméno dostal po svém sourozenci, který zemřel na spálu. Už jako půlroční chlapec přišel kvůli pádu z kolébky rovnou na ševcovský nožík svého otce o oko, což mu ztížilo a zdeformovalo vidění.
Proto pro něj bylo kreslení obrázků o mnoho těžší než pro ty, kteří měli svůj zrak v pořádku. Jak se ale zdá, kreslení mu bylo dáno do vínku a ztráta oka jej od toho nijak neodradila. Už ve škole bavil spolužáky svými kresbičkami zvířátek a karikaturami. Po ukončení základního vzdělání ho rodiče poslali do Prahy, kde se měl vyučit malířem pokojů, což bylo ale řemeslo poněkud vzdálené kreslení a malování na papír.
Máte problémy se zrakem?
Obor ani pobyt v Praze pro Josefa Ladu nebyly tím pravým, proto se velice brzy vrátil a následně v Praze pokračoval v dalším vzdělávání jako knihař. Dál ale kreslil a brzy začal své kresbičky nabízet nakladatelům. První Ladova anonymní kresba vyšla v časopise v době, kdy mu bylo šestnáct let. To bylo určitě považováno jako úspěch a motivovalo jej to k tomu zajímat se o studium umělecké průmyslovky. Skončilo to prozatím pouze večerními kurzy kreslení, ale i ty byly k užitku.
Kresby ho proslavily už za života
Další Ladovy kresbičky začal vydávat časopis Švanda Dudák. Postupně se mladý umělec stával známějším a začal se svým kreslením a karikaturami živit v různých časopisech. Dlouho to netrvalo a dostal první zakázku na ilustraci knihy. Byla jí Pohádka o Honzíkovi a zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka. Josef Lada se pak živil jako redaktor a po prvním vydání povídky o Švejkovi se domluvil s Jaroslavem Haškem na tom, že mu bude jeho dílko ve formě kresleného seriálu ilustrovat.
Lada se tak již za svého života stal uznávaným malířem a začal vydávat i vlastní knížky, hlavně pro děti. Pořádaly se také jeho výstavy, dokonce vytvořil scénickou výpravu k Tylově hře Strakonický dudák pro Národní divadlo. V roce 1933 vyšel Mikeš a v následujících letech jeho několikero pokračování, v roce 1937 pak knížka O chytré kmotře lišce. Za svého života v průběhu druhé světové války vydal i svou autobiografii nazvanou Kronika mého života. Ještě v 50. letech byl velmi aktivní, vydal sbírku Josef Lada dětem a připravoval ilustrace k filmovým pohádkám Čert a Káča a Hrátky s čertem.
Rodinné štěstí poznamenala tragédie
Osobní život Josefa Lady byl v první polovině života velmi šťastný. V šestatřiceti letech se oženil s Hanou Budějickou a zplodil s ní dvě dcery. Alena Ladová se stala rovněž úspěšnou ilustrátorkou a o svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, která slavila úspěchy a obsahovala i spoustu Ladových ilustrací. Druhá dcera Eva, velmi nadaná klavíristka, bohužel takové štěstí neměla a ve věku pouhých sedmnácti let zahynula při bombardování u Emauzského kláštera v zimě roku 1945. Rodina se z této tragédie nikdy nevzpamatovala a jen o šest let později předčasně zemřela Ladova milovaná žena, a to v lednu roku 1951 na problémy se srdcem.
Josef Lada byl sice dva roky po smrti dcery jmenován národním umělcem a stal se slavným, ale kvůli rodinné tragédii se stáhl do ústraní a trápila jej nemoc – neurastenie projevující se nervozitou, podrážděností, únavou.
Ladovi nakonec zůstala jen jedna dcera, která se o něj obětavě starala, když v roce 1957 dostal těžký zápal plic. V prosinci téhož roku, kdy se chystala velká sláva a oslava Ladových 70. narozenin, slavný malíř Josef Lada zemřel. Jen pouhé tři dny před svou sedmdesátkou. Nedožil se ani narozenin, ani Vánoc. Na jednom kondolenčním lístku stálo: Jsem přesvědčen, že si Ladu zavolali do nebe, aby jim tam namaloval betlém. Takže kondolovat je zbytečné.
ČLÁNKY DO MAILU