Před pár dny jsme na našem webu Vitalia.cz zveřejnili dvojrozhovor, který vedla moje kolegyně se zástupci dvou velkých distribučních firem dodávajících na trh léky. Mluvilo se celkem pochopitelně třeba o tom, že už delší dobu je poměrně těžké sehnat penicilin nebo že byly dlouhé měsíce nedostupné základní léky na bolest a horečku pro nejmenší děti.
Sama znám lidi, kteří obíhali lékárny, aby nakonec na angínu dostali širokospektrá, zbytečně razantní antibiotika, protože penicilin prostě není a nevíme, kdy bude
. Nebo rodiče, kteří si radši vozili dětský sirup na horečku z Polska, pokud nechtěli o půlnoci drtit ibalgin pro dospělé, aby dětem měli čím srazit čtyřicítku na rozumnější hodnotu.
Proto mě překvapilo, když jsem se z úst obchodníků s léky dozvěděla, že trh funguje. A že pokud ne, je to tím, že je poptávka vyšší než nabídka, za což v představách distributorů do velké míry mohou ti, kdo si dělají zbytečné zásoby léků. Jak lékárny, tak přímo pacienti.
Zajímáte se o to, jestli nedostáváte antibiotika zbytečně?
Chápu, že velkodistributoři jsou do velké míry skutečně závislí na tom, kolik léků jim výrobci dokáží dodat, a nemohou tak vždycky dost pružně reagovat na všechny požadavky. Ale hodit vinu za to, že přibývá léků, které se prostě nedají sehnat, nebo jen dost obtížně, na pacienty? U nás se prostě chovají lidé tak, že musí mít nakřečkováno. A to je problém. Penicilinu je dost, pokud ho nemají lidé, kteří ho nepotřebují, nebo není v lékárnách, které ho mají nadbytek,
nechal se slyšet jeden ze zpovídaných.
Nejspíš existují lidé, kteří třeba zrovna antibiotika doma pro jistotu mají, ale nechce se mi věřit tomu, že by jich bylo tolik, aby to dokázalo rozkolísat celý trh. Ale zcela určitě neplatí, že každý pacient má tendenci, i když je zdráv, mít penicilin doma. Takže navštíví známého lékaře a ten mu ho předepíše
.
Tak se zeptejte jinde
Nemluvě o tom, že s nedostatkem léků se potýkají i v jiných zemích, kde se lidé pravděpodobně chovají jinak než u nás
. Logicky mi proto zní spíše vysvětlení, že jsme se v Evropě až příliš spolehli na to, že se účinné látky léků vyrábí v Asii, protože to bylo mimo jiné levnější. Covid pak s těmito obchodními vztahy poněkud zamával a následky jsou teď dobře viditelné. Pocítit je může každý, kdo chce nějaký vlastně úplně banální lék.
Ne úplně přesvědčivé bylo v rozhovoru i vysvětlení, proč, když už konečně dorazí třeba desetitisíce balení antibiotik, na některé lékárny nezbude ani jedno. Pohříchu na ty malé, často v obcích, kde se naopak dobře zásobeným řetězcům nevyplatí otevírat pobočky.
Je hezké, že si distributoři notují v tom, že lidé by neměli propadat panice, pokud jde o dostupnost léků. Ale jejich slova, ani přístup státu, který spíš jen hasí akutní nedostatky tu toho a pak zase onoho, nejsou zrovna uklidňující. Není přitom vůbec jasné, zda se dodávky z Asie někdy dostanou na dřívější úroveň, a proto je možná rozumné vracet se k lékové soběstačnosti, jak už to předvádějí některé evropské státy – více se o tom rozepsal například Deník N.
Zatím nám asi nezbývá, než horečka nehorečka obíhat s receptem v ruce lékárny, jak ostatně nedávno doporučila i šéfka lékového odboru resortního ministerstva. Distributoři zase doporučili lékárnám, ať třeba čípky na horečku prostě vyrobí. To samozřejmě dokážou, ale musí k tomu mít dostatek účinných látek – a jak už minulou zimu někteří lékárnici upozorňovali, chyběly jim často i tyhle základní suroviny.
Galerie: Jak se v lékárně vyrábějí čípky proti bolesti