Pitný režim mi dlouho nic neříkal. Pak jsem ale připravoval text o největším fotbalistovi naší historie JOSEFU BICANOVI, a když jsem sedával v jeho bytě, nebylo možné přehlédnout, jak pil několik sklenic obyčejné vody za odpoledne, jak na to přímo programově dbal. Z inspirace byl brzy železný zvyk.
Ten jsem nedávno, a to už říkám žertem, „vylepšil“ po rozhovoru s plavkyní YVETTOU HLAVÁČOVOU. Ona totiž pije pouze tzv. levitovanou vodu. Vodu „našlehanou“ v odstředivce za vysokých otáček. Ušklíbl jsem se: „Hm, zase nějaká móda a podvodný kšeft.“ Leč vítězka nad kanálem La Manche protestuje: „Žádná móda. Odstřeďováním se do vody dostane víc kyslíku!“ Dobrá, když to tvrdí. A tak si alespoň točím vodu z kohoutku co nejprudčeji, abych nějaký kyslík ze vzduchu taky urval.
Snídaně už neodflakuju
Pokračujme stravou, přesněji snídaní. Kdysi jsem měl tendence ji odfláknout: kus chleba a sýra, trochu čaje, vše v poklusu. Pak mi velkopansky zaimponovala anglická snídaně. Pravda, nikoli denně, leze to do peněz. Později jsem si přečetl, že dopoledne se organismus čistí, takže není dobré ho moc jídlem zaměstnávat. Čili čaj, citron a med – to byl můj letitý program. Ale přejedl se. Možná i díky názoru tenistky MARTINY NAVRÁTILOVÉ, posléze podpořenému IVEM VIKTOREM, známým brankářem. Oba tvrdí, že ráno je dobré pozřít nejdřív nějaké ovoce: banán, pomeranč, broskev, hroznové víno. Sám tohle ještě „balím“ do bílého jogurtu, o němž se ví, že je spolehlivým aktivátorem imunitního systému.
Čtěte téma: Nesnídáte? Zaděláváte si na obezitu
Klidně chleba se škvarky
Co se týče ostatní stravy, jsem pro maximální pestrost. Tady smutně vzpomínám na svou babičku. Milovala salám zvaný imitace, před lety na venkově nedostupný. Když pak byl v každém konzumu, nemohla se ho nabažit. A to byla chyba. Podobně dopadl i kolega, jenž v redakci léta denně obědval vlašák, tři housky a oranžovou limonádou Pomo. Rakovinnému bujení se to líbilo…
Čili mým heslem je pestrost, pestrost a pestrost: „módní“ bílé maso (drůbeží, rybí), ale i hovězí a vepřové, minimum uzenin, a klidně – když člověka honí mlsná – dopřát si i krajíc chleba se škvarkovým sádlem. Rád poslechnu volání těla, aspoň si samo nebude nějak nepatřičně vyrábět ten nezdravý druh cholesterolu. Potom člověk nemusí moc myslet na zlá „éčka“, navíc bez lupy na etiketách jen těžko čitelná.
Nejsou „éčka“ jako „éčka“. Podívejte se do naší databáze.
Nechci se vytahovat…
Nakonec o cvičení: význam má prý aspoň dvacet minut denně. Od koho mám tuhle zásadu, už nevím, zato ke konkrétní náplni mě inspiroval žokej JOSEF VÁŇA. Sklapovačky a kliky dělám jako on. Počty neprozradím, už tak mám pocit, že se skoro vytahuju. Zejména když dodám, že za přídavek volím protahovací cviky dle návodů proslulé LUDMILY MOJŽÍŠOVÉ.
A co dodat? Že se nic nemá přehánět. To mě občas napadá, když mám ráno cvičit a jsem línej. Vzápětí si však vybavím heslo EMILA ZÁTOPKA: Když nemůžeš, přidej! A ve vteřině jsem na zemi a začínám první sérii kliků…
Co může ke změně stravovacích návyků přimět vás? (Můžete zvolit víc možností najednou)
Foto:Wikipedia.org, archív Ivetty Hlaváčové (Yvett.cz)
ČLÁNKY DO MAILU