Kokainové večírky a opiová doupata. Prvorepublikoví herci bílý prášek milovali

Drogy rozhodně nejsou moderním vynálezem a v určitých vrstvách byly populární už dávno. Navíc se dlouho nevědělo o jejich škodlivosti. 

Například v době první republiky u nás bral drogy snad každý, kdo něco ve světě filmu a umění znamenal, a co víc, hvězdy filmového plátna se tím ani netajily. Jak se dále zneužívaly drogy v rámci politického režimu nebo za druhé světové války? A kdo patřil k nejznámějším narkomanům na světě v době před více než sto lety?

Rozvoj farmacie přinesl i drogy

Začněme 19. stoletím, které bylo, co se týká drog, přinejmenším přelomové. Tehdy se totiž v rámci rozvoje farmaceutického průmyslu poprvé izolovaly jednotlivé drogy, jejichž používání v přírodní podobě má tisíciletou historii, a začaly se rozšiřovat po celém světě. 

Nejvíce byly zneužívány v místě svého výskytu. V roce 1805 byl poprvé izolován morfin, který roku 1846 dostal pojmenování podle řeckého boha spánku Morphea, v roce 1820 byl izolován kofein, 1828 nikotin, 1833 atropin, 1859 kokain, 1887 efedrin, 1896 meskalin a ještě k tomu v roce 1853 vynalezli injekční jehlu, což se pro aplikaci některých drog hodilo.

Přečtěte si také:

Drogové historky: Freud byl na kokainu, autor Alenky uctíval muchomůrky

A ze spousty těchto zmíněných látek se hned začaly vyrábět zaručené léčebné prostředky proti kašli či na uklidnění, které byly volně dostupné v lékárnách, a to i pro těhotné či děti. Postihy za čím dál tím více narůstající zneužívání drog a jejich negativní dopady na zdraví a psychiku člověka přišly ale až později.

Stovky milionů závislých  

Od poloviny 19. století až do začátku 20. století drogy pravidelně užívaly celé stovky milionů lidí. Teprve postupně vznikaly protidrogové zákony a například zákaz výroby heroinu, nebo tedy spíše jeho znelegalizování, proběhl v roce 1925.

Od počátku 20. století se drogy dělí na legální a nelegální, přičemž jako legální drogy zůstaly nikotin a alkohol, proti nimž brojili už doboví lékaři 19. století. Nelegální drogy pak byly pečlivěji sledovány, ale ani to nezabránilo jejich masivnímu zneužívání. Teprve v roce 1961 byla uzavřena mezinárodní jednotná dohoda OSN o zákazu všech drog lidem škodlivých (Single Convention on Narcotic Drugs).

Přečtěte si také:

Šarlatáni řádili už před sto lety. Nabízely se hlavně drogy

Kuřáci opia ve sloní hlavě

Drogou číslo jedna bylo od počátku opium. Jeho kouření bylo na vzestupu již od 19. století, a to třeba v San Franciscu, kde bylo obrovské množství luxusních opiových doupat a závislých osob. Další takové místo bylo v Paříži, například v luxusním nočním podniku otevřeném v roce 1889 – Moulin Rouge, kde tančily dámy kankán. 

Tam byly pro kuřáky opia vyhrazeny prostory v hlavě velkého dřevěného slona, který stál na zahradě. Opium ale bylo rozšířeno po celém světě a bylo velmi populární mezi umělci té doby, propadli mu třeba Charles Baudelaire, Pablo Picasso nebo Jean Cocteau, který byl životním partnerem Jeana Maraise.

Klub hašišínů ve Francii

Kolem prokletých básníků se to samozřejmě drogami jen hemžilo. Skupina spisovatelů s Charlesem Baudelairem v čele založila již ve 40. letech 19. století Klub hašišínů, kdy pořádali týdenní soaré (večírky) v exotických prostorách hotelu Pimodan na ostrově Saint-Louis. 

Opium, hašiš, ale i alkohol tam „jely“ ve velkém. Hašiš rovnou z Alžíru jim dodával doktor J. Moreau de Tours. K účastníkům takovýchto večírků patřili například Victor Hugo, Honoré de Balzac, Alfred de Musset, Théophile Gautier a další. O tom, jak byl hašiš populární, svědčí třeba i to, že v roce 1857 vydal mladý spisovatel Fritz Hugh Ludlow knihu Pojídači hašiše.

Galerie: Když drogy léčily

• 
• 
• 

Dalších 7 fotografií

Slavný psychiatr závislý na kokainu

A jak to bylo s morfinem a kokainem? Průšvih se stal například světoznámému psychoanalytikovi Sigmundu Freudovi, když se snažil svého přítele zbavit závislosti tím, že mu v nevědomosti vytvořil návyk na další drogu. Náhradou odvykání při morfinismu se totiž stal kokain. 

S kokainem sám Freud velmi experimentoval a stal se na něm závislým. Doporučoval ho při léčbě mnoha psychických potíží, například hysterie, melancholie nebo hypochondrie. Při léčbě závislostí se však kokain jako účinný rozhodně neprokázal. Uznání za přínos kokainu, a to jako lokálního anestetika, si pro sebe vysloužil spíše vídeňský oční lékař Carl Koller, protože do té doby se operace očí prováděly bez anestezie.

Šňupala i královna Viktorie

A které osobnosti či umělci morfin a kokain brali? Tak například spisovatel Robert Louis Stevenson, jenž napsal Podivuhodný příběh dr. Jekylla a pana Hyda, přiznal, že kniha vznikla pod vlivem morfia a kokainu, který užíval na svou chronickou tuberkulózu. Podivné stavy na drogách pak zjevně zapříčinily vznik rozdvojené osobnosti pana Jekylla a Hyda.

Mezi další uživatele patřil Charles Dickens, který holdoval kokainu, autor Alenky v říši divů Lewis Carroll, který dával přednost opiu, z novodobějších autorů například mistr hororu Stephen King, který se netajil tím, že mnohé ze svých děl napsal pod vlivem kokainu. Dále to byl třeba spisovatel James Joyce, filozof Benjamin Franklin holdující opiu, autor Sherlocka Holmese Arthur Conan Doyle milující kokain, který užíval dokonce i nitrožilně, a to třikrát denně. A také Edisona v jeho vynálezech povzbuzoval kokain. Nakonec kokain brala přece i královna Viktorie.

Vyznáte se v lécích a víte, jak je správně užívat?

Zatímco část lidí se snaží zvládnout všechny potíže a zdravotní neduhy pokud možno bez léků, někteří jedinci naopak sahají po lécích poněkud bez rozmyslu. A užívají je buď na každou drobnost, nebo v situacích, kdy by naopak už byl čas zajít k lékaři.

Spustit kvíz

Kokain v době první republiky

Když se posuneme o nějakou dobu vpřed, v době první republiky a meziválečného období se kokain dostal také k nám. Holdovala mu celá řada našich umělců, například Hugo Haas, Ljuba Hermanová, Lída Baarová, Saša Rašilov či Adina Mandlová. Ta jednou o Hugo Haasovi prohlásila. Haas se s narkomanií nijak netajil, každý o tom věděl, a když dostal občas záchvat beznadějnosti a melancholie, všichni jsme věděli, že nemůže sehnat kokain. Prodej obvykle zprostředkovával vrátný v Hunkově restauraci, kam chodili tancovat teplí; nakonec se však zjistilo, že když nemá dostatek kokainu, škrábe ze stěny omítku a s ní ho míchá; počítal ovšem tu směs stejně draho jako čistou drogu. Sama ale také drogy brala.

V souvislosti s drogami vznikaly tehdy také kuplety (jednoduché písně), například: Kdo nešňupe dneska hlínu, ten holduje kokainu. Šňupe ho a vidí svět, samou lásku, samý květ. Anebo Kdo má ženu starou bábu a chce z ní mít mladou žábu, kokainu vem sběračku a máš z báby fešačku. Případně Když je někde pivo brynda, tak se z kapsy kokain vyndá, šňupne se a máme hned, pivo jako malvaz – med (…)

Ve 30. letech podle odhadů užívalo kokain přímo v Praze na 10 tisíc osob.

Experimenty v koncentračních táborech

Během druhé světové války, ale i dříve napříč časem v různých válečných obdobích, se drogy hojně využívaly mezi vojáky. Cílem bylo zbavit je fyzické únavy, potřeby spánku, hladu a žízně, ale také vyrovnat se s fyzickou bolestí a duševním utrpením. Za druhé světové války prováděli nacisté mnohé pokusy s drogami, experimenty a testování probíhaly v koncentračních táborech.

Experimentovali například s pervitinem za účelem zvýšení bojové efektivity vojáků, což probíhalo spíše u studentů vojenské akademie. V koncentračních táborech pak na vězních v Mauthausenu či Buchenwaldu zkoušeli pervitin za účelem zkoumání potlačování pocitů hladu a podobně.

Další krutý experiment s drogami proběhl v Sachsenhausenu s látkami pod krycím označením DI až DX. Vězňům podávané preparáty obsahovaly pervitin, kokain a další látky na bázi morfinu. Testovaní vězni pak byli nuceni pochodovat v kruhu s dvacetikilovou zátěží na zádech. A byli údajně schopní ujít 90 kilometrů bez odpočinku, než padli vysílením.

Psychoaktivní látky také ve velkém zneužívala StB, například takzvané sérum pravdy při výslechu. Šlo o látku skopolamin obsaženou například v blínu černém či durmanu nebo rulíku zlomocném. Zneužívání skopolaminu a dalších psychoaktivních látek bylo neodborné a páchalo velké škody na nervové soustavě politických vězňů. Běžně se také na vězních dělaly pokusy s drogami, ve skutečnosti to nebylo nijak napadnutelné či prokazatelné. Spoustu těchto případů, kdy se drogy zneužívaly k politickým účelům, popisují v knize Drogy v dobách totality autoři Miroslav Nožina a Miloš Vaněček.