V rámci úklidu jsem zkusila takový test: brala jsem z mého šuplíku s léky krabičku po krabičce, a zjišťovala, kolik jich je ještě použitelných. Z celkem třinácti balení, které v domácí lékárničce mám, bylo pět léků prošlých. V penězích to dělá 373 korun. A kolik ročně vyhodíte vy?
Ty zbytečné vyhozené peníze zamrzí; a to ještě patřím mezi Čechy, kteří mají doma jen minimum léků. Schovávám je jen pro jistotu, aby byly po ruce: brufen, lactulóza, základní homeopatika, nurofen čípky pro dítě, pár náplastí a obvazů, desinfekce a nějaké masti.
Obvyklý průměr je však třiatřicet krabiček na každého z nás (včetně nemluvňat) a částky, které takto ročně vyhodíme za nespotřebované prošlé léky, jsou v řádu tisíců.
Konkrétně ve spalovnách loni skončilo 550 tun léků, které jsme nespotřebovali a vrátili do lékárny. To je pro představu takové množství pilulek, že by zaplnilo dvě patra velkého parkoviště pod nákupním centrem a odvážet by ho muselo přes padesát nákladních aut.
Rozhovor: „Překvapuje mě účinnost homeopatik,“ říká Jolana Voldánová
Jen Pražané odevzdali každý 28 platíček s nespotřebovanými léky. Během pouhých pěti let se objem léků, které lidé v Praze nespolykali, ale vrátili do lékárny, zdvojnásobil – z 36 na 68 tun. V každé lékárně tak stojí vzadu ve skladu velký pytel na vrácené léky, který se během měsíce naplní.
„A to jsou jen léky, které poctivci odevzdají zpět do lékárny. Nikdo nespočítá, kolik je těch, které lidé vyhodí rovnou, takže skončí v popelnici,“ říká lékárník Jan Pomahač.
Pacienti – sběratelé
„Je neuvěřitelné, kolik toho lidé nasyslí. To mi sem jednou takto přišla paní, jestli může přinést staré léky. Řekl jsem, že samozřejmě, od toho tu jsme a čekal jsem, že se vrátí s igelitkou. Vrátila se, ale s deseti! Byly tam léky devatenáct i pětadvacet let staré, zřejmě pozůstalost po manželovi. Manžel byl asi sběratel receptů, většina krabiček léků byla totiž neotevřená. Naštěstí, protože kdyby je měl předepsané jeden člověk a užíval by je zároveň, spolehlivě by ho zabily, jejich účinky byly totiž protichůdné,“ říká lékárník.
A to si podle něj právě málokdo uvědomuje: pokud si ordinujeme léky doma sami, můžeme si zničit zdraví. „Stačí zkombinovat obyčejný třezalkový čaj s antidepresivy; na pohled nevinná kombinace může stát člověka život. Málokdo tuší, že třezalkový čaj by se neměl pít prakticky při žádné léčbě léky,“ varuje lékárník.
Čtěte téma: Alkohol a léky, jak se to rýmuje?
Podle Josefa Suchopára z firmy InfoPHARM, která se léky zabývá, je maximem brát čtyři pilulky denně. Každá další navíc už znamená vysoké riziko, že účinky léků půjdou proti sobě a člověk si místo léčby zdraví spíš zničí. Konkrétně játra nebo si poškodí srdce.
Jenže český národ je podle statistik sběratelem pilulek. Jak ukázal výzkum dat ze zdravotní Zaměstnanecké pojišťovny Škoda, jedna pacientka měla v jednu chvíli předepsaných 36 tabletek od různých lékařů a byly mezi nimi i léky na srdce, jejichž účinky se násobily. Vzhledem k tomu, že pacientka přežila, zřejmě předepsané léky vůbec nebrala.
A lékárník Jan Pomahač přidává ještě jednu statistiku: „Češi jsou na třetí příčce v Evropě co do spotřeby léků, dlouhodobě nás převyšují jen Francouzi. Když si vezmete, že Čech jde v průměru čtrnáctkrát ročně k lékaři – evropský průměr je přitom osm návštěv – a v 98 procentech případů odchází od lékaře s receptem, tak se není co divit, že jsme v čele žebříčku.“
Za léky přitom ročně sami zaplatíme dvanáct miliard korun, z toho polovina jsou doplatky na léky na recept. Často jde o vyhozené peníze. Jedna z černých děr, kudy z domácích rozpočtů zbytečně utíkají peníze.
Kontrolujete svoji domácí lékárničku?
Co si schovat?
Zkuste si proto taky doma udělat inventuru v lékárničce. A spočítejte si, kolik peněz stály prošlé léky, které se vám tam povalují. Možná budete překvapeni. Pozor: ze zákona prošlé léky nepatří do popelnice, ale do lékárny, odkud musí do spalovny. Toto opatření je jednak na ochranu zvířat, aby se neotrávila starými léky, a také obrana proti prosakování starých, vyhozených léčiv do spodních vod a následné otravě vody.
Ne všechno však musíte hned vyhodit. „Třeba obvazy sice mají taky nějakou lhůtu spotřeby, ale dají se bez potíží používat i po letech, jen musíte pamatovat na to, že pak už není zaručena jejich sterilita, takže je dobré je nepoužívat na otevřené rány nebo je před použitím přežehlit a tím sterilizovat,“ radí lékárník.
Vyhazovat není nutné ani náplasti, taky se dají použít ještě nějakou dobu po lhůtě. Dlouho vydrží i homeopatika, protože jejich hlavní složkou je cukr. Ta mají ale jinou specifickou vlastnost: nesmí se skladovat poblíž mikrovlnné trouby, mobilních telefonů či televizorů. Záření z přístrojů totiž ruší jejich účinek.
A když si vezmete tabletku léku proti bolesti, jemuž před měsícem či dvěma prošla lhůta spotřeby, taky se vám nic nestane. Lhůta spotřeby je totiž z výroby většinou nastavená tak, že je možné léky bez obav užít ještě rok až dva po jejím uplynutí.
Ovšem pozor: při správném skladování. A to je obvykle v rozmezí od deseti do čtyřiadvaceti stupňů Celsia. Což jsou podmínky, jaké může splnit málokdo v běžné domácnosti, kde v létě teploty šplhají i přes třicítku.
„Co je třeba vyhodit okamžitě, jsou různé masti nebo vodičky, které vám míchal na míru sám lékárník. Ty mají jen velmi krátkou dobu spotřeby, třeba jen dva týdny, protože většinou neobsahují žádné konzervační látky,“ upozorňuje Jan Pomahač. „A taky si nikdy sami neordinujte zbylá antibiotika. Jinak riskujete, že si na ně vypěstujete imunitu a že vám nezaberou, až je příště budete skutečně potřebovat,“ doplňuje lékárník.
ČLÁNKY DO MAILU