Ještě před pár dny jsem byl náruživým kuřákem, spotřeboval jsem skoro celou krabičku za den. Kouřil jsem víc než 10 let, pravidelně s krátkými přestávkami. Znáte to, na Silvestra si řeknete, že přestáváte kouřit a hned na Nový rok předsevzetí porušíte. Absolvoval jsem i několikaměsíční pauzy od kouření, nicméně jsem se k této mojí oblíbené neřesti vždy pokorně vrátil.
Nikdy jsem opravdu vážně neuvažoval o tom, že bych přestal. Byl jsem spokojeným kuřákem, co si nepřipouští jakýkoliv problém.
Zásadní otázka: Proč přestávat?
Vážné rozhodnutí, že skončím s kouřením, jsem si pěstoval několik měsíců. Jako vhodný termín jsem si stanovil můj narozeninový den, abych si po letech vždy vzpomněl na přesné datum, kdy jsem s tím praštil. Jak se blížil onen osudný den, začal jsem se bát, abych si to nerozmyslel. Problém totiž není nějaká fyzická ani psychická závislost na nikotinu nebo cigaretách vůbec. Já jsem nejvíc řešil otázku, proč přestávat. A dost dlouho jsem potlačoval jeden zásadní argument, který v rozhodování zda kouřit či nekouřit hraje klíčovou roli. A to je zdraví.
Proč kouřit, když to ničí zdraví vám i okolí? Pokud si tohle uvědomíte, i vy to budete mít s přestáváním s cigaretami jednodušší. Z vlastní zkušenosti ale vím, že k uvědomění si nebezpečnosti kouření nevede prohlížení obrázků zdevastovaných plic kuřáků ani četba statistik úmrtí na rakovinu. Proč to tak je, to si neumím vysvětlit.
Zkoušeli jste někdy přestat s kouřením?
Čtěte téma: Bič na nekuřáky aneb kouření na zastávkách
Stýská se mi
Když jsem před narozeninami prohlašoval, že skončím s kouřením, známí se ptali, jestli to zvládnu jen tak, nebo s pomocí náplastí nebo léků. Nic takového jsem neplánoval používat a ani nepoužívám.
Po kouření se mi celkem stýská, nebudu zapírat. Několikrát za den dostanu na cigaretu velkou chuť, ale zatím jsem se vždy ovládl. Nyní jsem přesvědčen o tom, že už nikdy kouřit nebudu, ale kdo ví, co se nakonec stane. Nicméně si myslím, že přestat kouřit je vyloženě záležitostí rozhodnutí a pevné vůle. Pokud si k tomu přidáte vlastní argumenty (například „nechci se zadýchávat při dobíhání autobusu“) a argument hlavní („nechci díky kouření umřít“), měli byste mít vyhráno.
Rozhodně se ze mě nestal militantní nekuřák, stejně jako jsem nikdy nebyl militantní kuřák. Každý ať si dělá, co chce, pokud tím neotravuje druhé. Když chci zajít na pivo, chápu, že u vedlejšího nebo dokonce mého stolu sedí někdo, kdo kouří. Před pár týdny jsem to koneckonců dělal sám. Nebudu kuřákovi nadávat, pokud mi to vadí, seberu se a půjdu jinam, kde se nekouří. V tomto jsem schopen jako bývalý kuřák s pochopením ustoupit.
Rozhovor s majitelem nekuřácké restaurace: Vyhodil jsem popelníky a tržby jsou v plusu
Nechci smrdět
Možná si myslíte, že jsem nekuřákem dočasným, že se k cigaretám zase vrátím. Poťouchle mi přejete, abych zase začal kouřit. Kromě toho, že si nechci ničit zdraví a smrdět, mi jde také o to, abych umlčel pochybovače a ukázal, že přestat kouřit není opravdu žádný problém.
A tento text může sloužit jako jedna z veřejných pojistek. Prostě přestávám kouřit a nestydím se za to ani před těmi, kteří mi nevěří.
Závěrem několik osobních postřehů po čtrnácti dnech bez cigaret – ráno pořád chrchlám; a skoro nikdo si nevšiml, že nekouřím. Asi budu muset být nekuřákem poněkud déle.
ČLÁNKY DO MAILU