Téma psychické pohody se čím dál více dostává do popředí našeho zájmu a duševní zdraví začínáme brát stejně vážně jako zdraví tělesné. Jedním z účinných prostředků ke zlepšování psychiky je kreativní činnost.
Svět kolem nás se rychle mění. Na naši schopnost učit se, dávat pozor, přizpůsobovat se jsou denně kladeny vysoké nároky. Děti i dospělí se tak mohou dostat do situace, která je nad jejich aktuální síly. To vede k úzkostem až panikám, neklidu, poklesu nálady, poruchám spánku, nechutenství nebo přejídání, ulpívání na rituálech, vtíravým myšlenkám. Léčba vážného problému patří výhradně do rukou odborníků, klinických psychologů nebo psychiatrů, ale s méně vážnými nebo začínajícími potížemi si pravděpodobně dokážeme poradit sami,
říká klinická psycholožka Ivana Benešová.
Cestou k lepší psychické pohodě dětí i dospělých je podle odborníků kreativní činnost. Tvoření v jakékoli podobě má na naši pohodu pozitivní vliv, a to hned z několika důvodů.
- Poskytne příležitost k odpoutání pozornosti od sebe samého a od problému – mysl si odpočine, nálada se obvykle zvedne.
- Pomůže vybít negativní emoce a použít je k tvorbě. Umožní promítnout starosti do nějaké konkrétní podoby.
- Když tvoříme společně, je to přirozená forma komunikace mezi nejbližšími, společný zážitek a radost z výsledku.
- Zejména s dětmi je společná kreativní činnost přirozenější způsob sdílení než rozhovor.
Samozřejmě, léčba vážného problému patří výhradně do rukou odborníků – klinických psychologů nebo psychiatrů. Bohužel, poslední roky je jich tragicky málo a čekací doba se nepočítá na týdny či měsíce, ale klidně na půl roku a více.
Vážný problém je to tehdy, když psychické rozpoložení naše, našeho dítěte nebo jiného blízkého už komplikuje zvládání každodenních úkolů a činností – například přestaneme stačit na domácnost nebo pracovní povinnosti, začneme se vyhýbat lidem, dítě chodí do školy s opakovanými bolestmi bříška. Důležitý je přitom charakter změny – pokud byl partner dříve ve společnosti jako ryba ve vodě a teď se přátelům vyhýbá, pokud se dítě dříve těšilo na trénink a teď na něj odchází otrávené, může to signalizovat problém. V případě méně výrazných změn a změn v počátcích si s potížemi, které za nimi stojí, dokážeme pravděpodobně poradit sami,
míní klinická psycholožka Ivana Benešová.
Trápí vás stres?
Kdy zpozornět u dětí
Taky u dětí se psychické potíže velmi často projeví změnami chování. Když se dříve upovídané dítě přestane svěřovat a najednou z něj nic nevytáhneme. Klidné dítě začne být napjaté, podrážděné, utrhuje se na nás a je neklidné. Když dříve aktivní dítě vidíme polehávat, stranit se a chodit od ničeho k ničemu. U některých dětí nemusí dojít ke změně chování, ale psychická nepohoda se promítne do oblasti těla. Pak si dítě například opakovaně stěžuje na bolesti bříška nebo únavu bez předchozí námahy, starší děti na časté bolesti hlavy,
doplňuje psycholožka. Ne každá změna přitom znamená problém, může být samozřejmě spojena jen s vývojem – poznat to ovšem bývá celkem těžké.
Když máme podezření, že se něco děje:
Zpravidla se vyplácí nenastoupit na dítě přímo s dotazem „Co s tebou je?“ apod., ale zavést hovor na kamarády, na koníček, který dítě provozuje, nebo nějakou školní záležitost a nechat dítě povídat. Tedy položit konkrétní dotaz a ten se pak snažit nenásilně rozvést dál. Na otázku „Co škola?“ nejspíš dostaneme od většiny dětí jednoslovnou odpověď.
- Pokud se nám dítě svěří, určitě není vhodné začít mentorovat, kritizovat nebo se stavět do role experta a radit. Dítě s námi bude spíše ochotné dál mluvit, když se zeptáme, jestli má nápad, co s tím, a jeho návrh dál s respektem rozvineme. Můžeme upozornit na výhody a nevýhody řešení, které navrhlo.
- Důležité je také brát vyprávění dítěte vážně, nebagatelizovat. Dítě tutéž událost vnímá subjektivně jinak – jednak nemá tolik zkušeností jako my, aby dokázalo udržet odstup, jednak v jeho světě může mít daná záležitost skutečně obří rozměr.
- Někdy se dítěti uleví už jenom tím, že se nám svěří. Jindy potřebuje opakovanou podporu, proto se o pár dní později zeptáme, jak se to vyvíjí, co dítě zkusilo a jak mu je.
- Pokud problém není takového charakteru, aby byl zásah dospělého nutný (například vážná šikana), je účinnější, když si dítě vyřeší problém samo. Stoupne tím jeho sebejistota i postavení mezi vrstevníky. Navíc svět dětí vypadá úplně jinak, než vypadal ten jejich rodičů – platí v něm jiná pravidla, určité chování má jiný význam, jsou očekávány jiné reakce. Naše řešení direktivně vnucené dítěti by se tak často míjelo účinkem.
Máte pocit, že dítě není úplně v pohodě a rádi byste ho rozpovídali? Vhodnou cestou, jak navázat s potomkem přirozený kontakt, je třeba právě čas společně strávený při nějaké činnosti. Zejména u předškolních a mladších školních dětí je to přirozenější způsob sdílení než rozhovor, protože pro tyto děti ještě nejsou slova snadnou cestou k vyjádření. Ale i v případě starších dětí se dají uplatnit nejrůznější společné aktivity – sport, hra, práce nebo právě tvoření. Jedním z prostředků ke zlepšování psychické pohody dětí i dospělých je kreativní činnost, například tvůrčí kolážování.
Pokud jde o společnou výtvarnou činnost a podporu kreativity dítěte v tomto směru, doporučuji rodičům chodit s dětmi na interaktivní výstavy, které zvou k participaci návštěvníků prostřednictvím vlastní tvorby, přemýšlení a snění. Místem pro výtvarnou kreativitu přitom nemusí být jen galerie nebo muzeum, ale i vlastní domov nebo park v okolí, neboť nejlepšími objekty k tvoření jsou recyklované předměty z kuchyně nebo přírodniny z lesa,
radí autorka dětských knih o výtvarném umění Monika Švec Sybolová. Připomíná, že kreslit či malovat se dá i trávou, květinami, listím či zeminou, a přidává jeden tip, jak se ujmout výtvarného zpracování. Nebo lze tyto věci lepit na papír a vytvořit z nich jedinečnou koláž.
Při kolážování přirozeně zapojíme svoji fantazii, kreativitu, ale také emoce. Pracujeme s nejrůznějšími obrázky a materiály, které se nám líbí a jsou nám příjemné. Použít můžeme, cokoli nás napadne – kousky látek, krajek, výstřižky z novin, staré fotky, kousky barevných papírů, bambulky, pírka, alobal, otisky prstů namočených do barev. Můžeme stříhat, trhat, lepit i motat a vytvářet úplně nová spojení všeho možného, co nás zrovna zaujme.
Vsaďte na fantazii
Do tvorby jedné koláže se může zapojit libovolný počet osob, od nejmenších až po babičky a dědečky. Čím více, tím lépe, o to bude celý proces zábavnější a výsledek pestřejší. Obzvlášť přínosné je kolážování s dětmi – otiskávat prstíky nebo lepit kousky papíru mohou pod dohledem i nejmenší děti. Celá rodina tak kvalitně prožije čas třeba o deštivém víkendu. Sama jsem s technikou koláže pracovala hodně, když byly mé tři děti malé. Jejich věkové odstupy jsou přibližně tři roky, a tak jsme měly na stole přípravné všechno možné, aby si každý vybral dle svých dovedností,
prozrazuje výtvarnice, designérka a ilustrátorka Zuzana Osako.
K vytvoření krásné koláže, osobitého výtvarného díla, nepotřebujeme být zdatnými kreslíři či malíři, stačí se uvolnit, zahodit zábrany a hrát si, nechat v sobě probudit fantazii a rozproudit tvůrčí radost. A pokud rodiče nevyužijí takové tvoření jako prostředek ke zlepšení psychické pohody svého dítěte nebo své vlastní, mohou tvořit jen tak pro radost a výsledné dílo použít třeba jako dárek někomu z blízkých.
Nebo se mohou zapojit do kolážové soutěže o skvělé ceny, která je určená jednotlivcům (dětem i dospělým), rodinám, celým třídám ve škole i dalším organizovaným skupinám s dětmi.
ČLÁNKY DO MAILU