Lidé, kteří polykají hřebíky nebo sklo. Pojídání nejedlých předmětů je častější, než si myslíte

Nedostatek minerálů může být jedna z příčin, nikoho však nepřekvapí, že se vysvětlení hledají hlavně v oblasti psychologie a psychiatrie. Naštěstí tato posedlost většinou nezachází do extrémů.

Nebezpečné nutkání jíst nejedlé věci

Daný syndrom má ve světě vžitý název pica či pika. Je to psychologický fenomén, kdy jedinec cítí a naplňuje potřebu jíst věci, které nejsou jídlo. Spektrum zaznamenaných materiálů a typů předmětů, které je možné spolknout, je velmi široké – od ubrousků přes hlínu až po kov, či dokonce drobnou elektroniku! Většina pacientů se však specializuje na konkrétní „oblíbené“ materiály. Jedná se o závislost, kterou je těžké ovládat.

Název diagnózy pochází od latinského jména straky obecné (Pica pica), u níž se o podobném chování mluví od nepaměti. Mohli jste se s tím setkat také u domácích koček – některé mají v oblibě polykání textilu či plastových sáčků, případně lízání mýdla. V článku se však podíváme na výskyt piky u lidí.

V prvé řadě má takovou fázi mnoho malých dětí. Zajímavější se pika stává, když z ní dítě nevyroste… I tak je ale tento jev až nečekaně častý a ví se o něm už dlouho. Některé zdroje citují jako první historickou zmínku spisy Hippokrata, ve středověku mluví o pice spis De Proprietatibus Rerum filosofa Bartolomea Anglica z raného 13. století. Anglicus píše: „… někdy se apetit změní v touhu po věcech škodlivých jako uhlí, hlína, sůl a podobné.“

Samozřejmě, jak praví selský rozum, pika může být velmi nebezpečná. Potenciální následky se různí v závislosti na případu a některé jsou obzvlášť bolestivé. Jako první přijde na mysl ucpání trávicí soustavy, nebo dokonce její mechanické poškození. Do těla se také mohou dostat parazité, mikrobiální infekce či jedy a k dalším rizikům patří i poškození zubů, chudokrevnost nebo iontová nerovnováha.

Psychická nemoc, nedostatek zinku či kulturní zvyk

Anémie se řadí k možným následkům, ale někdy také k příčinám. Naše tělo si umí říct, co potřebuje. Pika podle některých teorií souvisí s nedostatkem železa nebo zinku. Přesný vztah deficitu minerálů a psychologie není popsaný. Metastudie z roku 2015 však prověřila přes 40 studií potvrzujících hypotézu a její závěr zní, že jsou spolehlivé.

Pika u lidí často koreluje s jinou psychologickou diagnózou, takže nemívá vždy fyziologický důvod. Nasnadě je třeba anorexie, při které někteří pacienti zahánějí pocit prázdného žaludku předměty bez kalorické hodnoty. I jiné poruchy příjmu potravy s pikou souvisí, ale zda ji mezi ně řadit, se vědci stále dohadují. 

Možností je také obsedantně kompulzivní porucha neboli OCD – pika je typ kompulze, takže by mohla patřit i pod OCD. Také se mluví například o autismu nebo synestezii, při kterých může nastat nutkání ochutnávat senzoricky příjemné materiály. Pica bývá přítomná i u schizofreniků a lidí s Kleine-Levinovým syndromem či s poruchou intelektu.

Přečtěte si také:

Léčba duševních chorob před sto lety: už se neupalovalo a nemocní nebyli v okovech

Pokud je pika daná tradicí a kulturou, pak se většinou nepovažuje za diagnózu. V některých afrických zemích je zvykem jíst kaolin, který údajně nejen dodává minerály v těhotenství, ale pomáhá i proti průjmu. Tyto praktiky lze najít i u některých dnešních Afroameričanek. Kulturní pika však není jen africkou záležitostí. Na katolickém poutním místě El Santuario de Chimayo v Novém Mexiku bylo například zvykem sníst hrstku tamní „léčivé“ hlíny (dnes se jí většina lidí raději potře). Některé kmeny jižní Ameriky zase pojídaly jíl, aby neutralizovaly toxiny z brambor. 

Kilogramy kovu v břiše

Životní situace může vést k pice i u zdravých lidí. Sedmadvacetiletou Indku k lékaři vzali rodiče po tom, co si stěžovala na bolest břicha. Mohly za to hřebíky, jež polykala už tři měsíce – přesně tak dlouho, jak byla vdaná. Sňatek byl domluvený rodiči a bez lásky, zato měla žena tajně přítelkyni. Vyšetření vyloučila nedostatek minerálů i psychiatrické diagnózy jako OCD. Pika zde byla nejspíše způsob úlevy, který navíc navazoval na pacientčin dřívější zvyk jedení skleněných korálků jako dítě v problematické domácnosti.

Některé věci se zaseknou v trávicím traktu a mohou se tam hromadit. Gloreovo psychiatrické muzeum v Missouri má například v expozici kruhové aranžmá z předmětů spolykaných jednou pacientkou zdejší bývalé léčebny. Jde o neuvěřitelných 1446 kusů kovu, z toho přes 400 hřebíků, pak také šrouby, špendlíky či vršky ze solniček. Předměty byly vyoperovány v roce 1929 a pacientka zákrok nepřežila.

V roce 2002 šel na pohotovost dvaašedesátiletý Francouz, který nemohl jíst ani vylučovat. Na rentgenu se ukázala obrovská hrouda kovu. Muž měl četné psychiatrické záznamy. Už dříve mu vytahovali ze žaludku mince a rodina o zlozvyku věděla. Tentokrát do sebe nasbíral asi 350 mincí plus několik šperků a jehel. Jeho pětikilový žaludek se propadl až k pánvi a akutní operace už bohužel nepomohla.

Jiný Francouz, Michel Lotito, se ve své pice vyloženě vyžíval. Proslul jako bavič, který díky obzvlášť odolné žaludeční stěně zvládal jíst sklo a kov bez následků, včetně žiletek. Po drobných kouscích dokázal spořádat i jízdní kolo či televizor. Jeho opus magnum bylo prý postupné snědení letadla, které mu trvalo dva roky. Antidezinformační web Snopes však upozorňuje na to, že zrovna historka o snědení Cessny není spolehlivě doložená. Množství kovu, který Lotito během života spolykal, přesto vychází na pár tun. Zemřel ve věku 57 let. Lékaři nenašli spojitost úmrtí s jeho zvláštní dietou.

Pika často odezní sama

Podobných případů je v novinách více, dostávají se tam však hlavně ty extrémní. Pacienti se většinou stydí o svém zlozvyku mluvit a nechávají se vyšetřit, až když je bolí břicho. Většina má naštěstí mnohem rozumnější apetit.

Na seznamu nejčastěji pojídaných nejedlých věcí je například led, papír, vlasy, mýdlo nebo křída. Takové svačinky bez nutriční hodnoty rozhodně nejsou dlouhodobě bez rizika, většinou však neohrožují život. Další dobrou zprávou je, že to může být jen přechodné období. Tak to bývá v případě piky u batolat nebo v těhotenství, ale také u jiných pacientů.

Přečtěte si také:

Před dvěma sty lety se Češi dožívali průměrně 30 let. Na jaké nemoci nejčastěji umírali?

Pokud máte pod vlivem těhotenských hormonů chuť na čtvereček toaletního papíru, není to nutně důvod k obavám. Pika je diagnostikovatelný problém, pokud trvá déle než měsíc, není kulturním zvykem a není příznakem těhotenství. Vyskytuje-li se u neurodivergentní osoby nebo osoby s poruchou intelektu, vyžaduje odbornou pomoc jen v extrémních případech, jinak se bere jako součást stávající diagnózy.

Pokud se zjistí nedostatek minerálů, je ho třeba kompenzovat v jídelníčku. Psychiatrická léčba však může být dosti náročná. V lehčích případech se podporuje síla vůle či změna uvažování, například pomocí kognitivně-behaviorální terapie. Silnější závislost vyžaduje fyzická omezení jako odstranění drobných předmětů z dosahu pacienta.

Galerie: Co jedí lidé, kteří trpí syndromem pica 

• 
• 
• 

Další 4 fotografie