Dítě začíná být frustrované a často žárlí na mladšího sourozence, mohou se u něj dokonce vyskytnout sklony k násilí a poruchy psychického rázu. Dobrou zprávou ale je, že většině těchto projevů lze předejít pečlivou a systematickou přípravou ještě v době těhotenství.
Tajnosti do rodiny nepatří
Ty tam jsou časy našich babiček, které doporučovaly postavit dítě před hotovou věc, respektive novorozence. Mottem dnešní doby je respektované dítě a dítě respektované = dítě informované, a to i v případě, že je mu „pouhý“ rok. „Myslela jsem, že je Dita ještě moc malá na to, abych jí říkala něco o miminku,“ svěřuje se maminka Lucie. „Bylo jí přece teprve 17 měsíců! Ale když mi začala přes rostoucí břicho přetahovat deku a píchat do něj prstem, pochopila jsem, že je mnohem vnímavější, než jsem si myslela.“
Asi neexistuje žádný zaručený způsob, jak seznámit nejmladší děti do dvou let s touto novou situací srozumitelně a šetrně. Všeobecně se doporučuje začít mluvit o miminku tak měsíc dva před porodem, kdy je na mamince již zřetelně patrné rostoucí břicho a pohyby miminka bystrým dětským očím uniknou už jen těžko.
U starších dětí je situace o něco složitější a to především proto, že už velmi intenzivně vnímají měnící se atmosféru v rodině a dokáží na ni velmi pružně reagovat. Nevyplatí se tedy čekat, až si dítě změny matčiny postavy všimne samo, protože z rozhovoru a chování rodičů už dávno předtím vycítí, že se děje něco neobvyklého. Vzniká tak silný psychický tlak, který může vyústit až k negativním změnám v chování a k nejistotě v sociálním prostředí.
Čtěte téma: Kolik je dnes normální mít dětí?
Postoje k rodinám, které mají hodně dětí, jsou velmi odlišné. Na jedné straně obdiv, na druhé straně se na ně lidé často dívají skrz prsty…
Přístup je důležitý
Příchod nového člena znamená pro rodinu velkou změnu, proto byste ani přípravu staršího dítěte na toto období neměli brát na lehkou váhu. Okamžik k prvnímu rozhovoru vybírejte velmi pečlivě. Dítě musí být odpočinuté a dobře naladěné, aby dokázalo předávané informace co nejlépe a správně vstřebat. „Napoprvé by nemělo být nových informací mnoho,“ radí dětská psycholožka PhDr. Ludmila Mrkvicová. „Pro začátek stačí, když se dítě dozví, že v maminčině bříšku roste nové miminko, které se za nějaký čas narodí. Vše ostatní, například jak miminko vypadá nebo co s ním budeme a nebudeme moci dělat, je pro dítě v tuto chvíli nepodstatné a mělo by to proto přijít na řadu až později. Nejlépe v okamžiku, kdy se na to dítě začne samo aktivně ptát.“
Na vzniklou situaci mohou děti reagovat různě a rodiče bývají často chováním svého potomka až nepříjemně zaskočeni. Zatímco oni jsou z nového miminka nadšení, dítě může přijmou tento nový fakt zdánlivě zcela bez jakéhokoli zájmu. „I to je normální,“ podotýká PhDr. Mrkvicová. „Dítě potřebuje čas, aby se s novou situací vyrovnalo a vstřebalo ji. Teprve potom se začne ptát a bude chtít na své otázky odpovědi. Buďte proto připraveni,“ radí ještě.
Je dobře připravovat starší dítě na příchod sourozence předem?
Panenku i pro kluky
Způsobů, jak si poradit se zvídavými dětskými otázkami, je mnoho. Nejúčinnější ovšem bývají, krom trpělivého vysvětlování, názorné ukázky a pomůcky, jak potvrzuje i Jitka, maminka tříměsíčního Tomáše a tříleté Karolíny:
„Když jsem s Karolínkou mluvila o ještě nenarozeném Tomim, nejvíce mi určitě pomohla Kniha o matce a dítěti, kterou jsme společně prohlížely. Dcerka se tak dozvěděla i o věcech, o kterých bych jí jinak určitě neřekla – třeba o pupeční šňůře.“
Dvouletého Kubíka zase maminka připravovala na roli staršího brášky s pomocí hraček: „Půjčila jsem si od sestřenice těhotnou panenku Barbie – tu s vyndavacím břichem. A Kubíkovi, i když je to kluk, jsem koupila na hraní miminko. Spolu jsme se o něj starali a já mu mezitím nenápadně vysvětlovala, že miminka se do očiček nepíchají, nebo že musíme být potichu, když miminko spí. Myslím, že nám to hodně pomohlo.“
Čtěte téma: Šestinedělí – přežít a nezbláznit se
Úplně každá matka občas neví, co se sebou a co se svými dětmi. Neobviňujte se z toho, že jste normální žena.
Porod je jen začátek
Narozením miminka vaše práce se starším sourozencem rozhodně nekončí, protože ať už je dítě teoreticky připraveno sebelépe, realita se od jeho představ vždy více nebo méně liší. Nejčastějším kamenem úrazu je čas. Malé miminko vyžaduje téměř neustálou péči a starší dítě je po tuto dobu nuceno zabavit se samo, v lepším případě s pomocí tatínka nebo babičky.
Nevyzrálá psychika může na vzniklou situaci reagovat až zkratovitě; dítě se může začít znovu počurávat, rozhazovat hračky po celém bytě, i když to dříve nedělalo, bouchat pěstičkou do všeho okolo sebe atd. „Toto chování se rozhodně nedá považovat za tzv. zlobení,“ objasňuje praktická lékařka pro děti a dorost MUDr. Zdena Březinová. „Dítě se tak na sebe snaží upoutat pozornost, pokud má pocit, že se mu jí nedostává. Všem maminkám bych určitě poradila, aby se snažily svůj čas co nejlépe rozdělit mezi starší i mladší dítě. V prvních týdnech to může vypadat složitě, ale jakmile si společně vytvoříte nějaký ustálený denní režim, bude se vám to dařit lépe. Dobré je také staršího sourozence zapojit do péče o miminko. Může například podávat plenky nebo chrastit miminku hračkou. Bude si tak připadat důležitější.“
Čtěte téma: Proč je důležité mít sourozence
Hádky, nadávání, naschvály… To je normální obraz domovů, kde žijí alespoň dvě děti. Zatímco rodiče mají nervy na pochodu, psychologové jásají: Dětem se rozvíjí emoční inteligence. Jenže kdo to má vydržet?
Mudr. Březinová také důrazně varuje před „odkládáním“ staršího dítěte do jeslí nebo mateřské školky. „Je to ta největší chyba, kterou můžete udělat,“ upozorňuje. „Pokud už dítě nějaké předškolní zařízení navštěvuje, může v tom pokračovat i po narození miminka, ale první nástup do školky bych určitě doporučila až za několik měsíců. Zrovna tak není dobré poslat dítě ihned po porodu na měsíc k babičce, i když tam jinak jezdí rádo. Napravit potom takto pošramocenou důvěru netrvá totiž měsíce, ale roky.“
Ilustrační foto: agentura SXC
ČLÁNKY DO MAILU