Na infekce ran umíralo víc vojáků než na zranění. Antibiotika to změnila, ale přestávají účinkovat

Jak mohli lidé bojovat se smrtelnými infekcemi před objevem antibiotik?

Úplně bezbranní jsme nebyli, ale moc nástrojů pro pomoc pacientům s infekcí nebylo. Kromě léčby příznaků (například horečky, bolesti) už i v době předantibiotické lidstvo zřejmě využívalo některé přírodní látky s antibakteriálním působením.

Antibiotika jsou jedinými léky, které čím více používáme, tím méně fungují, říká lékař

Autor: SÚKL

Můžete uvést konkrétní příklady?

Uvádí se třeba, že již ve starém Egyptě zřejmě znali antimikrobní působení plísní, protože v kostech některých mumií byly nalezeny stopy tetracyklinů, což jsou antibiotika, která dodnes běžně používáme. 

Oni je nejspíše konzumovali v plesnivých potravinách nebo v pivě a je možné, že právě i vědomě ve snaze vyléčit horečnatá onemocnění.

Proti infekcím mělo pomáhat i pouštění žilou? Mělo to nějaký efekt?

Pouštění žilou byl jeden ze všeléků, který, přestože nefungoval, se praktikoval asi 3000 let. Používaly se také různé drastické metody, jako bylo například podávání rtuti. Například na syfilis se rtuť v různých formách používala skoro tisíc let, přestože je velmi toxická a účinek na samotnou infekci pravděpodobně žádný neměla. 

Ještě před příchodem penicilinu ji vystřídal salvarsan, sloučenina arsenu, která byla toxická pro syfilis, ale také pro pacienta.

Hranice mezi „zničím chorobu“ a „zničím pacienta“ byla dříve jinde. Ostatně tímto způsobem jsme léčili a částečně dodnes léčíme například rakovinu. Je to balanc na hraně toxicity. U infekcí jsme se naštěstí posunuli mnohem blíže na stranu „zničím chorobu“.

Jak dlouho to trvalo?

Nic jiného než neúčinné nebo extrémně toxické léky nebylo ještě na začátku 20. století. V první světové válce zemřelo víc vojáků na infekce ran než na samotná poranění. Jakmile se infekce rozjela, neexistoval způsob, jak ji zastavit. V roce 1928 přišel zlom, kdy Alexander Fleming objevil antibakteriální působení plísně, která mu vyrostla v laboratoři.

Antibiotika byla objevena ve Velké Británii. Jakou roli to sehrálo ve 2. světové válce?

Existence penicilinu nebyla tajemstvím, ale Velká Británie se snažila postup výroby tajit před Němci, aby nedávali nepříteli návod. Němci ale více sázeli na syntetickou přípravu léků a svůj rozvinutý chemický průmysl. Ani Britové však nebyli schopni vyrábět dostatečné množství penicilinu, výroba se proto během druhé poloviny války přesunula do USA. 

Přečtěte si také:

Třetina lidí má doma antibiotika „pro případ“, jsme sami proti sobě

Tam se podařilo metodu zlepšit natolik, že Američané byli schopni zásobovat frontu, což výrazně ovlivnilo rozložení sil. Protože ale penicilinu nebylo ani tak dost, museli Spojenci i zvažovat, zda léčit přednostně vojáky nakažené pohlavními chorobami, nebo ty zraněné v boji. Z čistě pragmatického vojenského hlediska je vyléčení kapavky či již zmiňované syfilidy pro bojeschopnost důležitější než záchrana života těžce zraněného vojáka, který se již na frontu nevrátí. I tato rozhodnutí bylo nutné dělat.

Kdysi mohlo být smrtelné i škrábnutí se o růži, protože v těle se mohla rozjet infekce. Antibiotika zachránila nespočet životů, ale v posledních letech už tolik nefungují. Proč? 

Bakterie jsou živé organismy a snaží se přežít. A mají velkou výhodu, že jich je hodně a množí se rychle. Tohle je přirozená evoluce, kterou nejsme schopni úplně zastavit.

Co tedy může udělat každý z nás, aby nám antibiotika fungovala i nadále a my nezačali zase umírat na banální škrábnutí?

Měli bychom si uvědomit, že antibiotika jsou jedinými léky, které čím více používáme, tím méně fungují. A proto je třeba s nimi zacházet podle toho, jinak než s ostatními léky. Musíme se snažit jimi šetřit naprosto všichni. My lékaři je musíme předepisovat s větší rozvahou a pacienti by je měli brát dle pokynů. Zbylé léky je třeba vrátit do lékárny a nenechávat si je „pro jistotu“ napříště. Důležité také je, aby lidé netlačili lékaře k předepsání antibiotik, pokud to není potřeba. 

Stále máte pocit, že si lidé myslí, že jsou antibiotika „všelék“?

Někteří bohužel stále ano. Přitom antibiotika pomohou jen v případě infekce bakteriálního původu. Pokud máte chřipku nebo jste nachlazení, nebo máte zánět průdušek a kašlete, antibiotika vás nevyléčí, nijak průběh infekce neovlivní. 

A nezapomínejme ani na to, že antibiotika mohou mít nežádoucí účinky, včetně velmi závažných, které pak riskujeme bez toho, že by nám léčba přinášela jakýkoliv užitek. Ale hlavně – jestliže se užívají nevhodně, ztrácí antibiotika svou sílu, protože bakterie si vůči nim vytvářejí odolnost. A pak nebudou fungovat ve chvíli, kdy jsou doopravdy potřeba.

Máte na mysli, že se lidé půjdou léčit do nemocnice s nějakým problémem, který není smrtelný, ale nakazí se rezistentní bakterii a zemřou?

Je to jedno z rizik. Příkladem může být autonehoda, infarkt, léčba rakoviny. Člověk je přežije, ale v oslabeném stavu při pobytu v nemocnici ho postihne infekce, na kterou antibiotika selhávají. Je to reálný problém, se kterým se musíme popasovat. A pokud nezměníme svůj přístup k antibiotikům, opravdu se zase můžeme dostat do stavu, že budeme umírat na dříve snadno léčitelné infekce.