Nedostatkoví lékaři - už nejen zubaři a praktici

Zatímco dříve se každý mohl či spíše musel obrátit na lékaře v místě bydliště či na nejbližší poliklinice a moc si vybírat nemohl, dneska je možné přihlásit se kamkoli. Bohužel, občas není kam.

Autor: SXC

„Můj syn chodil na prvním stupni k zubaři poblíž školy, jenže tamní ordinace ho teď, když už je jinde na gymnáziu, nechce. Mezitím jsme horko těžko sehnali ortodontistu, jenže ten řeší jen jeho rovnátka, obyčejného zubaře jsem však zatím nenašla,“ popisuje Jana Svobodová. Nedávno proto synův bolavý zub vyřešila tak, že ho vzala na dětskou kliniku s pohotovostí v Praze 10. Jelikož šlo o akutní případ, zub mu vytrhli, ale vzít syna do trvalé péče? „Bohužel, už mají plnou kapacitu,“ posteskla si Jana Svobodová. Plno mají navíc i mnozí stomatologové pro dospělé.

Podobně bídně dopadla také další matka, rovněž z Prahy. Její ještě ne patnáctiletou dceru trápil gynekologický zánět, proto ji rozumně zavedla na gynekologii, kam roky chodí sama. „Jenže mi sdělili, že děti bohužel neošetřují. A já marně obvolala několik dalších pracovišť, abychom nakonec skončily na privátní klinice. Vyšlo to pěkně draho, péče nebyla na pojišťovnu, a sama jsem musela  zaplatit také všechny léky,“ popisuje.

Jděte si něco koupit do lékárny, já mám plno

Nedostatek lékařů trápí především velká města, kde může být problém dostat se i k praktikovi, ale zrovna tato odbornost často chybí i na venkově, kde by se pro změnu doktorům vůbec nevyplatilo ordinaci otevřít. „U nás sice doktor je, ale často je pryč, protože pořádá ozdravné pobyty a v ty dny za něj zaskakuje kolega. Jenže když jsem k němu přišel s akutním kašlem, doktor mi rovnou mezi dveřmi řekl, že jelikož nejsem jeho pacientem, nevezme mě, protože toho má moc, ať si na kašel něco koupím v lékárně,“ popisuje sedmdesátiletý Jan z Mnichovic ve středních Čechách. V takovém případě je na místě stížnost na lékaře adresovaná buď vaší zdravotní pojišťovně nebo lékařské komoře, jenže vyřizování podobných stížností trvá dlouho a výsledek je stejně poněkud nejistý. Kdo na to má odvahu, měl by se proto ošetření dožadovat hned, pacienta s akutními obtížemi lékaři odmítnout nesmí.

Podobně chybějí také dětští psychiatři a kvalitní psychologové. Děti s poruchami chování a nemocemi jako je třeba autismus tak musí při podezření na tuto diagnózu čekat na vyšetření a případnou léčbu klidně i půl roku.

Jedním z důvodů podobných problémů se sháněním lékařů je i fakt, že ministerstvo zdravotnictví vyzvalo zdravotní pojišťovny, aby už neuzavíraly smlouvy s novými lékaři, protože je krize a musí se šetřit.

Kde hledat pomoc

Přitom je to podle ministerstva právě zdravotní pojišťovna, kam by se lidé měli obracet o pomoc. „Ano, jednoznačně by se pacienti měli obrátit na svou zdravotní pojišťovnu a ta jim je povinna péči zajistit,“ potvrdil mluvčí resortního ministerstva Vlastimil Sršeň.

Také Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů, míní, že by to lidé měli zkoušet u své zdravotní pojišťovny, navrhuje však i další způsoby, jak se domoci ošetření a zdravotní péče. „Pokud lidé nemohou najít například zubaře, který by je zaregistroval, mohou se obrátit také na odbor zdravotnictví Krajského úřadu a požádat o seznam zubařů ve městě, kde bydlí. Nebo se podívat se na webové stránky České stomatologické komory www.dent.cz, zda neuvádí volnou kapacitu zubařů třeba v místě bydliště daného pacienta.“

Jiří Rod, mluvčí dominantní Všeobecné zdravotní pojišťovny potvrdil, že vědí o oblastech, kde chybí například stomatolog nebo praktický lékař. „Snažíme se lidem pomoci především prostřednictvím našich webových stránek, viz http://www.vzp­.cz/klienti/smluv­ni-zdravotnicka-zarizeni-a-specializovana-centra, popřípadě je možné se dotázat i prostřednictvím naší infolinky nebo se zeptat na kterékoli pobočce,“ uvedl v odpovědi na dotaz, zda VZP může klientům nějak pomoci.

A co když nemá pacient jinou volbu než jít sám nebo s dítětem do ordinace, která však nemá s jeho zdravotní pojišťovnou smlouvu, jako např. ve výše uvedeném případě dětského gynekologa? „Akutní a neodkladnou péči hradí pojišťovna všem zdravotnickým zařízením způsobilým k poskytnutí předmětné zdravotní péče, tedy i nesmluvní, pokud ji k úhradě jako takovou vykážou a pokud je na základě posouzení revizním lékařem jako nutná a neodkladná potvrzena. Pak proběhne úhrada za stejných podmínek, jako u smluvního partnera,“ vysvětlil mluvčí VZP. Platí to i pro léky předepsané na akutní potíže. Pokud však nesmluvní zdravotnické zařízení nevykáže péči jakožto akutní, pojišťovna neproplácí ani léky.

Zmatky u zubaře

Konkrétně se zubaři je však problém složitější. Není zase tak obtížné nějakého najít, otázkou je ovšem za kolik. Zubaři si totiž jako jediná odbornost už před mnoha lety vymohli to, že mohou vybírat jakousi finanční spoluúčast i za zdravotní péči, která je jinak na pojišťovnu. V praxi to pak vypadá tak, že zubní plombu dejme tomu za tři sta korun sice pojišťovna zaplatí, ale vy zaplatíte v souhrnu dalších třeba sedm set nebo taky dva tisíce za použitou anestezii, materiál a podobně.

Na druhou stranu, zvláště v případě dětí stojí za to nebát se obvolat soukromé kliniky – jejich webové stránky se sice hemží ceníky, kde třeba u implantátů padají desetitisícové částky, ale při ošetření dětského zubu tam o tolik peněz přijít nemusíte. Za péči o dětský chrup si totiž ani luxusní kliniky nesmí účtovat tolik jako za dospělé. Bohužel to není samozřejmost, protože mnohde se snaží peníze vybrat na souvisejících službách nebo vám budou tvrdit, že ani dětem nedávají obyčejné a tudíž pojišťovnou hrazené zubní výplně.

Hledáte odborného lékaře? Zkuste nemocnici

Nedostatkovým zbožím jsou také alergologové, dětští stejně jako dospělí. „Chodila jsem sama i s dětmi ke skvělé alergoložce na privátní klinice v centru města. Alergoložka tam je pořád, ale vedení kliniky rozhodlo, že ač je její péče na pojišťovnu, kdo tam chce chodit, musí zaplatit více než čtyři tisíce korun ročně za každého člena rodiny coby sponzorský dar,“ líčí Lenka Pospíšilová, matka tří dětí.

Autor: Isifa.cz / Lidové noviny / Tomáš Hájek

Vedení kliniky evidentně kalkulovalo s tím, že o dobré alergology-imunology je zájem a že část lidí se s poplatkem smíří a zaplatí ho, což se potvrdilo. V tamní gynekologické ambulanci se přitom zdaleka tolik neplatí – stačí tisícovka ročně nebo tři stokoruny za návštěvu. Lenka Pospíšilová s dětmi se naštěstí domluvila s alergoložkou a nechala si od ní doporučit odborníka na dětské klinice pražské Všeobecné fakultní nemocnice, který je převzal do péče. Tedy, jen děti, sama ještě alergoložku nemá, vytipovaná soukromá ordinace měla plno a nemocnice alergology pro dospělé zrovna nedisponují.

Jinak jsou ale nemocniční ordinace docela dobrým tipem, kde pracují výborní odborníci a přesto nebývá problém se dostat do jejich péče. Řeč je třeba o ortopedii či ušařích. Počítejte však s dlouhou objednací dobou, stejně jako s tím, že si až několik hodin posedíte v čekárně. Někde na čas vůbec neobjednávají, jinde sice ano, ale v nemocničním provozu se ho nezřídka nedaří dodržet.

Jaké jsou vaše zkušenosti, hledali jste někdy marně lékaře, a jakého?