Tohle se nepovedlo. Uklidňující sirup pro děti s morfiem, radioaktivní lék na rychlejší hojení

Pravidla týkající se bezpečnosti léků nebo potravinových doplňků nebyla v minulosti tak přísná jako dnes. Stejně jako byla poněkud bezbřehá jejich propagace. 

Před 150 lety mohl v podstatě kdokoliv prodávat jakoukoliv lahvičku a tvrdit o ní, že obsahuje zázračný lék. Zejména v západní Evropě a USA si tak šarlatáni přišli na pěkné peníze. Jejich zákazníci se v tom lepším případě nevyléčili a v tom horším utrpěli mnohdy až nepředstavitelně závažnou zdravotní újmu.

Zfetovaná miminka

Opium netřeba podrobně představovat – dodnes je základem některých silných léků na bolest i pouličních drog. Dříve se používalo tak často, že se tomu zpětně ani nechce věřit. Tišivou látku z máku používali už Sumerové před 8000 lety a po nich skoro každá euroasijská kultura. V 16. století se objevují zmínky o Paracelsově zázračné tinktuře nazvané laudanum. Tato směs opia a alkoholu zažila v 18. a 19. století velký boom. V Rakousko-Uhersku se používala například jako anestetikum. 

Přečtěte si také:

Do vynálezu anestezie museli být chirurgové hlavně rychlí

Ve Velké Británii o četném užívání opia svědčí novinový archiv z dané doby – často se psalo o otravách. Laudanum užívali evropští romantičtí spisovatelé jako Charles Dickens či Bram Stoker, ale také dělnická třída, pro kterou bylo někdy levnější než lihoviny. Společnost začala závislost na opiu vnímat jako problém až počátkem 20. století. Proslýchá se, že makové mléko bylo v dějinách efektivním prostředkem, jak uspat děti. Toto platilo i ve viktoriánské době – dokonce se prodávaly i alkoholové přípravky s opiem. 

Nejvíce nechvalně známý případ je Mrs. Winslow's Soothing Syrup. Zdravotní sestra Charlotte N. Winslow roku 1845 vynalezla sirup z morfinu, uhličitanu sodného a alkoholu. Doporučovala jej pro děti, které měly úplavici, rostly jim zoubky, nebo prostě jen plakaly a nechtěly spát. Zeť zakladatelky rozjel velmi úspěšný marketing, v jehož rámci se dokonce prodávaly kuchařky a kalendáře. Ročně se prodalo přes milion lahviček.

Primář Sova, doktor House a další. Znáte filmy a seriály z lékařského prostředí?

Málokteré filmy a seriály jsou tak populární jako ty, které se odehrávají v nemocnicích či ambulancích. A vy si teď můžete vyzkoušet, kolik jste jich viděli a co všechno o nich víte.

Spustit kvíz

Podle odhadů tento preparát zabil tisíce amerických a britských dětí. Někteří kojenci doopravdy rychle usnuli a potom už se nikdy nevzbudili. Oficiální statistiky není lehké dohledat, neboť ne každý si náhlou smrt dítěte spojil se sirupem. Už jedna lžička však dle rozborů obsahovala smrtelnou dávku pro běžné dítě. Po tom, co se mu mezi lidmi začalo říkat zabiják dětí, firma odstranila z receptury morfin, ale prodávala sirup až do 30. let 20. století.

Zázračné jedy

V medicíně mají dodnes využití i prudce jedovaté látky, ovšem ty se přísně testují a regulují. Dříve však dostali prostor pro prodej jedovatých léků i lidé, kteří si s tím hlavu nelámali nebo sami pořádně neodhadli následky svých činů. Léčilo se například chloroformem, strychninem či arsenem. Úspěch slavil například Fowlerův roztok – ředěný arsenitan draselný. 

Tvůrce Thomas Fowler jej začal doporučovat v 80. letech 18. století a od té doby se roztok používal k léčbě lupénky, ekzému, astmatu, dokonce i při syfilidě či leukémii. Až později se zjistilo, že arsen také může způsobit cirhózu jater, nebo dokonce rakovinu. Existoval také Donovanův roztok s podobnými úspěchy v léčbě lupénky. Ten obsahoval navíc rtuť – rovněž silně jedovatý prvek.

Zvláště jedovatým koktejlem vydávaným za lék byl takzvaný A.B.C. Liniment. Za písmeny se skrývaly tři hlavní látky: akonitin (látka obsažená například v oměji), belladonna čili rulík a chloroform. Preparát se v Británii prodával v letech 1880 až 1935 na ischias a revma. Naštěstí se měl podávat jen zevně, ani to však nezabránilo otravám. Bylo zveřejněno několik případů, kdy dítě nebo senior mazání omylem spolkli. 

Přečtěte si také:

Jedy v přírodě najdete na každém kroku. Poznáte je bezpečně?

Dalším užívaným jedem byl strychnin. Kanadský lékárník James Fellows prodával například svůj Fellows Compound Syrup of Hypophosphites, který jej obsahoval. Sirup měl dle propagace účinkovat proti anémii, neurózám, chřipce, tuberkulóze i pro podporu zotavování z nemocí. Strychnin může snadno zabít, v menší dávce způsobuje křeče a průjem. Někteří látku užívali jako stimulant. Nejznámější je případ amerického běžce Thomase Hickse na olympiádě v roce 1904. V poslední fázi maratonu halucinoval a pak zkolaboval.

Zaživa mu upadla čelist

Tento případ se týká také 20. století. Odehrál se v USA a je jen jedním z mnoha případů, které se takové mediální slávy nedočkaly. Společnost byla toho času fascinovaná novým objevem radioaktivity a někteří podnikatelé si nenechali ujít příležitost výdělku, který se jim nabízel. 

Radium je plné energie, tak proč by ji nemohlo předat i nám, říkalo se tehdy? Prodával se například takzvaný Cosmos Bag – látkový obklad, ve kterém byla zašitá radiová ruda. Ten měl pomáhat s revmatem a artritidou. Populárnější však byly radioaktivní vodičky.

Na takový přípravek se nechal nachytat golfista Ebenezer Byers. Produkt zvaný Radithor vyráběl závod Bailey Radium Laboratories od roku 1918. Jeho zakladatel William Bailey nebyl lékařem ani biologem, zato byl dobrým obchodníkem. Radium podle něj léčilo zácpu, impotenci, chudokrevnost a vše možné další.

Sedmačtyřicetiletý Eben Byers si v roce 1927 poranil paži. Radithor mu pro urychlení hojení doporučil lékař – tehdy bylo běžné, že výrobci volně prodejných preparátů lékařům platili za reklamu. Nemuselo ještě jít o kdovíjak přísně schválené léky. Byers si bohužel vypěstoval silnou psychologickou závislost. Roztok užíval tři roky několikrát denně. 

• 
• 
• 

Další 4 fotografie

Do podzimu roku 1930 měl domnělý pocit, že mu Radithor dodává energii. Ve skutečnosti byl vyhublý, trpěl bolestmi hlavy a vypadávaly mu zuby. Od té doby trávil Byers život na lůžku, nic více už nesvedl. Právník z Federální komise trhu za ním musel pro svědectví o zdravotním stavu přijít domů. Našel tam hrůzný zjev těla, kterému chyběla většina dolní a horní čelisti, až na dva přední zuby. Všechna jeho zbývající kostní tkáň byla v rozkladu a v lebce se mu tvořily díry, píše se v reportu. Byers zemřel v březnu 1932 a to značně otřáslo trhem s radioaktivními přípravky.

Tehdy se soudilo, že šlo o nemoc z ozáření, ve skutečnosti ale muž kvůli vysokým dávkám radioaktivity onemocněl rakovinou. Tělo bylo radioaktivní ještě po exhumaci v roce 1965. Ovšem nebýt Byersova těžce medializovaného utrpení, kdo ví, kdy by prodej Radithoru v Americe skončil.