Neuropatie představuje onemocnění nervové soustavy, které postihuje v největší míře pacienty starší 55 let. Vůbec nejčastěji se objevuje neuropatie dolních končetin, nicméně žádnou vzácností není ani neuropatie rukou. Za rozvojem neuropatie může stát nejen cukrovka, vážný úraz a autoimunitní onemocnění, ale i vrozená vada nebo alkoholismus. [1, 2, 3]
Co je neuropatie?
Pojmem neuropatie se označuje poškození periferních nervů, které vedou do paží a nohou. Úkolem těchto nervů je zaznamenávání chladu, tepla, bolesti, doteku a celé řady dalších podnětů. Ovládají také hladké svalstvo určitých vnitřních orgánů, jmenovitě trávicí trubici, průdušnici, močový měchýř, pohlavní orgány či srdce.
U zdravého člověka přenáší tyto nervy informace o určitých podnětech prostřednictvím míchy až do mozku. Mozek tyto informace vyhodnotí a následně dá tělu signál, jak má zareagovat. To znamená, že pokud se například dotkneme rukou rozpálené ploténky, okamžitě ucukneme. U pacienta s neuropatií má však tělo v důsledku poškození nervů problémy s přenášením nervových vzruchů z jedné či více částí těla do mozku.
Pro pacienta to pak znamená celou řadu komplikací, protože necítí bolest nebo jiné vjemy. Velmi často dochází k popáleninám, pádům a jiným zraněním, ale také k zánětům a infekcím necitlivých končetin. V nejhorších případech je nutné končetinu amputovat. [4, 5, 6, 7]
Příčiny neuropatie
Neuropatie se může rozvíjet na základě mnoha faktorů. Některé z nich jsou vrozené a nelze je ovlivnit (například Charcot-Marie-Tooth syndrom), jiné souvisí s životním stylem (alkoholismus nebo špatně léčený diabetes). Konkrétně sem patří:
- nedostatečně léčená cukrovka (tzv. diabetická neuropatie) – zodpovídá až za 60 procent případů neuropatie,
- rakovina – nádory mohou skrze nervy prorůstat a utlačovat je,
- autoimunitní choroby – systémový lupus, revmatoidní artritida, Sjögrenův syndrom, syndrom Guillain-Barré (GBS), nekrotizující vaskulitida, chronická demyelinizační zánětlivá polyneuropatie,
- vrozené vady – Charcot-Marie-Tooth syndrom,
- fyzické trauma – pády z velkých výšek, autonehody či sportovní úrazy,
- alkoholismus (alkoholická neuropatie) – dlouhodobá konzumace nadměrného množství alkoholu vede k nedostatku určitých vitamínů důležitých pro správnou funkci nervů,
- malnutrice – rizikový je zejména nedostatek vitamínů skupiny B a vitamínu E,
- rozličná onemocnění – poruchy ledvin a jater, pásový opar, AIDS a další choroby,
- dlouhodobá expozice neurotoxickým látkám (toxická neuropatie) – průmyslové škodliviny, těžké kovy či některé léky. [8, 9, 10]
Druhy neuropatie
Periferní neuropatie je možné klasifikovat hned podle několika kritérií. První z nich je počet poškozených nervů:
- mononeuropatie – postižen je pouze jeden periferní nerv,
- polyneuropatie (polyfunkční neuropatie) – postiženo je více nervů.
Dále záleží na tom, jaká konkrétní skupina nervů je poškozena nebo utlačena. Podle toho se pak liší projevy onemocnění:
- senzitivní neuropatie – souvisí s citlivostí kůže, projevuje se sníženou citlivostí, brněním a bolestí,
- motorická neuropatie – postiženy jsou nervy přenášející svalové vzruchy, proto mají pacienti problémy s pohybem,
- autonomní neuropatie – poškozeny jsou nervy zodpovědné za regulaci krevního tlaku, srdeční činnosti, vylučování a trávení.
Neuropatie se klasifikují také podle toho, jak a jaká část nervové buňky je postižena:
- axonální neuropatie – dochází ke ztrátě axonů, vedení vzruchu není porušeno, ale jen zpomaleno,
- demyelinizační neuropatie – mají zánětlivý nebo autoimunitní původ, často s gradujícím charakterem. [11, 12, 13, 14]
Jaké má neuropatie příznaky?
Jak bylo již zmíněno, příznaky neuropatie se liší podle toho, jak a jaké nervy jsou nejvíce postiženy. Obecně se ale udává, že se většina pacientů potýká s následujícími obtížemi:
- postupný nástup necitlivosti, píchání nebo mravenčení končetin, které se mohou šířit dále,
- ostrá, pulzující nebo palčivá bolest (tzv. neuropatická bolest),
- extrémní citlivost na dotyk,
- bolest v situacích, které by měly být zcela bezbolestné (například při přenášení váhy z jedné nohy na druhou),
- špatná koordinace pohybů a svalová slabost,
- pocit, jako byste měli oblečené rukavice nebo ponožky.
Jestliže jsou postiženy motorické nervy, přidružuje se ještě paralýza. U autonomní neuropatie se často objevuje také:
- nesnášenlivost tepla,
- nadměrné pocení (či naopak neschopnost potit se),
- střevní, močové a trávicí problémy,
- pokles krevního tlaku, který se projevuje závratěmi, pocity slabosti a malátností. [15, 16, 17, 18]
Neuropatie dolních končetin
Při poškození senzorických nervů nemívají pacienti problémy s hybností, ale pociťují při chůzi bolest. Takzvaná neuropatická bolest je obvykle popisována jako elektrizující, palčivá či bodavá. Někteří pacienti ale mají naopak problémy s vnímáním bolesti. Také nemusí správně rozeznávat chlad či teplo. U některých dochází k postupnému úbytku svalové hmoty, což přispívá ke gradujícím problémům s motorikou. Časem mají tak velké problémy s mobilitou, že mohou přestat chodit úplně.
Neuropatie rukou
Potíže postihující ruce jsou méně obvyklé. Objevují se zpravidla ve chvíli, kdy se poškození periferních nervů na dolních končetinách rozšíří až nad kolena. [19, 20, 21]
Trápí vás brnění prstů?
Diagnostika neuropatie
Pokud má člověk podezření na počínající neuropatii (objeví se brnění končetin, chladné konečky prstů či problémy s koordinací pohybů), je namístě navštívit praktického lékaře. Ten se nejprve vyptá na rodinnou anamnézu a provede základní fyzikální vyšetření, při kterém navíc zkoumá svalové napětí, schopnost vnímání podnětů a styl chůze.
Důležité je provést také vyšetření krve, CT a magnetickou rezonanci (MRI), případně odebrat vzorky kůže a nervů k histologickému vyšetření. K provedení speciálních vyšetření bývají pacienti odesíláni na pracoviště neuropatologie, kde se zabývají chorobami nervové soustavy na úrovni tkání.
Další speciální vyšetřovací metodou je elektromyografie (EMG), při které se měří elektrická aktivita svalů a nervů, které tyto svaly řídí. [22, 23, 24]
Léčba neuropatie
Pokud je u pacienta diagnostikována neuropatie, snaží se lékaři v prvé řadě určit příčinu, která rozvoj onemocnění způsobila. Například u toxické neuropatie je nutné eliminovat ze života pacienta chemické látky, které tento stav zapříčinily. Mnohdy to ale není reálné, proto se lékaři snaží pacientům maximálně ulevit od bolesti a zpomalit postup onemocnění. K tomu lze využívat různé léčebné postupy.
Léky na neuropatii
Pokud pacient pociťuje jen mírné bolesti, mohou mu stačit volně prodejná analgetika (léky proti bolesti). Jejich efekt ovšem bývá často nedostatečný, proto lékaři předepisují jiné léky:
- opioidní analgetika – uleví od hodně silných bolestí, ale při dlouhodobém užívání jsou návyková,
- antiepileptika – pomáhají s uvolněním svalových záškubů a tlumí křeče,
- tricyklická antidepresiva – působením na neurotransmitery poskytují úlevu od bolesti,
- intravenózně podávaný imunoglobulin – užívá se u autoimunitních neuropatií, snižuje imunitní odpověď organismu a zpomaluje zánětlivé procesy. [25, 26, 27, 28]
Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS)
Jde o speciální léčebnou metodu, při které se na tělo pacienta umisťují elektrody. Tělem poté prochází elektrický proud o přiměřené hodnotě a působí proti bolesti. Elektrické impulsy pomáhají redukovat bolestivé signály mířící do mozku. Také mohou stimulovat syntézu endorfinů, které působí jako přírodní analgetika.
Výměnná plazmaferéza
Tato léčebná technika je založena na odstraňování patologických látek z plazmy pacienta. Tyto látky (autoprotilátky, monoklonální proteiny, toxiny navázané na plazmatické bílkoviny) totiž přispívají k progresi onemocnění v případě neuropatií způsobených autoimunitními chorobami. [29, 30, 31]
Rehabilitace
Cvičení a rehabilitační techniky mají smysl u pacientů, kteří trpí svalovou slabostí a úbytkem svalové hmoty. Správně prováděné cviky jim pomáhají udržet si kontrolu nad vlastním tělem a poskytují úlevu od bolesti.
Chirurgická léčba
K chirurgické léčbě se přistupuje u pacientů, kterým neuropatii způsobil útlak periferních nervů. Na ně může tlačit například nádor nebo vyhřezlá ploténka. [32, 33, 34]
Zdroje: nih.gov, nhs.uk, clevelandclinic.org, hopkinsmedicine.org, everydayhealth.com, healthdirect.gov.au, verywellhealth.com, ncaz.org, healthline.com, neurologiecumpelikova.cz, diabetologiepribram.cz, neuromuskularni-sekce.cz, neurologiepropraxi.cz, medicinapropraxi.cz
ČLÁNKY DO MAILU