Brambůrky zcela jistě nejsou zdravé. Naopak jsou přesolené a mastné, což je vražedná kombinace. Všichni víme, že tyto zcela zbytné potraviny zdraví neprospívají, přesto je konzumujeme ve velkém.
Někteří z nás na nich mají skoro závislost, jelikož je těžké představit si bez nich odpočinkový večer. Obchodníci investují obrovské rozpočty do reklamy, peníze se jistě vrátí. Jde o zboží, které vůbec nepotřebujeme, nezažene hlad, jen dobře chutná. Nedivil bych se, kdyby do brambůrek byla přidávána různá ochucovadla, která způsobují závislost.
Dávno už nejíme z hladu
Tyčinkám a brambůrkám se obchodně daří, spadají zcela přesně do konceptu přejídání a zcela zbytečných potravin, kterými zaháníme mlsnou. Zatímco v Africe nemají děti co jíst, my se cpeme smaženými brambůrky jako o život, říkávají naše babičky a mají pravdu.
Jídlo je ale radost a dávno nejíme jenom proto, abychom přežili, případně zahnali hlad. Svoje gurmánské choutky ale v kalupu uspokojujeme levnými, nezdravými věcmi, které navíc (co si budeme povídat) vypadají značně odpudivě. Upřímně, kdo z nás si udělá flákotu masa, když dostane na něco chuť? Většina lidí sáhne po pytlíku s bramborovými plátky, ze kterých kape olej a které nám nedovolí přestat jíst, dokud je v pytlíku poslední kousek.
Proč neumíme přestat?
Bulvární deník Aha! přinesl celkem zajímavý materiál o tom, proč vlastně brambůrky jíme a proč s tím neumíme přestat. Proč tedy nemůžeme přestat jíst chipsy, dokud není sáček prázdný? Základem je, že každý nový brambůrek silně podněcuje vylučování slin. Dokud máme ústa plná slin, jíme. Že by to bylo tak jednoduché? Asi ano, nebudeme přece slintat nadarmo, že?
Přečtěte si: Brambůrky na dětské oslavě. Ano nebo ne?
Upřímně, komu z nás brambůrky chutnají? I když existují desítky příchutí, stejně je to jenom brambora ochucená nějakou umělotinou. Důležitým faktorem je pravděpodobně cena, brambůrky jsou totiž levné, levnější než jiné pochutiny, kterými bychom jinak zaháněli chuť.
Jaká je konkurence? Třeba sušené maso, které nemají všude a navíc stojí několikrát tolik. Ovoce? Zelenina? To je obvykle náročné na přípravu, musí se oloupat a nevydrží dlouho čerstvé. Brambůrky a podobné záležitosti jsou to nejdostupnější k mlsání. Ze sladkého jsou na tom stejně bonbóny, sušenky a podobně.
Když máte na něco chuť, po čem sáhnete?
Ďáblův vynález
Brambůrky jsou geniálním vynálezem, a to ze všech úhlů pohledu. Praktické, návykové, levné, snadno k dostáním, jednoduše balené. Jsme líní, takže mlsáme jednoduše – k tomu slouží brambůrky.
Samotná historie brambůrek je překvapivě dlouhá a zajímavá. Podle Wikipedie se má za to, že první brambůrky vyrobil roku 1853 afroamerický kuchař George Crum v Moon's Lake House poblíž Saratoga Springs v New Yorku. Kuchaře prý rozčílil zákazník, který si objednal francouzské brambory, ale vrátil je s tím, že plátky brambor jsou moc silné. Crum naštvaně nakrájel plátky brambor tak tenké, že nešly uvařit v rozpáleném oleji v kotlíku, proto je usmažil. Hosté byly nadšeni. Chipsy se poté staly pravidelnou položkou na jídelníčku pod názvem „Saratoga Chips“. Tolik legenda, existují ovšem i jiné verze příběhu.
Pochoutku postupně přebíraly další restaurace a ve dvacátém století se chipsy začaly vyrábět i pro domácí spotřebu. Prodávaly se na trzích obvykle v plechovkách nebo si je zákazníci kupovali u pouličního prodavače s vozíkem do kornoutu či sáčku z voskového papíru. Lupínky skladované v plechových, dřevěných nebo skleněných nádobách ale brzy chutnaly zatuchle, drolily se a dlouho nevydržely. Revoluci v prodeji brambůrků proto znamenaly sáčky s vnitřní pokovenou vrstvou, které umožnily dlouhodobější skladování. Dnes, díky obalům z celofánu a plastu s prodlouženou trvanlivostí a ochranou proti drcení a vlhnutí, můžeme mít brambůrky doma pořád po ruce.
I když brambůrky způsobují obezitu, celulitidu a jsou vůbec hodně nezdravé, veřejnost je nepovažuje za zlo. Cpeme se s nimi všichni. Proti cigaretám a alkoholu se vedou kampaně, proti brambůrkám ne. Je to spravedlivé? Nezasloužily by si brambůrky také masivní protesty odpůrců?
ČLÁNKY DO MAILU