Nejhorší otravu z hub nepoznáte, projeví se až za celé týdny a příznaky jsou atypické

9. 10. 2024

Sdílet

Jedovatých hub, které mohou poškodit zdraví, roste v Česku poměrně málo. Jejich toxiny se liší a projevy otravy jsou tím pádem také různé. Dobré je vědět i to, že některé houby jsou bezpečně jedlé jen tehdy, když se pořádně povaří. Krátké podušení nestačí. Jak se projevuje otrava houbami a jak má vypadat první pomoc?

Nepříjemné, a to nejen zažívací problémy, někdy pobyt v nemocnici, výjimečně i úmrtí. Takové následky může mít, když lidé snědí jedovaté houby – nejčastěji se tak stane proto, že si je spletou s jedlými druhy. V Česku se ročně houbami vážně přiotráví 200 až 500 lidí, umírají naštěstí zcela výjimečně – jde většinou o jednoho až tři lidi. 

Smrtelně nebezpečných jedovatých hub je jen menšina, větší je skupina hub nejedlých, po kterých může být člověku špatně, ale více mu neublíží. Přesto není dobré brát otravu houbami na lehkou váhu, protože toxiny ze skutečně jedovatých hub mohou kromě nevolnosti způsobit i poškození vnitřních orgánů

Zároveň se může stát, že různí lidé reagují na otravu odlišnými způsoby, v závislosti na citlivosti na obsažené toxiny. Platí to třeba u bedly červenající, která někomu nevadí vůbec, ale u části lidí způsobuje závažné zažívací problémy, a proto je považována za jedovatou. 

Houby vlastně nejsou moc zdravé. A jsou místa, kam je lepší na ně nechodit Přečtěte si také:

Houby vlastně nejsou moc zdravé. A jsou místa, kam je lepší na ně nechodit

Jedovatost hub se liší také podle toho, jak starou houbu člověk sebere, a roli hraje i způsob přípravy. Například václavka obecná je za syrova mírně jedovatá, ale po delší přípravě je zcela bezpečná – musí se však vařit alespoň dvacet až pětadvacet minut. Na rychlou smaženici se tyto houby vůbec nehodí, člověk by si koledoval o silnou nevolnost a průjem. 

Právě zažívací potíže jsou typickým projevem otravy způsobené houbami, jde zejména o zvracení a bolesti břicha, přidat se může i průjem. Dá se říci, že houbové toxiny, které způsobují příznaky brzy (do 2 hodin) po požití, jsou méně nebezpečné než ty, na které tělo reaguje později, třeba po šesti a více hodinách. 

Nenápadný plyšový zabiják

Když se někoho zeptáte, jaká je nejjedovatější česká houba, většina lidí se shodne na tom, že je to muchomůrka zelená (Amanita phalloides)Je pravda, že skutečně způsobuje nejvíce těžkých, nebo dokonce smrtelných otrav, ale nejjedovatější, a už vůbec ne nejzákeřnější českou houbou není. 

Tou je celkem neškodně vypadající tmavě hnědá houba se zajímavým názvem pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus), jehož jed začíná působit až po několika týdnech, či dokonce měsících, a člověk si tak potíže vůbec nemusí s jídlem z hub dát dohromady. 

Na druhou stranu, pavučinec asi sbírá málokdo, navíc je poměrně vzácný, na rozdíl od běžné muchomůrky zelené, která může být i skoro čistě bílá, a lidé si ji proto mohou splést se žampionem. Ale existují i jedlé pavučince, jejich sběr se však právě s ohledem na riziko záměny nedoporučuje. 

Nejen hříbky, ale i muchomůrky a pečárky. Ukažte, co víte o houbách

Pár lidí dokáže odolávat. Ale podzim co podzim se nakonec do lesa alespoň pro pár hub vydají jedinci, které to jindy zase tak moc nebere. Stačí, aby se na sociálních sítích a v médiích začaly objevovat fotky úlovků z lesa. Co všechno však o houbách víme? Zkuste si ověřit svoje znalosti v našem testu.

Otrava muchomůrkou zelenou

Muchomůrka zelená obsahuje hned několik jedovatých peptidických alkaloidů,  zejména falotoxinů a amatoxinů. Nejen, že je prudce jedovatá, zrádné je to, že první příznaky otravy nastupují až tehdy, kdy se jed v organismus vstřebal a poničil důležité orgány, zejména játra. 

Zatímco jed falotoxin se rozloží už v žaludku, amatoxin nikoliv – právě on způsobuje všechny projevy otravy. Z trávicího traktu se snadno dostává do krve a z ní do jater, kde poškozuje jaterní buňky – projevy poškození se objevují za 8 až 48 hodin a jsou horší než pouhá nevolnost, i když ta mezi ně také patří. 

Příznaky otravy muchomůrkou zelenou: 

  • nevolnost, která se postupně zhoršuje
  • silné dávení a vodovité průjmy, následná těžká dehydratace může přispět k oběhovému selhání
  • únava, závratě, bolest hlavy
  • pocit chladu a mrazení

Zrádné je, že pokud pacient tuto první fázi překoná, přichází úleva, protože zvracení i průjmy ustoupí. Ve skutečnosti ale jed působí dál a nastává selhání jater a někdy i ledvin – to první se projevuje žloutnutím kůže, to druhé tím, že člověk nemočí, nebo jen málo. Játra mohou přestat pracovat úplně a člověk upadá do bezvědomí, ze kterého se už nemusí probrat. Smrt nastává zhruba do týdne od konzumace muchomůrky zelené. 

Žádná smaženice a řízky. Takhle si připravovali houby naši předkové Přečtěte si také:

Žádná smaženice a řízky. Takhle si připravovali houby naši předkové

Při jakémkoli podezření na otravu muchomůrkou je nutný okamžitý převoz do nemocnice, výplach trávicí trubice a podání protijedu. Pokud léčba začne pozdě, pacient může rovněž přežít, ale s doživotními následky. 

Jedovatá je i muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina), podobná jedlým muchomůrkám šedivce a růžovce. Je naštěstí mnohem méně nebezpečná než muchomůrka zelená, obsahuje slabší a méně toxické jedy. Příznaky otravy se obvykle objevují do dvou a půl hodin od požití houby. 

Při otravě muchomůrkou tygrovanou se mohou objevit halucinace, podobné jako při požití lysohlávek nebo muchomůrky červené. Tu si však asi nikdo s jedlou houbou nesplete. Ani ona navíc není tak jedovatá jako muchomůrka zelená. 

Otrava pavučincem plyšovým

Kdybyste měli po ruce starý houbařský atlas, dost možná byste v něm tuhle houbu našli uvedenou mezi houbami jedlými. O pavučinci plyšovém se totiž dlouho nevědělo, jak toxický ve skutečnosti je. 

Obsahuje jed, nebo spíše jedovatou sloučeninu orellanin, která způsobuje otravy s extrémně dlouhou inkubační dobou, a ani odborníci tak netušili, že s jeho konzumací mají spojovat některé vážné až fatální zdravotní problémy. 

Zákeřné je už to, že se otrava projeví nejdříve za dva dny, ale klidně také až za několik týdnů, obvykle se udává kolem tří neděl, ale jsou zaznamenány i mnohem delší prodlevy.

Příznaky otravy pavučincem plyšovým:

  • jako první se objevují nejprve poruchy trávení (průjmy a zvracení), ale vůbec se objevit nemusí
  • později poruchy močení (nejdříve nadměrné močení, pak naopak močení žádné)
  • totální selhání ledvin kvůli poškození těžko rozložitelnými toxiny
  • poškozena mohou být též játra

Otrava často končí smrtí nebo trvalým poškozením ledvin, které vyžaduje pravidelnou dialýzu nebo transplantaci. 

V Česku roste pavučinec jen málokde, dokonce se dostal na seznam chráněných druhů, více bývá k vidění severněji, v Německu nebo Polsku. Právě nízkým výskytem se dá vysvětlit, proč je v Česku známo jen minimum otrav, ale někteří odborníci soudí, že se otravy mohou skrývat za některými případy nespecifického selhání ledvin. 

Známý je případ úmrtí dvouletého dítěte v Česku v sedmdesátých letech po polévce z pavučince a hromadná otrava jídlem z pavučince v Polsku v letech padesátých. 

Jedovaté houby ve světě

Nebezpečné houby rostou na celém světě. Na východě severní Ameriky je to například houba Amanita bisporigera známá jako anděl zkázy, běloskvoucí muchomůrka obsahující jed stejného druhu jako muchomůrka zelená. 

Další smrtelně jedovatou severoamerickou houbou je drobná hnědavá Conocybe rugosa, která člověku rovněž dokáže odpálit játra. Galerina marginata neboli čepičatka jehličnanová roste i u nás, je podobně nebezpečná jako muchomůrka zelená – nevypadá jako jedlá houba, takže běžný houbař ji nesebere, ale hrozí tu záměna s lysohlávkami sbíranými pro jejich halucinogenní účinky. 

Ve světové literatuře se jako jedovatá udává i bedla hnědočervenavá neboli Lepiota brunneoincarnata rostoucí i v Česku, byť spíše vzácně bylo zaznamenáno několik smrtelných případů. V Česku hojně roste bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes)rovněž považovaná za jedovatou, protože některým lidem je po ní zle. 

Příbuzným nechvalně proslulého pavučince plyšového je pavučinec výjimečný (Cortinarius rubellus), obsahující rovněž jed orellanin, i když v menším množství.

Autor článku

Jako redaktorka se specializací na zdravotnictví prošla deníky Lidové noviny a Mladá fronta DNES. Už několik let se věnuje on-line žurnalistice jako autorka i editorka, psala například o mýtech a dezinformacích pro Seznam Zprávy. 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).