Za pár dnů se na Ministerstvu zdravotnictví má sejít pracovní skupina, jež řeší i otázku tzv. práva „být zapomenut“. Usilují o něj pacienti, kteří si prošli těžkou diagnózou a dokázali se z ní zotavit. Jenže zaměstnavatelé nebo finanční instituce na ně pohlížení stále jako na nemocné, což jim komplikuje praktický chod života.
Mladí, ale s rakovinou
Jak upozorňuje Národní asociace pacientských organizací (NAPO), která v současné době zastřešuje 35 sdružení, každý třetí člověk v ČR během života onemocní rakovinou. „V současnosti u nás žije na 700 tisíc lidí, kteří se léčí nebo prošli léčbou zhoubných novotvarů. Každý rok jich přes 50 tisíc přibude. Díky rozvoji medicíny se dnes už většinu pacientů podaří uzdravit. U těch ve věku do 35 let je léčba při včasném zachycení úspěšná až v 98 procentech případů,“ uvádí NAPO v tiskové zprávě zveřejněné na svých webových stránkách.
Jenže kromě radosti přichází po uzdravení paradoxně také v nemoci netušené starosti. „Pacienti chtějí pokračovat v prosperujícím životě, začít podnikat, pořídit si vlastní bydlení. Při žádosti o životní pojištění nebo hypotéku však narážejí na bariéru, kterou představuje jejich zdravotní historie,“ upozorňuje předseda NAPO Robert Hejzák s tím, že znevýhodnění se netýká jen onkologie, ale i řady lidí s chronickým onemocněním, jakými jsou např. cystická fibróza, hepatitida typu C nebo HIV. U nich může správná léčba zastavit další postup choroby.
Nepojistí se, nezískají startovní půjčku
Vyléčení či léčbou kompenzovaní chronici mnohdy nedosáhnou kromě zmiňovaných hypoték či životního pojištění také na cestovní pojištění nebo spotřebitelský či podnikatelský úvěr. Bariéra vzniká proto, že banky či pojišťovny při oceňování rizik potenciálních klientů nahlížejí do výpisu ze zdravotní dokumentace. „Žadatelům, kteří prošli závažným onemocněním, dávají přirážku, nebo je zcela odmítnou,“ upozorňuje NAPO.
Metodiky, podle nichž k posuzování rizik dochází, přitom často nedrží krok s možnostmi moderní léčby. Například prognóza onkologického pacienta je dnes zcela jiná než před deseti lety, ovšem pojišťovny podle pacientských sdružení staví svá rozhodnutí na datech starých i dvacet let. „Uzdravení jsou proto vystavováni dvojnásobnému traumatu – po prodělání nemoci ještě čelí finančním překážkám,“ podotýká NAPO.
Komplikace bývalí pacienti řeší kontaktováním více bank či pojišťoven, protože někdy se jim u některé podaří uspět. Jindy si půjčku na sebe bere někdo jiný z rodiny. Jsou ale také situace, které jsou pro žadatele bezvýchodné.
Změna v podobě „být zapomenut“
Řešení by mohlo přinést tzv. právo „být zapomenut“. To se používá v zahraničí. „Celkem devět zemí EU už tento institut má, nebo jeho zřízení aktuálně řeší,“ uvádí Robert Hejzák.
Právo „být zapomenut“ by bankám, pojišťovnám, zaměstnavatelům či úřadům uložilo povinnost přestat po určité době zohledňovat zdravotní historii žadatele. Tedy pokud by bývalý pacient byl řadu let vyléčen, musely by jmenované instituce na něj nahlížet jako na zdravého.
Po jaké době by na historii žadatele musely „zapomenout“, NAPO nekonkretizuje. Lze ovšem předpokládat, že konkrétní lhůta je předmětem diskuze na již zmiňované pracovní skupině při Ministerstvu zdravotnictví.
Ostatně, právo „být zapomenut“ v určité podobě funguje již v jiných oblastech života. Například při správě osobních údajů. Povinnost odstranit výsledky vyhledávání konkrétních osob mají také internetové vyhledávače, pokud je o to dotyčný požádá. Zahlazení informací funguje po určité době také v rejstříku trestů.
ČLÁNKY DO MAILU