Zábava byla v plném proudu, když zazvonil telefon. „Tady Policie České republiky,“ už při těch slovech vám zatrne. „Jste otec nezletilé Jany Novákové?“ Teď končí veškerá legrace. Co se proboha stalo?!
Zhruba následující – při kontrole v pražské restauraci nadýchala šestnáctiletá Jana 0,1 promile alkoholu a byla společně se svou kamarádkou, která na tom byla obdobně, převezena na policejní stanici. „Přijeďte si pro ni!“ končí hlas ve sluchátku. Večírek dcery ukončil večírek rodičů.
„Situace, kterou popisujete, je standardní aktivitou policie a zároveň aktivitou, na níž se policisté v posledních dnech zaměřují,“ vysvětluje kpt. Mgr. Jan Melša, vrchní komisař a tiskový mluvčí Policejního prezidia ČR. „Jde o prioritní projekt boje proti alkoholismu mládeže.“
Čtěte téma: Pivo na kole. Je to zločin?
Víte, co vám hrozí na kole „pod vlivem“? A kontroluje vůbec policie cyklisty?
Není nad vlastní zkušenost?
U Nováků (jména byla změněna, pozn. red.) se mezitím chystá záchranná výprava. Bude současně i „trestná“? Nebude, protože rodiče vědí o tom, že se Jana sem tam napije alkoholu, a tolerují to. „Požívání alkoholu vnímám jako součást života – děti to vidí v 99 % rodin,“ říká Renata Nováková, matka Jany. „Někde si s nimi dají i brko, zkušenosti se musí sbírat. Nebudu mravokárce, když mám něco (hodně) za sebou, mí rodiče byli také velmi tolerantní.“
Novákovi přitom nejsou žádná rodina na okraji společnosti, rodiče vysokoškoláci, dva starší synové vysoké školy právě studují, Jana je na gymnáziu. Pracují, uklízejí, platí daně… Ve výchově razí heslo: Vlastní zkušenosti jsou k nezaplacení.
„Ovšem je lepší tyto zkušenosti hledat mimo oblast dosahu policie. Myslím si, že zakazovat striktně alkohol a jiné návykovky nemá cenu, protože když budou chtít, nic s tím jako rodič nezmůžu,“ říká Renata Nováková. „Jsem přesvědčena o tom, že mírné seznámení (třeba trochu piva u oběda nebo sklenička vína s rodiči) plus mínus patnáctiletých s alkoholem doma je lepší než zákaz. Zažila jsem několikrát, že když ti neseznámení někam přijdou, lijou to do sebe jako zvířata.“
Čtěte téma: Alkohol a léky, jak se to rýmuje?
Tento dotaz přišel od čtenáře, ale možná se týká i vás: Po jaké době je možné se napít alkoholu a v jakém množství, když jsem si vzal např. panadol? Známe odpověď.
Jeho chyba, že nám nalil
Rodiče si ovšem možná ani neuvědomují, že podobný přístup je na hraně zákona. „Trestného činu se může dopustit ten, kdo nezletilému alkohol podal,“ objasňuje kpt. Melša. „Jde o zájem státu na ochraně mládeže proti alkoholismu, takže primárně nikoli o množství, ale o nebezpečnost podávání jako takového.“
Kdo tedy mohl v uvedeném případě něco spáchat? Paradoxně všichni kromě těch, které pily. „Teoreticky se mohli rodiče či personál restaurace dopustit trestného činu podle § 201 (Ohrožení výchovy dítěte), nebo § 204 (Podání alkoholu dítěti) trestního zákoníku,“ uvádí kpt. Melša.
Policisté se dívek samozřejmě vyptávali, kdo jim v restauraci to jejich malé pivo nalil. „Řekly jsme, že si to nepamatujeme; i když to není pravda,“ líčí Janina kamarádka. „Aby neměl malér… ale co – neměl nám nalívat, jeho chyba, ne?“
Ano, jeho chyba, protože „dítě není nikdy pachatelem, ale spíše konkrétním objektem zájmu státu na ochraně,“ říká kpt. Melša. A pozor – dítětem podle zákona přestáváme být až dovršením 18. roku věku.
Jste pro toleranci rodičů k mírné konzumaci alkoholu dospívajícími dětmi?
Kdo má mít zodpovědnost?
Šestnácti-, sedmnáctileté „děti“ jsou – zdá se – poměrně otrlé. Ptám se Jany, jestli měla strach. „Strach byl jediná věc, která tam fakt nebyla,“ přiznává. „Přišlo mi to příšerně směšný, absurdní a vlastně šťastný (nebudu tvrdit, že nebyly večery, kdy jsem měla víc než jedno pivo). Myslím si, že zrovna můj přístup k alkoholu to fakt neovlivní, protože nejsem žádnej významnej piják. Vlastně se mě to moc nedotklo.“ Jana prostě věděla, že rodiče to vezmou v klidu a bratři jí ještě málem pogratulují.„Jediná věc, která mě trochu stresovala, byla možnost, že zavolají do školy. To by byl průser,“ přiznává konečně alespoň nějaké obavy.
„Dítěti“ tedy hrozí – kromě od rodičů, pokud s jeho popíjením nesouhlasí – sankce ze strany školy. A co hrozí rodičům nebo obsluze v restauraci? „Postih může být peněžitý, nebo hrozí odnětí svobody do jednoho roku u podání, nebo do 2 let při ohrožení,“ uvádí kpt. Melša. Policie také může informovat sociální pracovníky, kteří následně zkoumají např. situaci v rodině dítěte. A v českých poměrech je to často obdobné jako u Novákových – normální, spořádaná, funkční rodina, která považuje konzumaci alkoholu za běžnou a v menší míře ji toleruje i u svých -náctiletých dětí.
„Když si dám pivo, tak mám pocit, že je to něco přirozeného,“ potvrzuje Jana. Rozdíl cítí mezi tím dát si dvě piva, nebo si jich dát osm. „A ta čára, kterou mám nejspíš docela volnou, je stoprocentně nastavená tolerancí rodičů,“ říká.
Její matka na tom nevidí nic špatného: „Snažíme se, aby děti měly zodpovědnost vůči sobě i vůči nám. Ale to souvisí i se vztahy v rodině – mezi rodiči samými, a mezi rodiči a dětmi. Pokud se dá dětem zodpovědnost a důvěra, musí přijít volnost a pak ještě kus štěstí, na koho ti nezletilí kde narazí, protože těch náhod a ovlivňujících faktorů v jejich životě je strašně moc,“ vysvětluje svůj přístup Renata Nováková.
S postupem policie přitom souhlasí: „Je dobře, že dělají takové šťáry. Myslím, že Jana to bere jako varování, bude si příště dávat pozor. Ale nemyslím si, že aktivita policie je zúročená, že mají možnost dále to řešit; a zase se vracíme do fungování a vztahů v rodině.“
Co si o přístupu k alkoholu v rodinách s dospívajícími dětmi myslíte vy?
ČLÁNKY DO MAILU