„Vysvědčení není již mnoho let na Lince bezpečí téma, které s námi děti příliš řeší. Pokud se objeví, lze říci, že se přeci jen o trochu více řeší závěrečné, tedy červnové vysvědčení. Třeba loni jsme měli v červnu na toto téma 15 kontaktů přes telefon, chat a e-mail, zatímco v lednu to byl jen 1 kontakt, letos ho s námi zatím neřešilo žádné dítě,“ říká sociální pracovnice Linky bezpečí Lucie Zelenková.
Co se dozvíte v článku
Rodiče jsou „v obraze“
A důvod? Ten je zcela prostý: nejde o to, že by se rodiče o prospěch svých dětí nezajímali, ale o to, že naprostá většina škol funguje v online systému známek, a rodiče tak mají přehled. O případném problému tak vědí a řeší ho, mnohdy i s dítětem, už v průběhu školního roku.
„Zároveň ale platí, že známky a vysvědčení mohou být zdrojem tlaku, který na sebe dítě vnímá. Někdy tlačí rodiče, jindy škola, někdy má na sebe velké nároky samo dítě. Obavy mohou být z reakce rodičů či blízkého okolí, z toho, že se děti nedostanou na vysněnou školu, trpět může i sebevědomí. Pokud dítě trápí nějaké psychické obtíže, mohou se pod tlakem zhoršovat,“ upozorňuje nicméně Zelenková.
Co je vlastně špatné vysvědčení?
Podle psycholožky Šárky Mikové by si rodiče sami měli předem říct, co pro ně znamená „špatné vysvědčení“. Samé čtyřky? Pár trojek? Nebo několik dvojek mezi samými jedničkami? Jakmile si rodiče svoje měřítko stanoví, mohou začít přemýšlet nad tím, jestli dítě přineslo opravdu tak špatné vysvědčení, jak si myslí, a případně proč se tak stalo.
Může mít totiž například i dosud nediagnostikované poruchy učení, nebo se může ve škole cítit špatně kvůli vztahům ve třídě. Možná by také potřebovalo více podpory, protože učivu nerozumí, případně zatím ještě nezvládá přípravu samo a potřebovalo by pomoci s ní.
„Existují však i děti, které ‚nezaberou, dokud jim neteče do bot‘. O nich často rodiče slyší: ‚Má na víc, jen kdyby se trochu snažil.‘ Tento přístup může souviset s typem osobnosti, který neustále optimalizuje, kolik úsilí vydá, aby mu to stálo za to. Takové děti se začnou více učit třeba až před přijímacími zkouškami na střední školu. Každopádně tresty v žádném případě nic nevyřeší, jsem proti nim,“ podotýká Miková.
Trestáte děti pohlavky a plácnutím?
Kontrolovat, ale netlačit
Obecně platí, že by se rodiče o děti a jejich školní prospěch měli zajímat „tak akorát“. Důležité je proto mluvit o škole a učení průběžně po celý rok, ne až těsně před vysvědčením.
„Rodič by ale neměl svého potomka kontrolovat. Dítě samo by mělo cítit odpovědnost za své učení. Maminky a tatínkové by měli dát svému potomkovi najevo, že mu na něm záleží a že má jejich podporu. Nicméně by ho neměli tlačit do něčeho jenom proto, že to chtějí oni sami,“ radí psycholožka Šárka Miková.
A přidává rovnou i konkrétní rady, jak na to. Místo „Jak to, že sis ještě neudělal domácí úkol!“ podle ní rodiče mají nabízet podporu. Například větou „Potřebuješ pomoct?“ či vysvětlením zadání nebo řešení úkolu. Odpovědnost pak zůstane dítěti – ono samo se rozhodne, jestli pomoc přijme.
Dobrá komunikace je základ
Je však potřeba si uvědomit, že čím starší dítě je, tím menší mají rodiče možnost školní úspěch svého dítěte ovlivnit. „Když se dítě nezajímá o své školní výsledky, je nutné s ním diskutovat o příčinách jeho nezájmu. Tyto příčiny mohou být různé, od šikany ve třídě přes problematický vztah s učitelem až po psychické problémy dítěte,“ přibližuje vedoucí Rodičovské linky Kateřina Schmidová a dodává:
„Kromě dobré komunikace je vhodné společně s dítětem nastavit režim, jak a kdy se bude učit a kdy bude mít prostor pro odpočinek. V neposlední řadě je důležité, aby rodiče byli v dodržování režimu důslední. Někdy je účinné doučování, protože doučující může dítě motivovat zase jiným způsobem. Pokud obtíže dítěte přetrvávají, je vhodné obrátit se na odbornou péči, například pedagogicko-psychologickou poradnu či terapeutické zařízení pro děti.“
Motivovat by měla hlavně škola
Hlavní roli v motivování dětí k učení by podle ní nicméně měla hrát škola. „Ta by měla vytvářet dětem takové prostředí, aby se do školy těšily, např. tím, že podporuje vzájemné vztahy a spolupráci mezi dětmi. Zaměřuje se na silné stránky dětí, naslouchá jim v tom, co je zajímá. Rodiče by měli především spolupracovat se školou a společně hledat cesty, jak dítě motivovat k učení a jaký vhodný přístup zvolit,“ vysvětluje.
Dobré výsledky oslavte
A co když je vysvědčení dobré? Podle Schmidové by se měla chválit a oceňovat snaha, úsilí a dobrá práce v průběhu roku, a to bez ohledu na výsledné známky. „Můžete oslavit vysvědčení například tím, že půjdete někam na večeři, uděláte si doma malou oslavu. Tento vhodný rituál ukáže dítěti, že si jeho úsilí vážíte a tím také uzavřete první půlku školního roku. Drobná odměna může dítě také povzbudit a motivovat ho k pokračování ve svém úsilí ve škole,“ uzavírá.
ČLÁNKY DO MAILU