Pozor: dítě můžete zabít i aspirinem

Dítě není zmenšenina dospělého. Děti léky odbourávají úplně jinak a jinak na ně také působí. Navíc, přes padesát procent medikamentů, které děti užívají, pro ně nikdy nebyly vyzkoušeny. Dávkovat takové léky dětem se rovná hazardu, který může skončit smrtí. Vážnou situaci už roky řeší Brusel. Teprve nyní mají poslanci Evropského parlamentu na stole směrnici, která má zavést testování léků také na dětech.

Nevinný paralen?

Například aspirin nesmí děti brát vůbec. Hrozí jim takzvaný Rejův syndrom, tedy v podstatě akutní selhání jater. V řadě zemí, k nimž patří i Česko, je tento lék dokonce zakázán pro děti až do dvanácti let. Tablety paralenu smí děti z podobného důvodu brát v nesrovnatelně menších dávkách než dospělí, přičemž další pilulku nesmí dostat dřív než po osmi hodinách. U těchto dvou banálních léků jsou tedy pravidla jasná. Ale u více než padesáti procent léků ze všech, které jsou na trhu, žádná pravidla pro to, jak mohou brát léky děti – a zda je vůbec mohou brát – prostě neexistují.

Důvodem je to, že farmaceutické firmy léky většinou netestují na dětech. Takže dávkování se odvozuje od dávkování pro dospělé často jen přepočtem dávky léku na váhu dítěte. Takto to ale nelze brát, děti léky odbourávají mnohem pomaleji, takže u nich hrozí předávkování a selhání jater, protože se metabolity z léků ukládají právě v játrech. Když tělu dodáme další várku léku, tělo dítěte nestihne odbourat to, co už v sobě má a játra kolabují. A to jde v uvozovkách o banální aspirin. Co teprve ty ostatní, mnohem závažnější léky, popisuje odborník na léky a jejich kontraindikace Josef Suchopár. Myslet si, že když dospělý váží sedmdesát sedm kilo a dítě sedm a půl, tak mu stačí dát desetkrát menší dávku léku, je nebezpečná hloupost, varuje expert.

Takto se až před dvaceti lety zjistilo, že aspirin, kterým se do té doby děti při teplotách krmily úplně běžně, souvisí s úmrtím řady dětí na selhání jater. A teprve pak se aspirin se svou hlavní složkou kyselinou acetylsalicylovou pro děti zakázal. Já před aspirinem rodiče vždycky varuji, říká dětská lékařka Dana Nedělková. Podobné to bylo s kdysi běžným antibiotikem tetracyklinem. Dnešní třicátníci ještě pamatují, že žluto-modré kapsle dostávali od lékaře běžně. Jenže se v posledních letech ukázalo, že tato antibiotika způsobují u dětí nevratné zežloutnutí zubní skloviny. A co hůř: způsobuje alergie a má takovou řadu vážných vedlejších účinků, že dnes už si je žádný lékař dětem netroufne předepsat.

Lékaři často nemají jinou volbu

Podobné je to s penicilinovými antibiotiky. Ukázalo se, že na tuto řadu je mnoho dětí alergických, takže se osypávají, dusí, mají problémy. Proto se dětem předepisují čím dál méně, popisuje dětský lékař Milan Kudyn.Ten si jinak pomáhá při dávkování ostatních antibiotik prostým přepočítáním dávky léku na váhu dítěte, i když před tím experti varují. Lékařům však nic jiného nezbývá. Léky, které děti často nutně potřebují, totiž na dětském organismu nikdy nikdo netestoval.

Proto také řada výrobců léčiv na etikety léků píše: nepodávat dětem. Jistí se tak před případnými žalobami. Jenže jde-li o lék na danou nemoc jediný, lékaři musí riskovat a dětem lék dát. To se třeba týká takzvanných chinolinových léků. Ty mají takovou řadu vážných vedlejších účinků, že je děti nedostávají. Pokud jde ale o děti nemocné cystickou fibrózou, což je druh poruchy metabolismu těla, tak v jejich případě jiné řešení nezbývá. Tady pak fakt, že jim to zachrání život, převáží nad ostatními nebezpečími, vysvětluje Josef Suchopár.

Podobná loterie je i s mastmi. U těch je na většině napsáno, že se nesmí dát dětem do dvou let. Jenže co když je to zrovna látka, která jako jediná na dítě zabírá? To mám ty děti nechat trápit ekzémem a alergiemi jen proto, že výrobce léku mast neotestoval na dětech? říká lékařka Dana Nedělková. Takže děti léčí a složitě přepočítává a vlastně jen odhaduje jejich dávkování. Což je podobné, jako kdyby lékař dospělému řekl: Zkuste polykat tuto pilulku nejdřív třikrát denně a kdybyste po tom náhodou zkolaboval, tak to snížíme na jednou denně…

Není to ideální cesta – metoda pokus omyl, kdy pokusnými králíky jsou živé děti. A omylem fakt, že když začnou umírat, lék se jim zakáže podávat. Proto se chystá převratná změna.

Blýská se na lepší časy

Že je situace vážná a že děti umírají často zbytečně jen proto, že výrobci léčiv léky nevyzkoušeli na dětech, ale jen na dospělých, je jasné už dlouho. Od roku 2000 se proto Brusel zabývá změnou pravidel. Teprve teď se však do evropského parlamentu dostala směrnice s názvem „Léčivé přípravky pro pediatrické použití“. Zjednodušeně řečeno jde o to, že výrobci léčiv budou muset léky nejdřív vyzkoušet na dětech, aby bylo jasné, v jakých dávkách je děti smí brát, případně zda je vůbec smí užívat, a pak teprve je budou smět vrhnout na trh.

Výměnou za to, že se „zdrží a prodraží vývoj léku“ dostanou novou výhodu. O šest měsíců se jim prodlouží patentová ochrana na daný lék a v případě léků pro vzácná onemocnění, jejichž výroba je vysoce nákladná, se patentová ochrana prodlouží až o dva roky. Tedy doba, kdy smí lék vyrábět a vydělávat na něm jen firma, která jej vymyslela. Léky, které budou schválené i pro děti, pak ponesou na krabičce označení P, jako pediatrické léky.

Potíž je, že se to bude týkat jen nových léků, tedy těch, které jsou dnes teprve ve vývoji, říká český europoslanec Milan Cabrnoch, který se na vzniku nové směrnice podílel. I tak to podle jeho odhadu potrvá ještě nejméně tři roky, než nové opatření začne platit i v jednotlivých evropských zemích.

Ono to totiž není tak jednoduché s testy léků na dětech. Je to etický problém: máme dělat z dětí pokusné králíky? V Česku byly takové testy například léta zakázané. Důvod, proč se tento zákaz ocitl v zákoně o lécích, byl jednoznačně etický. Děti o sobě samy nemohou rozhodovat, jestli se takového testu zúčastní či ne. Rozhodují za ně jejich zákonní zástupci. A ti mohou mít někdy zištné motivy, protože těm, co se účastní testů na léky, za toto riziko na zdraví firmy samozřejmě platí, vysvětluje Josef Suchopár.

Co však mají dělat rodiče do té doby, než evropská směrnice začne v praxi fungovat? Rada je jediná: o jakémkoliv léku, který chcete dítěti dát, byť by byl sebebánálnější a na sobě jste ho coby dospělí stokrát bez problémů vyzkoušeli, se vždycky poraďte s dětským lékařem. Dětem léky sami nikdy neordinujte, pokud jim nechcete ublížit. Pokud váháte jaký lék použít na teplotu, držte se Panadolu, který je na dětech vyzkoušený. 

Čtěte další texty autora: 

Chlamydie: Nemoc, kterou máte, aniž o tom víte

Antikoncepce vás může i zabít

Víte, kdo žije ve vašem břiše?

Autorka je raktorkou MF DNES