Švédský cestovatelský server Vagabond.se se na svých stránkách pyšní vysokou kvalifikovaností a faktografickými znalostmi svých redaktorů i spolupracovníků. Budiž, myslet si něco takového o sobě může každý, ale takhle to o sobě zveřejnit, to si přímo říká o důkladnou kontrolu oné deklarované kvalifikovanosti. Co tedy tento server radí čtenářům ve svém průvodci Prahou, který si lze na stránkách stáhnout?
Hned v úvodu potěší průvodce několika základními fakty o Praze, z nichž za zmínku stojí informace, že se v Česku platí korunami – řada Švédů je totiž přesvědčena, že u nás bylo už dávno zavedeno euro. Možná by jen neškodilo také napsat, že Praha je hlavní město České republiky. Že Československo už téměř dvacet let neexistuje, to zatím zůstalo většině Švédů utajeno.
Co vás čeká, milí Švédi
Jednotlivé městské části jsou v krátkosti představeny, u každé je uvedeno i několik zajímavostí. Výmluvná je především charakteristika Nového Města: „Zde je k vidění monumentální Národní muzeum, hotel Evropa z přelomu století, ztřeštěná mládež, otravné prostitutky a český křišťál.“
Žižkovská věž se prý Švédům nelíbí. A vám?
Do výčtu historických čtvrtí jsou z pro mě nepochopitelného důvodu zahrnuty také Holešovice (včetně tržnice v areálu bývalých jatek) a Žižkov „s nevkusnou televizní věží“. Poněkud komicky pro českého čtenáře působí skutečnost, že všechny české názvy jsou zbaveny diakritiky, ale jistě je to tak pro cílovou skupinu praktičtější. Pokud by si chtěl švédský turista před cestou tohoto zhruba desetistránkového průvodce vytisknout, asi by mu příliš nepomohlo, kdyby mu z tiskárny vylezly nějaké nesmyslné klikyháky.
Turista je tedy bezpochyby nalákán a začne se zajímat o možnosti dopravy. Tyto informace jsou na velmi vysoké úrovni, dokonce nechybí ani číslo autobusové linky z letiště na metro a český výraz pro jízdenky, aby se turisté mohli snadno zorientovat. Naopak u historické tramvaje je špatně uvedeno číslo linky 95 (správně má být 91). To by snad až tak nevadilo, ale daleko větší vadou na kráse je skutečnost, že průvodce vznikl v roce 2008 a od té doby se ho nikdo neobtěžoval aktualizovat. Jenže o jízdence v ceně 20 korun či jízdě taxíkem do centra za cca 350 korun si dnes mohou turisté nechat jen zdát. Samozřejmě nechybí obligátní varování před nepoctivými taxikáři (doslova „počítejte s problémy“), ale ani před revizory v MHD („Kontroloři se zjevně zaměřují na turisty, kteří zrovna dorazili, a pak vám nepomůže ani větička ´But I am Swedish!´“).
Kam v Praze? Na hřbitov
Z pražských muzeí je zmíněno jen Národní muzeum, Mozartův památník na Bertramce a Muzeum komunismu, situované ve „stejném domě jako kasino a McDonald“. Národnímu muzeu je přiřčena také sbírka moderního umění ve Veletržním paláci, která ve skutečnosti patří Národní galerii.
Zajímavé jsou informace o pražských parcích. Notoricky se zde opakuje jméno parku Stromkova (míněna Stromovka), ovšem perlou je doporučení zajít si na procházku na Olšanské hřbitovy, kde leží „hroby některých z nejvýznamnějších osobností země: komunistický vůdce Klement Gottwald a o kus dál jedna z obětí režimu, student Jan Palach“. Jako by se tím mimoděk potvrdila pověst Švédů coby národa sužovaného depresemi (a snažícího se tyto deprese utopit v alkoholu). Nebo vás by napadlo jít v cizím městě na procházku na hřbitov?
Čtěte téma: Děsy staročeské kuchyně
Pocit, že dřív bylo líp, se nevyhýbá ani gastronomii. Zrovna v oblasti vaření však nemáme moc na co navazovat. Zlatý věk se u nás totiž nikdy nekonal.
Jídlo se špatnou pověstí
Samostatnou kapitolou je část věnovaná jídlu a pití. Jídlo je dle průvodce „stále ještě laciným požitkem“, ovšem „sehnat něco k jídlu po 22. hodině, to je výzva“. Každopádně je české jídlo „lepší než jeho pověst – hutné, dobře chutná a výborně se snáší s pivem“.
Jídlo není tak hrozné, hlavně když je k němu pivo…
Turista je varován před používáním jídelních lístků v angličtině - „z nějakého podivného důvodu jsou ceny v anglicky psaném jídelním lístku vyšší než v českém“. Jestli se ovšem kvůli tomu turistovi vyplatí koupit si slovník nebo jak má tuto situaci řešit, o tom už průvodce mlčí.
Následuje seznam vybraných restaurací, setříděných podle cenových kategorií. Přiznám se, že o řadě z nich jsem v životě neslyšel a naopak řada mi jich chyběla, ale podobné seznamy jsou vždy velmi subjektivní záležitostí.
Nejvíce odbytá je dle mého názoru část o sportu. Chce-li se jít turista podívat na hokejové či fotbalové utkání, má v obou případech jen jednu možnost: Sparta Praha. Osobně nejsem zatížen známým sporem Sparta versus Slávie, ale zmínit v dané souvislosti jenom Spartu mi přijde přece jen dosti nevyvážené. Každopádně jsou fanoušci z řad švédských turistů varováni jmenovitě před vstupem do sektorů D3, D4 a D5.
Připadá vám obrázek Prahy v podání švédského průvodce výstižný?
Co se z průvodce dozvíme my o sobě?
Celkově je Praha hodnocena jako „z velké části klidná a bezpečná. Pozor na kapsáře na Karlově mostě, na trzích a v tlačenicích. Násilné zločiny se stávají zřídka.“
Co lze tedy z takového průvodce vydedukovat jako odpověď na otázku, jak nás vidí cizinci? Především je zřetelný ústup od dříve neustále opakovaného klišé, že do Prahy se jezdí hlavně za konzumací laciného piva. Fakt, že ve většině restaurací je pivo stále ještě levnější než voda, ale už nejspíše zůstane s Prahou navždy spojován. Smutná je také skutečnost, že se stále nepodařilo vymýtit nešvary spojené s taxislužbou, jako signál změny k lepšímu lze na druhou stranu chápat stále delší seznamy „spolehlivých“ firem v zahraničních průvodcích. A stížnosti na předražené jízdné z letiště do centra města řeší konec konců i Stockholm, takže není zcela správné hovořit o typickém pražském koloritu.
V superlativech se naopak hovoří o stavebních památkách a atmosféře zejména historického centra a příznivým dojmem působí také nízké ceny (teď nemám na mysli jen pivo, ale např. i obědy v restauracích – samozřejmě mimo nejvyhlášenější místa). A protože turistů (nejen) ze severní Evropy výrazně neubývá, je zjevné, že tyto klady hladce přebíjejí výše zmíněné zápory.
ČLÁNKY DO MAILU