Predilekce znamená, že miminko preferuje jednu stranu, na kterou se otáčí a na kterou kouká. „Predilekce se týká čistě ležících miminek v prvních týdnech života, kdy jsou odkázána na naše polohování a manipulaci. Dítě neotáčí hlavičku, respektive drží hlavičku otočenou k jedné straně a k té druhé se otáčí v menším poměru,“ popisuje fyzioterapeutka Iva Bílková z Fyziokliniky.
Co se dozvíte v článku
Příčiny? Špatná manipulace i těžký porod
Důvodů, proč se to děje, je přitom hned několik. „Příčinou může být poloha dítěte při vývoji v děloze, kdy ve třetím trimestru už má dítě omezený prostor kvůli své velikosti a hlavička může setrvávat jen v jedné poloze. Další příčinou může být porodní trauma, které vede k blokádám v oblasti krční páteře a poranění měkkých tkání v oblasti šíje a hlavy,“ přibližuje dětská fyzioterapeutka Kateřina Bartůňková.
Asi nejčastější příčina predilekce je ale ještě úplně jinde: ve špatné manipulaci s miminkem a v jednostranném zacházení. To znamená, že děťátko dostává podněty stále jen z jedné strany. Například postýlka stojí u zdi a rodiče k ní přicházejí vždy ze stejné strany, dítě leží na pohovce pokaždé na stejném místě, hračky má vždy jen na jedné straně atd.
„Správná manipulace je v prvních měsících vývoje velmi důležitá. Manipulace je to, co s miminkem rodiče dělají nejčastěji a několikrát za den, proto je důležité střídat polohy a nosit děti oboustranně,“ doplňuje Bartůňková.
Slehnutá hlavička je to nejmenší
Následky predilekce mohou být viditelné na první pohled. Měkké lebeční kosti miminka totiž vlivem soustavného tlaku o podložku velmi snadno mění tvar. Rodiče si proto rychle všimnou, že na jedné straně hlavičky děťátku vypadaly vlásky, následně se může projevit i plagiocefalie, tedy slehnutí hlavičky.
„Hlavička dítěte není symetricky kulatá a záhlaví je oploštěné. Je-li vada vážnější, na jedné straně čela se může rýsovat ‚růžek‘ a jedna strana tvářičky je viditelně kratší – prostor mezi nosem a uchem se zúžil,“ říká Bílková.
Museli jste se svým dítětem po narození cvičit?
Slehnutá hlavička je sice na první pohled viditelný problém, vlastně ale není až tak důležitý. „Pro nás jako fyzioterapeuty je zásadnější budoucí nesouměrný vývoj miminka. Preferovaná strana se vyvíjí rychleji než strana druhá, začne se tedy dříve vyvíjet úchop ruky a motorika, při pasení koníčků bude nesouměrná opora o předloktí. Celkově bude miminko šikovnější na preferovanou stranu. V prvním roce života by se dítě mělo vyvíjet symetricky, proto je potřeba tyto asymetrie vždy konzultovat s fyzioterapeutem nebo lékařem a snažit se asymetrii vyrovnat,“ varuje Kateřina Bartůňková.
Následky jsou vidět i v dospělosti
Jisté je, že predilekce se sama od sebe nevyřeší. Možná ji časem bude rodič vnímat méně, ale asymetrické nastartování vývoje zůstává. Miminko si ji fixuje a blokuje se tak ideální vývoj, který je nahrazen vytvářením náhradních pohybových vzorců.
V delším horizontu se tato asymetrie může projevit asymetrickým plazením, nezralým lezením, stoupáním si přes jednu nohu, vtáčením špiček u batolat, vadným držením těla v předškolním věku, skoliózou, dokonce i chybným tvarováním nosných kloubů dolních končetin a třeba také bolestmi hlavy.
„V detailním hodnocení fyzioterapeut predilekci vidí i u předškolních dětí, školáků nebo dospělých. Není už ale tolik výrazná, protože dítě je psychicky zdravé a má motivaci překonávat další mety (někam dosáhnout, dojít). Vtočené špičky při chůzi pak už nikoho moc netrápí. Dítě má však horší koordinaci a zakopává. Kvůli nekvalitnímu řízení z centrální nervové soustavy u něj pohyb vyžaduje větší koncentraci a sílu, těžko se mu dosahuje uspokojivých výsledků ve sportu a ztrácí o pohyb zájem. Spíš patří k těm, kteří ve školním tělocviku zaostávají. ‚Oprava‘ lehkých pohybových vad, které většinou začínají predilekcí hlavičky u novorozenců, přitom bývá při včasném zachycení snadná a stoprocentní,“ shrnuje Bílková.
Se cvičením je potřeba začít co nejdřív
Když si rodič predilekce u svého novorozeného potomka všimne, nemusí hned propadat panice. „Pokud rodič odchytne vadu v otáčení hlavičky mezi šestým a osmým týdnem věku miminka, pravděpodobně ji půjde dobře rozcvičit. I třítýdenního novorozence můžeme lépe polohovat při spinkání, nošení, kojení, cvičit s ním na míči nebo vaničkovat. Důležité je začít co nejdříve,“ upozorňuje Iva Bílková.
A co konkrétně s miminkem dělat? Především by se rodiče měli zaměřit na správnou manipulaci a polohování. Děťátko by nemělo ležet jen na zádech, je potřeba ho polohovat na boky a v bdělém stavu pokládat i na bříško. Podněty by měly přicházet z obou stran rovnoměrně.
„Metodou v terapii je Vojtova reflexní lokomoce, při které dochází přes řízení CNS (centrální nervové soustavy) reflexně k vlastní aktivitě svalů, napřímení páteře a změní koordinaci svalů krční páteře. Díky terapii dochází ke zlepšení a miminko predilekci srovnává. V případě blokády v oblasti krční páteře při porodu může pomoct osteodynamika a kraniosakrální terapie,“ přibližuje ještě Kateřina Bartůňková.
Helmičku musí indikovat lékař
Miminka, která mají hlavičku slehnutou opravdu výrazně, často dostávají tzv. kraniální remodelační ortézu. Indikace této helmičky je velmi individuální. „Dochází k ní zpravidla u dětí s velkým sploštěním hlavy, kde už je viditelný posun jednoho ouška oproti druhému a je přítomna asymetrie dolní čelisti nebo pokud nedochází ke zlepšení při terapii,“ uvádí fyzioterapeutka.
Helmičku vždy indikuje lékař. „Při posouzení, zda helmičku aplikovat, se využívají zobrazovací metody, antropometrická měření a skenování dítěte optickým skenerem. Tato vyšetření se většinou opakují, aby byl vidět vývoj v růstu hlavičky, a následně lékař rozhodne o vhodnosti ortézy pro dané miminko,“ popisuje Bartůňková.
I s helmičkou ale dítě pokračuje s fyzioterapií. „Váha helmičky je minimální, ale i tak může omezit rozvoj optimálních pohybových vzorů. Terapie je ukončena v případě, že je dosaženo požadovaného tvaru hlavičky. Ta se formuje do osmnácti měsíců věku dítěte. Délka užívání helmičky je velmi individuální a nedá se proto zobecňovat.,“ uzavírá odbornice.
Nejrychleji roste dětská hlavička mezi čtyřmi a devíti měsíci věku dítěte. V tomto období udělá největší skok. Pak růst zpomalí a ve třech letech má dítě lebeční kosti mozkové části téměř stejně velké jako dospělák. Dál se poměrově více zvětšuje už jen obličejová část lebky.
ČLÁNKY DO MAILU