Při syndromu chodící mrtvoly se živí lidé cítí jako mrtví. Naštěstí je extrémně vzácný

Ne, syndrom chodící mrtvoly nemá nic společného se zombie z filmových hororů. Ale jinak je to hodně těžký zdravotní problém, který má i odborné označení – Cotardův syndrom. Stav je provázený bludy, které vedou člověka k přesvědčení, že postrádá vlastnosti živé osoby, například že mu scházejí životně důležité orgány nebo krev. 

V ještě vzácnějších případech může zahrnovat dokonce představy o vlastní nesmrtelnosti.

První popsaný případ je z Paříže

Syndrom chodící mrtvoly byl poprvé popsán doktorem Julesem Cotardem v roce 1882. Odborné veřejnosti v Paříži představil pacientku (43), kterou nazval Mademoiselle X. Žila v iluzi, že nemá žádný mozek, nervy ani vnitřnosti a její tělesnou schránku tvoří jen kosti a kůže. 

Kromě toho věřila, že z uvedených důvodů nepotřebuje jíst. Její postoj nakonec pochopitelně skutečně vedl ke smrti. I když jde o výjimečně vzácný stav, existují některé nejznámější kauzy. Jednou z nich je případ z poloviny 90. let 20. století, kdy muž ze Skotska po nehodě na motocyklu utrpěl poškození mozku. 

Přečtěte si také:

Psychické potíže Češi řeší raději na pivu s kamarády, než by šli k lékaři

I když přežil, po propuštění z nemocnice věřil, že při nehodě zemřel, a když se později s rodinou přesune do horkého klimatu Jihoafrické republiky, nabude dojmu, že se ocitl v pekle. V roce 2005 je popsán případ čtrnáctiletého epileptika z Indie, který měl asi dvakrát do roka epizody Cotardova syndromu, trvající vždy jeden až tři měsíce. Během této doby byl chlapec přesvědčen, že on a všichni okolo něj jsou mrtví.

První rozhovor s „mrtvým“ mužem

V roce 2008 byla v USA přijata do nemocnice třiapadesátiletá žena, která tvrdila, že její příbuzní jsou všichni mrtví, páchnou jako rozkládající se maso a měli by být odvezeni do márnice. 

První rozhovor s osobou, která zažila takový stav, se uskutečnil o pět let později. Tehdy muž, který si nechal říkat Graham, popsal své zkušenosti a zážitky. Při pokusu o sebevraždu utrpěl elektrický šok a poté věřil, že se mu jeho záměr podařil a skutečně zemřel. Když ho propustili z nemocnice, strávil dokonce nějaký čas na hřbitově, protože byl přesvědčený, že tam patří. 

Přečtěte si také:

Přeludy a nemoci slavných. Proč si Gogh uřízl ucho a jakou nemocí trpěl Baudelaire

Vědci u něj použili pozitronovou emisní tomografii, aby se zcela poprvé podívali na mozek osoby se syndromem chodící mrtvoly, a zjistili, že je skutečně abnormální. Metabolická aktivita v určitých částech mozku se více podobala aktivitě osoby ve vegetativním stavu než živému člověku. Právě to zřejmě stojí za jeho pocity a změněným vnímáním sebe i okolního světa.

Vědci stále tápou

Přesná příčina syndromu ale zůstává zatím neznámá. Předpokládá se však, že by mohla mít některé společné neurologické charakteristiky s Capgrasovým syndromem, kdy jsou lidé přesvědčeni, že jejich rodina a přátelé byli nahrazeni identicky vypadajícím dvojníkem. 

Nicméně s velmi malým počtem historických případových studií a nahlášených případů včetně široké škály příznaků, možných spouštěčů a výsledků léčby, zůstává obtížné vyvodit jednoznačné závěry o tomto vzácném a velmi neobvyklém stavu. Mnoho odborníků se však domnívá, že se jedná o genetickou záležitost. Jiní si myslí, že může jít o příznak těžké deprese anebo předzvěst schizofrenie. Bývá také svázán s některými neurologickými problémy, jako jsou migrény, demence nebo epilepsie. 

Několik studií uvádí, že průměrný věk lidí s Cotardovým syndromem je asi 50 let. K jeho léčbě se používá elektrokonvulzivní terapie, ale protože není bez rizika, využívají se také antidepresiva, antipsychotika a stabilizátory nálady. Jak však podotýkají vědci, cesta ke správné léčbě je ještě dlouhá a ani poté nebude zaručeno, že pomůže každému člověku, který syndromem chodící mrtvoly trpí.