Jaký byl jeho osud a co vlastně slavného spisovatele k takovému činu krátce před dvaašedesátými narozeninami vedlo? Navíc jak se zdá, v jeho rodině se to sebevraždami jen hemžilo.
Z díla Ernesta Hemingwaye je cítit velká odvaha, smysl pro dobrodružství, čest a spravedlnost, spousta testosteronu, láska k životu a přírodě, nezdolnost lidské vůle a zároveň silná emocionalita. Hrdinové jeho knih mají v sobě vlastnosti a prožitky jeho samého, píše bez příkras a vysvětlení, s ničím se nepáře. Napsal spoustu knih, které byly zfilmovány, ovlivnil celou řadu dalších světově významných autorů. Jaký vlastně byl, co jej v životě sužovalo a proč tento velký spisovatel ukončil život vlastní rukou?
Pohnutý život dobrodruha
Ernest Hemingway (1899–1961) se narodil v rodině zpěvačky a učitelky hudby a lékaře a náruživého lovce, což Ernesta velice ovlivnilo ve vztahu k přírodě. Od dětství byl zdravý, silný a neohrožený, hrál americký fotbal a boxoval, hned v osmnácti začal pracovat jako novinář a odešel na frontu.
První světová válka byla krutá, nejprve pomáhal u Červeného kříže v Itálii, kde řídil sanitku, pak byl těžce zraněn. Prožil si i románek se zdravotní sestřičkou, která ošetřovala raněné vojáky. Tyto zážitky silně ovlivnily jeho tvorbu a toto téma zpracoval ve slavném románu Sbohem, armádo, kterým si Hemingway ve svém životě výrazně finančně polepšil.
Když pominuly hrůzy války, vrátil se Hemingway k žurnalistice. Bylo jasné, že psaní mu bude osudem. Začal pracovat v Americe u novin, odjel také jako zahraniční zpravodaj do Paříže, kde se seznámil se spoustou uznávaných umělců a spisovatelů. Tento pobyt jej ovlivnil v psaní románu Pohyblivý svátek, který vyšel až posmrtně. Hodně cestoval, podíval se i do Itálie a Španělska, kde propadl býčím zápasům, o nichž zase psal v knihách Fiesta a Smrt odpoledne. Jezdil lovit do Afriky, což se zase objevilo v díle Zelené pahorky africké. V průběhu svého života žil i na Kubě, Bahamách nebo Floridě.
Trauma z války a sebevražda otce
Během občanské války ve Španělsku působil jako zahraniční válečný zpravodaj. Právě tato válka ovlivnila jeho nejslavnější dílo Komu zvoní hrana, kterého se hned za prvních pět měsíců prodalo půl milionu výtisků. Kniha vyšla v roce 1940. V období druhé světové války sloužil Hemingway v americkém námořnictvu v Karibiku, poté cestoval jako válečný zpravodaj po Evropě a účastnil se i osvobození Paříže. Obě světové války tak výrazně ovlivnily jeho tvorbu a také duševní stav.
Už rok 1928 byl pro bezmála třicetiletého spisovatele velmi těžký. Krutě ho zasáhla sebevražda jeho otce, což mohlo mít později vliv na jeho vlastní odchod ze života. Podle jedné z Hemingwayových vnuček Mariel byly psychické stavy mužů v rodině tradicí a prokletím. Ernestův otec se v depresích z neutěšeného života a finančních problémů zastřelil revolverem. Jeho otec byl tvrdý muž, který nešel pro ránu daleko a jen obtížně přiznával své slabosti.
Matka zase v touze po tom mít dceru oblékala po celé dětství Ernesta do dívčích šatů a do vlasů mu vplétala mašle, což později jeho třetí manželka, novinářka Martha Gellhorn, vyhodnotila jako příčinu jeho problému se ženami. Hemingway ale rozhodně nebyl gay ani transsexuál, o čemž svědčí spousta manželek, lásek a milenek v jeho životě.
Pijete během pracovního dne alkohol?
Osamělost, deprese a alkoholismus
Přestože se Ernest za svůj život dokonce čtyřikrát oženil a zplodil tři syny, svůj značně dobrodružný život trávil velmi nezávisle a osaměle. Čím dál více dával přednost samotě, alkoholu a svým depresím, v nichž se utápěl. Často pobýval také na Kubě, kde si koupil dům.
Právě tam se odehrává celá řada jeho povídek a za novelu Stařec a moře inspirovanou zdejším pobytem získal v roce 1954 Nobelovu i Pulitzerovu cenu. Předávání cen ve Stockholmu se však neúčastnil. Už tehdy se po fyzické i psychické stránce necítil dobře a vzkázal pouze větu, kterou přečetl americký velvyslanec: Psaní, ve svém nejlepším případě, je osamělý život.
V roce 1960 byl Hemingway, který na své zdraví příliš nedbal, hospitalizován v nemocnici s vysokým tlakem, cukrovkou, nemocí jater a depresemi. Během života utrpěl několik velmi těžkých zranění, mimo jiné i zranění hlavy, a přežil spoustu infekcí a nemocí. To vše mělo své následky a odborníci se domnívají, že i jeho těžká poranění hlavy měla svůj vliv na jeho duševní stav. Bolesti těla a duše hojně řešil alkoholem a postupně se propadal i do jakési paranoie. Byl přesvědčen o tom, že ho sledují agenti FBI.
Útěchou mu byla jeho čtvrtá manželka, která o labilního muže pečovala. Ani na slavné klinice Mayo v Minnesotě mu nepomohli. Bral léky a absolvoval elektrošoky, jeho stav se ale spíše zhoršil. Psaní už nebyl schopen, což ho dost psychicky sebralo.
Zemřel 2. července 1961, tři týdny před svými dvaašedesátými narozeninami. Po další hospitalizaci a opětovném propuštění z nemocnice se pár dnů po příjezdu domů v předsíni střelil do hlavy. Hypotéza o tom, že šlo o náhodu při čištění zbraně, byla vzhledem k okolnostem i jeho předchozím pokusům o to zabít se vyvrácena. Přesto byla jako příčina smrti uvedena nešťastná náhoda, aby mohl být slavný spisovatel a katolík řádně pohřben.
Sebevraždy v rodině
Teprve o mnoho let později se odborníci shodli na tom, že Hemingway mohl trpět bipolární poruchou. Navíc genetické dispozice pro duševní choroby v rodině byly více než zřejmé.
Další sebevraždy na sebe totiž nenechaly dlouho čekat. Pět let nato se úmyslně prášky předávkovala jeho sestra Ursula, která měla rakovinu a deprese. Jeho bratr Leicester, který napsal Ernestův životopis i několik dalších knih, se rovněž zastřelil, a to v roce 1982. Sužovala ho cukrovka, kterou rovněž měli geneticky v rodině.
A jak se zdá, bipolární porucha v rodině byla rovněž potvrzena. Nejmladší potomek Ernesta Hemingwaye syn Gregory byl transsexuál a nechával si říkat Gloria. Když si vzpomeneme na Ernestovu matku, která z něj dělala dívku, pomyslíme si, zda to nemělo nějaký transgenerační vliv.
Gloria byla závislá na alkoholu a byla jí diagnostikována bipolární porucha (dříve maniodepresivní psychóza). A další duševní poruchy se objevily u Hemingwayových vnuček. U jedné opět šlo o bipolární poruchu, druhá vnučka, modelka Margaux Louise Hemingway, trpěla poruchou příjmu potravy, epilepsií, depresemi a brala drogy. Nakonec v roce 1996 spáchala sebevraždu a její tělo bylo objeveno přesně na den 35. výročí dědečkovy smrti. Třetí vnučka, slavná herečka Mariel Hemingway, se potýkala s depresemi a problémy řešila drogami a alkoholem.
Vyrůstala jsem, když jsem sledovala rodinu, která byla naprosto úžasná a kreativní, ale také destruktivní a samoléčitelská. Všichni byli závislí. Nechtěla jsem skončit jako oni. Měla jsem poslání,
prohlásila v rozhovoru pro média. Rozhodla se popsat „Hemingwayovo prokletí“ a vydala několik knih. Dnes bychom jednoznačně potvrdili, že nemuselo jít o prokletí, ale v dnešní době odborníky uznávaný transgenerační přenos. Za duševní trýzeň vedoucí k závislostem, alkoholismu a sebevraždám potomků mohla být zodpovědná i válečná traumata, nejen genetická dispozice k bipolární poruše.
Zdroje: pubmed.ncbi.nlm. nih.gov; artofmanliness.com; biography.com
ČLÁNKY DO MAILU