Příroda nabízí spoustu protizánětlivých rostlin – o některých se mluví jako o přírodních antibiotikách, které možná dobře znáte a používáte v kuchyni. Pojďme si představit nejznámější z nich a přidejme léčebné tipy, které využívali naši předkové. Pozor, použití některých z nich se dnes už tak úplně doporučit nedá.
Nejen proti upírům a zlým silám
Allium sativum
Jedním z nejdůležitějších antibiotik v rostlinné říši je bezesporu česnek kuchyňský (Allium sativum), který se používá už po tisíciletí. Je vynikající v mnoha pokrmech, ale má i svou velkou sílu a protizánětlivé účinky. V minulosti navíc lidé věřili, že funguje jako ochrana proti zlým silám, a jeho paličky se proto věšely nad dveře či do všech koutů v místnosti.
Nejstarší zmínky o česneku pocházejí z Ebersova papyru, který nám dnes dokládá, jaká byla staroegyptská medicína. Údajně sloužil také jako výživa pro vojáky, kteří stavěli pyramidy. Je znám po celém světě, obsahuje spoustu vitamínů a minerálů a jeho nejsilnější účinky způsobuje allicin, který se dá považovat za přírodní antibiotikum.
Doporučení „Jezte česnek, budete zdraví!“ tedy rozhodně můžeme považovat za pravdivé. Kromě antibakteriálního, antiparazitického, protiplísňového a antivirového účinku česnek rovněž příznivě působí na cévy, krevní oběh a krevní tlak. Při pokusech na zvířatech bylo prokázáno, že brání bujení rakovinných buněk, a oblasti s vysokou konzumací česneku jsou známé tím, že se tam v mnohem menší míře vyskytuje rakovina. Už v roce 1999 popsali protirakovinné účinky česneku David Mirelman a Serge Ankri z Weizmannova institutu v Izraeli, kteří pomocí čistého allicinu vyléčili rakovinné nádory u myší.
Podle Mattioliho herbáře se česnek používal proti moru, bolestem zubů a jako prevence hadího uštknutí i pokousání vzteklým psem. Mocnou magickou ochranu měl růženec navléknutý z jednotlivých stroužků česneku. Česnek zabírá při virových i bakteriálních onemocnění dýchacích cest, zejména na jaře a na podzim.
Pozor však, citlivým lidem může rozhodit zažívání.
Léčíte se doma bylinkami?
Majoránkový olej do uší proti zánětu
Origanum majorana
Budete se možná divit, ale i takové koření, jakým je majoránka obecná (Origanum majorana), patří mezi úspěšná antibiotika a bylinky příbuzné neméně účinné dobromysli obecné (Origanum vulgare). Majoránku nejspíše znáte spíše jako koření do bramborové polévky, ale dá se skvěle využívat jako léčivá rostlina s mocnými protizánětlivými účinky. Čím častěji budete majoránku v různých jídlech konzumovat, tím vyvstane menší pravděpodobnost, že onemocníte. Majoránku už naše babičky svařovaly v mléce, které se jako horké pilo pro dobrý spánek i při chřipkových stavech, zánětech průdušek, zápalech plic, ale i obyčejném nachlazení. Majoránka je totiž dle lidové medicíny jedinečná na veškeré záněty dýchacích cest a už podle Mattioliho herbáře se jí léčily záněty dutin, uší nebo silná rýma a nachlazení.
Úspěšné léčbě napomáhá obsah esenciálních olejů, které přirozeně dýchací cesty uvolňují. Obsah fenolu karvakrolu se liší, ale právě ten má silné antimikrobiální vlastnosti. Majoránka je také výborná na trávení a různé břišní koliky. Podle Mattioliho herbáře se majoránkový olej kapal do uší, kde působil jak proti infekci, tak i proti tinnitu (hučení v uších). Majoránkový olej vpravený ptačím perem hluboko do nosu údajně pomáhal nejen při infekcích nosu, ale také při záchvatu padoucnice (epilepsie).
V dnešní době alternativní medicína využívá skvělý oregánový olej, který se netají svými mocnými antibakteriálními, antivirovými, antiparazitárními i protiplísňovými účinky, a to zejména díky vysokému obsahu karvakrolu. Tento olej se extrahuje spíše z dobromysli, ale ta je s majoránkou příbuzná. Neředěný oregánový olej je velice silný a dráždí sliznice a pokožku. Oregánový olej se rovněž nemá užívat vnitřně, i když mnozí výrobci to právě naopak v malém množství doporučují jako účinný lék proti parazitům a infekcím v těle, absolutně nevhodný je však tento olej pro těhotné a kojící ženy, protože může vyvolat potrat.
Tymiánová mast na zápal plic
Thymus vulgaris
Různé druhy tymiánu a mateřídoušky jsou opět velice žádaným přírodním antibiotikem určeným jako prevence a léčba respiračních onemocnění. Tymiánový olej uvolňuje dýchací cesty, tymiánová nebo mateřídoušková mast se maže na průdušky a plíce v případě zánětů průdušek a hrozícího zápalu plic.
Tymián obecný (Thymus vulgaris) má široké využití při léčbě mnoha onemocnění, obsahuje kromě jiných látek také karvakrol a thymol. Jeho protizánětlivé účinky jsou velice silné a s oblibou se považuje za další velmi účinné přírodní antibiotikum. Doporučuje se jako prevence i léčba nebezpečného zápalu plic, který často bývá následkem covidového onemocnění.
Slavný italský botanik Mattioli ve svém herbáři popisuje různé účinky tymiánu, například návod na přípravu skvělého tymiánového vína nebo tymiánových tabletek z prášku z drcené rostliny, které jsou prý vhodné pro staré a nemocné osoby, jimž navracejí zdraví, sílu a vitalitu.
Lichořeřišnice proti stafylokoku
Tropaeolum majus
Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) s oblibou pěstovaná na zahrádkách se v poslední době hodně prosazuje jako účinné přírodní antibiotikum, a to s velkou působností na bakterie způsobující záněty v krku a záněty močových cest. Lichořeřišnice obsahující i vysoké dávky vitamínu C je jedlá rostlina, která má velice chutné listy i květy, nejčastěji se ale užívá jako lihová tinktura. Není totiž vhodná na sušení a přípravu čaje.
Její specifická štiplavá chuť nemusí každému vyhovovat, ale sušené drcené listy lze přidávat i do jídla jako koření. Nejlépe chutná lichořeřišnice v salátu. Ale pozor! S její konzumací se to rozhodně nesmí přehánět, dráždí ledviny a žaludek kvůli obsahu kyselých látek, proto by se při chronickém onemocnění těchto orgánů vůbec neměla užívat, a navíc není vhodná pro malé děti.
Bylo zjištěno, že lichořeřišnice nejenže hubí hojně se vyskytující bakterii Escherichia coli, ale také opravdu nepříjemného zlatého stafylokoka (Staphylococcus aureus), Proteus vulgaris, streptokoky, a dokonce i Salmonellu. Mast vyrobená z lichořeřišnice úspěšně léčí napadení kůže stafylokokem zlatým, který sekundárně napadá ložiska atopického ekzému.
Galerie. Bylinky, které pomáhají se zahleněním
I kandovaný zázvor hodně zmůže
Zingiber officinale
Pětici přírodních antibiotik uzavírá zázvor (Zingiber officinale), který je velice oblíbeným léčebným prostředkem současnosti. Silný zázvorový čaj ze strouhaného oddenku zázvoru se nabízí v kavárnách a restauracích, jen co začnou první podzimní plískanice. Lidé, kteří dlouhodobě konzumují zázvor ve všech podobách, a to i v kandované podobě, uvádějí, že nebývají nemocní a nachlazení i chřipkové viry se jim vyhýbají. Zázvor v cukru byl známý už před stovkami let, naši předkové jej s oblibou nakládali do cukru a konzumovali, jak se píše v Mattioliho herbáři.
Bylo zjištěno, že zázvor má především protivirové účinky, proto je vynikající prevencí proti chřipkovým virům a covidu. Na základě nezávislých výzkumů vědců v roce 2010 bylo zjištěno, že zázvor účinkuje proti plísním, bakteriím a parazitům rodu: Campylobacter, Escherichia, Listeria, Toxoplasma, Staphylococcus, Helicobacter, Candida, Proteus, Salmonella, Bacillus, Coliform, Angiostrongylus a celé řadě dalších. Z ostatních účinků zázvoru se vyzdvihují jeho antikinetické vlastnosti působící proti žaludeční nevolnosti a nevolnosti v dopravních prostředcích.
Zdroje:
Mattioli Pietro Andrea. Herbář čili bylinář. Praha: Československý spisovatel 2010
Kuchař, Jonáš. Svět přírodních antibiotik. Praha: Eminent 2014
Wikipedia.org
ČLÁNKY DO MAILU