Existuje nějaká věková hranice, do které má smysl nebo je bezpečné takový zákrok, teď mám na mysli operaci nosu z estetického hlediska, podstoupit?
Dříve se tvrdilo, že nos má smysl operovat zhruba do třiceti, pětatřiceti let a že ve čtyřiceti už je pozdě. Dnes je situace odlišná. Pokud existují rozumné důvody a člověk netrpí nějakou vážnou chorobou, můžeme nos klidně operovat v padesáti nebo šedesáti letech. Důvodem bývá například deformita nosu, která brání normálnímu nošení brýlí, což člověka omezuje v běžném životě, nebo výrazné funkční omezení nosní průchodnosti podílející se na zhoršeném průběhu běžných infekcí horních dýchacích cest.
Je ale třeba si uvědomit, že v pokročilejším věku bude hojení pomalejší než například ve zmíněných pětatřiceti letech a výsledek nemusí být ideální, protože některé tkáně včetně kůže ztrácejí svou pružnost, pevnost a hůře se přizpůsobují novému tvaru chrupavky.
Když jsem se připravovala na rozhovor, dočetla jsem se mimo jiné, že nosy se dnes operují jinak než před 30 lety. V čem je hlavní změna?
Nyní se klade maximální důraz na zachování důležitých anatomických struktur, a proto spíše než resekční techniky, spočívající v odstraňování tkání, se při tvarování nosu používají techniky remodelační. Resekce se používá jen tam, kde je to nezbytně nutné.
Pokud se při operacích dříve více zasahovalo do chrupavky i kostí, mohlo to lidem po čase způsobovat problémy? Jaké? A je tady řešením reoperace?
Právě negativní zkušenost nemalé skupiny pacientů operovaných resekčními technikami vedla k přehodnocení přístupu a hledání nových, šetrnějších technik. Na rozdíl od minulosti se dnes také snažíme pacienty sledovat co nejdéle, protože víme, že některé změny ve vzhledu nebo funkci nosu se mohou projevit i s odstupem několika let od operace vlivem jizvení, stárnutím a změnou kvality tkání. U plastik nosu je to zvláště důležité, protože nos je dominantou obličeje.
Může v takovém případě pomoci reoperace šetrnější metodou?
Ano, pokud ji lze v daném případě použít. U pacientů, kterým byly již některé struktury, například chrupavka a kost, udržující tvar nosu, částečně či zcela odstraněny, je nezbytné je něčím nahradit. Na řadu pak přicházejí rekonstrukční metody. Ideální volbou je vlastní chrupavka z nosní přepážky.
Kvůli zachování stability zevního nosu a normálního dýchání nosem je možné odebrat jen určité množství. Při jejím nedostatku připadá v úvahu odběr chrupavky z ušního boltce nebo ze žebra. Odběr se provádí tak, aby esteticky nenarušil tvar a velikost ušního boltce nebo aby nezpůsobil deformitu hrudníku, jizvy jsou nenápadné. Záleží na tom, jaké množství chrupavky potřebujeme, a na zkušenosti operatéra.
Opakované operace jsou v mnoha případech technicky i časově podstatně náročnější. Důvodem jsou změny tkání, ke kterým po operaci nosu dochází, například silná podkožní jizevnatá tkáň, která výrazně ztěžuje preparaci v místech, kde jsou původní struktury deformované, nebo dokonce chybí. Nově použitá chrupavka ve formě různých štěpů je de facto náhradním dílem
, který může měnit svůj tvar, velikost a pozici, někdy se může částečně nebo i úplně vstřebat.
Navíc se každý pacient trochu jinak hojí, výsledek hodně závisí i na kvalitě kůže. Z tohoto důvodu jsou výsledky obtížně předvídatelné. Proto se dnes snažíme operovat co nejšetrněji, abychom se případné reoperaci pokud možno vyhnuli. Bohužel žádný chirurgický výkon nemá stoprocentní výsledky, a to platí i pro operace nosu.
Od 40 do 130 tisíc korun
Chápu to dobře tak, že v nemocnici operujete především lidi, kteří mají nějaké zdravotní potíže související s nosem, a na klinice Esthé jde spíše o operace z estetických důvodů? S tím, že první typ zákroku bývá na pojišťovnu, kdežto ten druhý si lidé hradí sami? V jakých cenových relacích se u operace nosu pohybujeme?
Ano, přičemž zákrok v nemocnici vždy schvaluje revizní lékař zdravotní pojišťovny. Řešíme tak v první řadě funkční obtíže v podobě nosní neprůchodnosti, chronických zánětů a podobně. Dále jde o vrozené nebo získané deformity, například poúrazové stavy.
Ceny na klinice plastické chirurgie se mohou pohybovat od zhruba čtyřiceti do sto dvaceti až sto třiceti tisíc korun, je to skutečně individuální. Roli hraje použitý postup i to, zda jde o primární zákrok, nebo o reoperaci, která pochopitelně déle trvá. Cenu operace určuje rozsah zákroku, čas potřebný k jeho provedení, náklady na anestezii, na zdravotnický personál a provoz operačního sálu. Právě delší čas potřebný k provedení reoperace je tedy důvodem vyšší ceny opakovaných zákroků a je s tím třeba počítat, pokud je naším cílem optimální výsledek operace.
Můžete prosím popsat, jak to vypadá, když se pacient rozhodne pro operaci nosu? Jak to probíhá od prvního oslovení kliniky přes zákrok až po rekonvalescenci?
Zájemce musí přijít na konzultaci a vyšetření na kliniku nebo do nemocnice, musí popsat svoje představy nebo případné funkční obtíže. Operatér s ním probere, jaké jsou možnosti korekce, jaký postup by zvolil a samozřejmě, kolik to bude stát, pokud jde o zákrok na klinice plastické chirurgie.
Pokud se dohodnou, domluví termín operace, po které následují pravidelné pooperační kontroly. Primárně vždy kontrolujeme pacienty za týden a pak ještě jednou za 14 dní po operaci. Pokud hojení probíhá standardním způsobem bez komplikací, stačí další kontrola za dva až tři měsíce a pak třeba za půl roku a za rok, abychom změny viděli v čase.
Zároveň platí, že pacient operovaný na klinice i v nemocnici má možnost zavolat, pokud by měl nějakou potíž, aby se řešení problému v průběhu hojení zbytečně neoddalovalo.
Jak dlouho musí být člověk po plastice nosu doma a neměl by chodit mezi lidi nebo do práce?
Hodně záleží na charakteru zaměstnání a samozřejmě také na rozsahu zákroku. Ale v zásadě, pokud neděláte nějakou fyzicky náročnou profesi, nepracujete v prašném prostředí, s chemikáliemi, v přílišném chladu či horku, ale máte práci spíše administrativní, budete se do moci vrátit tak za dva až tři týdny. V ostatních případech za čtyř až šest týdnů.
Opakovaně mluvíte o tom, jak důležitá je fáze hojení – co se může stát, kdyby na to pacient nedbal?
Výrazná fyzická námaha časně po výkonu nebo třeba kouření negativně ovlivňují průběh hojení. Může se objevit krvácení, zánětlivé komplikace nebo různé deformity. Často se při včasném řešení problému situace vyřeší bez následků, ale v některých případech mohou být pooperační deformity trvalé. Měl jsem pacientku, která dováděla se psem. Ten ji hlavou udeřil do nosu tak nešťastně, že bylo nutné provést repozici nosu neboli urovnání do správné polohy v celkové anestezii. Zkrátka když už tu operaci podstoupíte, vyplatí se dodržovat léčebný režim.
Šli byste na nějaký zákrok plastické chirurgie?
Jak poznat problematického pacienta
Mají lidé, pokud jde o plastiku nosu, nerealistické představy?
Ano, stává se to, stejně jako se může stát, že pacient není spokojený s dobře provedeným zákrokem. Bohužel se čas od času s takovými setkáváme, naštěstí díky tomu, že s nimi strávíme hodně času při konzultacích, je to poměrně vzácné.
Stává se například, že člověk chce po operaci zpátky svůj původní nos, protože má pocit, že přišel o svou identitu. Nedávno jsem se setkal s pacientkou, která obešla několik chirurgů a nakonec se rozhodla pro operaci, která byla provedená velmi dobře. Ona se však se změnou nedokázala identifikovat a ještě po třech měsících nosila nos zalepený, aby nebyl vidět.
Takže ani velmi dobře odvedená operace s velmi dobrým výsledkem nemusí zaručit, že člověk bude spokojený. My se každopádně snažíme předem poznat lidi, kteří nemají realistická očekávání nebo mají jiná očekávání, než jim je chirurg schopen splnit. V rámci odborných kongresů máme celé bloky věnované tomu, jak poznat problematického pacienta.
Když s lidmi mluvíte o tom, jak by mohl jejich nos vypadat, pomáhají vám v tom moderní technologie?
Některá pracoviště používají počítačové programy modelující možnou podobu. Problém je v tom, že se na to pacient může fixovat, a když je pak výsledek hojení trochu jiný, může to být předmětem sporu. Já si proto s lidmi raději povídám a kreslím, co uděláme a jak by mohl vypadat výsledek operace.
Někdy si pacienti sami přinesou svou představu nosu, kterou jim vymodeluje počítačový program. Bavíme se spolu, co je ještě realistické, a upozorňuji je, že nemohu zaručit identický výsledek. Pokud se mi návrh zdá například moc radikální nebo nereálný, doporučím jim raději konzultaci jinde.
Někteří lidé, nejenom známé osobnosti, jezdí na plastické operace nosu do zahraničí. Ale tam se, předpokládám, používají stejné metody jako tady.
Může to být součástí jakéhosi mediálního obrazu – jedu do zahraničí, protože si to mohu dovolit. Jsou tam vyhlášená a z různých důvodů populární jména. Myslím si ale, že u nás jsou operatéři, kteří zvládnou operaci udělat stejně dobře jako lékaři v zahraničí. Hodně se jezdí do Turecka, kde jsou velmi solidní věhlasné kliniky odvádějící výbornou práci, ale jsou tam také pochybná pracoviště, kde jde o to co nejrychleji provést výkon a pak už pacienta nikdy nevidět.
A tomu se zásadně vyhýbáme, nám jde o dlouhodobou péči a o sledování pacienta. V případě, že se vyskytne nějaký problém, jsme mu k dispozici.
Galerie: Podívejte se na nos před zákrokem a po něm
Vy sám jste se nejdříve stal lékařem, ORL specialistou a později jste si k tomu přibral plastickou chirurgii – co rozhodlo o vašem směrování? Proč zrovna ORL a nosy?
V mládí jsem skutečně snil, že se stanu plastickým chirurgem, ale život mě nasměroval trochu jiným směrem. Míst pro lékaře v době mých začátků nebylo mnoho, ale na ORL klinice ve Všeobecné fakultní nemocnici přijímali nové absolventy.
Nebyl to primární obor mého zájmu, ale přišlo mi, že je to relativně blízké tomu, co jsem chtěl dělat. Nastoupil jsem a po čase se začal orientovat na nosní problematiku.
Díky trendům posledních třiceti let, kdy se přistupuje k operacím nosu komplexně, tedy že se řeší funkční i estetická stránka při jednom operačním zákroku, si mě plastická chirurgie v podstatě našla. Estetické hledisko je při operaci nosu jedním z nejdůležitějších faktorů pro spokojenost pacienta a je nutné jej vždy zohlednit. Nejsem plastický chirurg, ale ORL lékař specializující se na nosní operace s komplexním přístupem.
Nemůžete si říct, už umím dost
V současné době je trend co největší specializace, aby operace prováděl chirurg, který má co největší erudici. Je třeba neustále se vzdělávat, sledovat literaturu, jezdit na kongresy a operační kurzy a v neposlední řadě mít i dostatečné množství provedených operací, protože osobní zkušenost je nenahraditelná.
Nelze tedy říci, že nyní umím všechno. Půjčil bych si slova svého mentora, profesora Gilberta Nolsta Treniteho z Holandska, který říká, že po pětadvaceti letech praxe začal problematice nosních operací rozumět. Je to nikdy nekončící proces. Dříve pacient často podstupoval dva nebo více zákroků, aby se dobral kýženému cíli – na pracovištích otorinolaryngologie a potom plastické chirurgie, nebo naopak. Dnes není podstatné, zda jste začínal jako otorinolaryngolog, nebo plastický chirurg. Důležité je, zda svojí práci rozumíte a co nejprecizněji ji provádíte. Je třeba se neustále zdokonalovat ve prospěch našich pacientů.
MUDr. Radim Kaňa, Ph. D.
Zkušený lékař s dlouholetou praxí, se specializací na zevní operace nosu a na operace nosní průchodnosti. Je členem České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP.
Od roku 2004 je primářem ORL oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, své zkušenosti zároveň využívá jako plastický chirurg na klinice Esthé.
V rámci celoživotního vzdělávání se podílí na postgraduálním vzdělávání lékařů v rinochirurgii přednášením na odborných kongresech a seminářích, rovněž pořádá pravidelné workshopy se zahraniční účastí. Sám i soustavně zvyšuje erudici účastí na zahraničních kongresech a operačních kurzech.
ČLÁNKY DO MAILU