Tento typ nápoje je tradičně oblíbený u našich sousedů v Německu. Ostatně i slovo často používané pro limonádová piva pochází odtud – radler znamená cyklistu. Jde tedy ideální nápoj pro parná léta, výlety, sport nebo obecně pro lidi, kteří chtějí pít v relativně velkém objemu a přitom se neopít. To alespoň podle zastánců radlerů. Reklama zjevně cílí i na ženy, u nichž se často předpokládá, že je od piv českého typu odrazuje jejich příliš výrazná hořce chmelová chuť. Dalším potenciálním konzumentem je mladá generace, která si ještě nestihla udělat z piv plzeňského typu chuťový standard.
Označení radler se ve světě užívá celkem běžně
Už asi před deseti lety nabídly na českém trhu pivo s citronovou limonádou Krušovice/Heineken, úspěch zaznamenal ovšem až loni Staropramen se svou značkou Cool Lemon. Heineken se s nabídkou radleru poté opět vrátil, tentokrát má na sobě značku pivovaru Zlatopramen. Mimochodem, Heineken si jako svou ochrannou známku nárokuje i samotné označení „radler“. Lze ale předpokládat, že ať už spory dopadnou jakkoliv, slovo radler se pro označení tohoto typu piva bude neoficiálně používat i nadále.
Existuje nějaký rozumný důvod, proč trh, kde neuspěly Krušovice, nyní zažívá takový boom, když se paleta příchutí už zdaleka neomezuje jen na nejznámější citron? Jako „historický“ piják radlerů mám tendenci odpovědět, že ne. Nejsou zde, myslím, zásadní důvody chuťové, ekonomické ani jiné, snad šlo o úspěch marketingu nebo prostě náhodu, která stojí za leckterou módou. Z toho mimochodem vyplývá, že úspěch nemusí být ani trvalý a móda stejně rychle odezní. Možná tento typ nápojů zůstane na trhu jako cosi zcela minoritního a sníží se i počet pivovarů, které budou radlery vyrábět.
Přečtěte si: Pivo na kole. Je to zločin?
Oproti pivu má méně alkoholu, ale vyšší cenu
Orientační nabídka radlerů v supermarketech:
- Staropramen – citron, grep
- Gambrinus – citron, limetka + bezinka
- Samson – citron, grep
- Zlatopramen – citron, pomeranč + zázvor
- Radlery ale jistě vyrábějí i další subjekty (Bažant, Primátor…), jen jsem na ně v běžných sítích nenarazil.
Výše uvedené značky bych sice mohl seřadit, ale chutnají mi všechny. (Můj žebříček by byl nutně subjektivní i kvůli tomu, že by zohledňoval, jaké „zdrojové“ pivo mi původně chutná více než jiné.)
Tyto pivní limonády najdeme v PET lahvích po 1,5 litru, jako plechovky i klasické skleněné půllitrové lahve. Cena obvykle přesahuje cenu příslušného piva (plechovky radleru cca za 15–17 Kč), i když v rámci akcí bývají pochopitelně levnější, už tak od 12 korun. Dodavatelé mívají celkem silnou pozici, takže kde se některá piva prodávají i rovnou chlazená, je k dispozici v lednici obvykle i nějaký radler.
Čtěte téma: Lahvové pivo v hospodách aneb kam spějeme…
Radlery vznikají smícháním piva s limonádou zhruba v poměru 1:1, obsah alkoholu je proto poloviční, cca 2–2,5 %. Není to sice rozhodně nealko, ale po jednom radleru byste s trochou štěstí nadýchat asi neměli. Cena radleru může v porovnání s cenou piva působit předraženě, každopádně takovou cenovou politiku výrobci zvolili. Jde prostě o trochu „trendy“ nápoj, po kterém ten, kdo se chce opít co nejlevněji, stejně nesáhne.
Zvykáme si na kombinaci piva a ovoce
Pivo a ovoce od sebe nemají zdaleka tak daleko, jak by mohla ukazovat tradiční česká pivní kultura, radlery jsou vlastně jen jednou z variant příslušné kombinace. Citron/limetka nebo pomeranč se běžně dává k pivům pšeničným; ta ostatně často vytvářejí ovocné příchuti i samovolně, v rámci kvasného procesu. Ovoce a pšenici v sobě míchá i nefiltrovaný Staropramen.
Čtěte dále: Pivní základka – co víte o pivu?
Chuťově jsou radlerům podobná – subjektivně rovněž vynikající – ovocná piva nealkoholická, Bernard (švestka, třešeň) nebo Birell (limetka a malina). V Belgii je velmi populární pivo třešňové (kriek), občas k dostání i u nás, bohužel šeredně drahé. Zde je ale třeba dodat, že nejde o nic umíchaného na závěr, třešně se přidávají už při kvašení, je to věc výrobně náročnější a prostě luxusnější. Kriek chutná výborně, na rozdíl od dosud zmíněných značek ale nejde o pivo po stránce alkoholu nijak odlehčené, ba naopak.
Ovocným pivům má blízko i kategorie tzv. sladových nápojů, jako je (nejčastěji jablečné) Frisco. V této souvislosti je trochu překvapivé, že jablečný radler u nás podle všeho ještě nikdo nezkusil. Po vzoru známé Krvavé Marie, alkoholického koktejlu s rajčatovou šťávou, by mohlo být zajímavé experimentovat i se šťávami zeleninovými.
V posledních letech je na našem trhu i řada pivních speciálů, většinou silněji alkoholických, do kterých výrobce dodává různé ovocné koncentráty, třešně, malinu či borůvku. Ve specializovaných podnicích se tato piva i čepují. Radlery ovšem chutnají jinak, většinou je jejich chuť mnohem sladěnější. Když do piva plzeňského typu přikápnete na závěr cosi z borůvek, stále bude nad osvěžující chutí převládat silná hořkost.
Radlery na českém trhu jsou oproti těm zahraničním ještě také trochu víc hořké, ale chuť bývá už vyvážená; ostatně Cool Lemon vzniká z desítky Staropramen, která už sama o sobě moc hořká není (spíše do kysela). Další verzí, jak trochu více hořká piva s ovocem sladit, je nápad použít místo citronu grep. Opět, velmi dobré.
Nevýhody radlerů
Abych na radlery nepěl pouze nadšenou chválu, zmíním i některé jejich nevýhody. Tímto způsobem do sebe stále dostanete hodně kalorií nebo naopak umělých sladidel, někdo cítí a negativně vnímá „umělou“ chuť i při pití. Klasické české pivo se hodí jako neutralizátor tučného jídla nebo se doporučuje na překyselený žaludek, radler asi po půl kilu tlačenky žaludek tolik nepotěší. Nicméně si dovedu docela dobře představit, že by součástí gastronomie mohly být i tyto nápoje.
Pivo českého typu bylo také odladěné na nemírnou konzumaci s relativně malými následky v podobě kocovin. Kdybyste místo deseti desítek vypili dvacet radlerů (přepočtěme to na alkohol), asi by vám druhý den nebylo ideálně a takový večírek by se i prodražil.
Obrovskou výhodu radlerů při průběžném celodenním pití naopak vidím v tom, že mají spíše osvěžující než uspávací účinek. Na rozdíl od klasického piva se dají také mnohem lépe pít i nedostatečně vychlazené (byť to je dost subjektivní).
Jak bylo už řečeno, u nás jde zatím jen o módu a těžko předvídat, jak populární budou radlery za rok. Osobně ale doufám, že zde s námi vydrží – alespoň v tom smyslu, že budou dostupné v běžných řetězcích. Samozřejmě, že určitý typ pivařů tomuto nápoji na chuť nikdy nepřijde a budou nad tím ohrnovat nos, „hrůza, to je stejné, jak když to ti Němci míchají s kolou nebo sprajtem“. Pověsti České republiky jako pivní velmoci by však slušela i šíře nabídky, nejen spotřeba piva na hlavu.
Ale nakonec, takto míchaná piva nejsou žádnou složitou technologií a experimentovat s nimi si každý může snadno i sám doma…
ČLÁNKY DO MAILU