Dlouho platilo, že po porodu zdravotníci miminko, obzvlášť to nedonošené, odnášejí, kdesi v ústraní ho prohlédnou, změří, zváží a zaopatří. Pak ho ukážou mamince, nechají pochovat a odvezou na oddělení, kde se po nějaké době zase shledají. Časy se ale mění a i Světová zdravotnická organizace (WHO) upozorňuje na důležitost kontaktu.
Co se dozvíte v článku
Klokaní péče jako rutinní přístup
Už dříve přitom WHO podporovala tzv. klokaní mateřskou péči (kangaroo mother care – KMC). Ve zkratce jde o časný, setrvalý a dlouhodobý kontakt mezi matkou a dítětem a výlučné kojení – i pro děti s porodní hmotností menší než 2000 gramů, jakmile jsou klinicky stabilní.
Zásadní změna spočívá v tom, že KMC by se měla stát rutinním způsobem péče o nezralé novorozence a měla by být zahájena co nejdříve po porodu. Už by proto nemělo automaticky putovat do inkubátoru.
„Ne inkubátor, ale hrudník matky by měl být místem péče o předčasně narozené děti,“ vysvětluje Blanka Zlatohlávková, lékařka neonatologického oddělení Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN v Praze.
Líbí se vám, když nekomplikovaný porod vedou jen porodní asistentky?
Metoda prospívá i dětem pod jedno kilo
„Již dřívější studie prokázaly, že KMC snižuje u nedonošených dětí výskyt těžkých infekcí, podchlazení, stres, zlepšuje růst, kojení, vztah matka–dítě, socio-emoční a neurologický vývoj. U matek zlepšuje mateřské chování, zvyšuje spokojenost a snižuje poporodní deprese. V rozvojových zemích KMC oproti standardní péči významně snižuje úmrtnost nezralých dětí,“ dodává.
Nejnovější studie jen potvrzují, že je tento přístup možný a bezpečný ihned po porodu už u novorozenců od 28. týdne těhotenství s porodní váhou od 1000 gramů, pokud nepotřebují umělou plicní ventilaci. Poporodní adaptace miminek probíhá stejně dobře, v některých ohledech dokonce lépe než u těch v inkubátoru.
„Nezralí nebo nemocní novorozenci či novorozenci s poruchou adaptace jsou tradičně ošetřováni odděleně od matky, ačkoliv pro prospěšnost takového postupu nemáme žádné medicínské důkazy. Naopak přibývá důkazů, že časný kontinuální kontakt kůží na kůži nejenom neškodí dítěti, ale má pozitivní efekty na zdraví dítěte i matky, a že dokonce oba poškozujeme, když tento vzájemný kontakt neumožníme,“ vysvětluje Blanka Zlatohlávková.
Na věku ani hmotnosti dítěte nezáleží
Takzvané klokánkování, tedy metoda, kdy má maminka (nebo samozřejmě i tatínek) položené miminko na svém hrudníku a takto jej delší dobu chová, je přitom možné i pro děti narozené například ve 25. týdnu těhotenství, pokud potřebují jen podporu dýchání a ne umělou plicní ventilaci.
„WHO ve svém doporučení nespecifikuje ani věk, ani hmotnost, ani čas, jen říká, že by to mělo být co nejdříve, jak je to po porodu možné, a co nejdéle, jak je to možné. Umím si představit, že v budoucnosti bude hrudník maminky tím místem, kde budeme společně s rodiči pečovat i o ty nejmenší, nejkřehčí a nemocné novorozence,“ říká neonatoložka.
Jaké je chovat si půlkilové miminko?
Miminko narozené ve 25. týdnu má přitom jen zhruba něco málo přes půl kila a manipulace s ním je pro laika náročná. Vyzkoušela si to i redaktorka Vitalia.cz během tiskové konference ke Světovému dni nedonošených dětí, který připadá každoročně na 17. listopad.
Redaktorka měla možnost panenku této velikosti zkusit vyjmout z inkubátoru a položit si na hrudník do speciálního šátku. Pocity? Obavy, nervozita a následně naprosté dojetí. A to i když víte, že je to jen panenka.
Ještě před několika desítkami let přitom rodiče na oddělení intenzivní neonatologické péče nesměli vůbec.
Šátek, ve kterém si miminko následně hoví, si maminky na sebe navazují předem, k inkubátoru přistupují už připravené. Mně musí pomoci sestry, sama bych se v látce ztratila. Šátek se používá z toho důvodu, aby měli rodiče větší pocit jistoty, nebáli se, že jim děťátko někudy propadne, měli volné ruce a také aby bylo jakoby zabalené a pořádně přitisknuté.
Nepřetržitý kontakt s děťátkem je stěžejní
Jako první je zapotřebí otevřít otvory v inkubátoru a navázat s miminkem kontakt: jedna ruka přes tělíčko, druhá hladí hlavičku. „Poté si miminko postupně otočíte na zádíčka a čelem k sobě. Pořád při tom na něj musíte mluvit a mít na něm stále položené obě ruce,“ popisuje Zuzana Tomášková, neonatologická sestra z porodnice U Apolináře. Veškerý kontakt s miminkem musí být jemný, klidný a tichý.
Jako první je zapotřebí otevřít otvory v inkubátoru a navázat s miminkem kontakt: jedna ruka přes tělíčko, druhá hladí hlavičku.
Jakmile je děťátko správně natočené a připravené, inkubátor se odklopí a plně otevře. Poté se maminka musí naklonit až úplně nad děťátko a „přilepit“ si ho k hrudníku. Překvapuje mě, jak lehounké a maličké miminko je. Moje děti měli při narození čtyři kila, takže tohle je až neskutečný rozdíl.
S miminkem přitisknutým na hrudníku usedám do křesla, sestra kolem mě nastavuje všechny hadičky. Miminko vklouzne do kapsy vytvořené v šátku a moje ruka ho automaticky začne hladit. Tomu pohybu se moc nedá ubránit, situace mi vlastně přijde naprosto reálná, i když je to jen jako.
„Takto maminka zůstává několik hodin, nejméně dvě, ale klidně mnohem déle. Může přijít na oddělení víceméně kdykoliv a být tam jakkoliv dlouho, je to vždy o domluvě. Jediné, co chceme, je, aby bylo klokánkování zahájeno před jídlem, aby se při manipulaci miminko nepoblinkalo,“ popisuje Tomášková.
Lékařka: Ke změně chybí už jen málo
Ještě před několika desítkami let přitom rodiče na oddělení intenzivní neonatologické péče nesměli vůbec. Až později byly povoleny alespoň návštěvy. „Zpočátku tedy omezené na určitou dobu. Po revoluci jsme mohli čerpat zkušenosti v zahraničí a poznatky z literatury, což se s příchodem internetu ještě zlepšilo a zrychlilo a také celá společnost se proměňovala ve svých hodnotách a my s ní. Jsem hrdá na to, že jsme neustrnuli v dřívějších názorech, ale jsme stále schopni přijímat nové výzvy. Věřím, že nové generace přijmou filozofii nulové separace za svou. Zdá se mi, že to je už jen malý krok ve změně myšlení proti té dlouhé cestě, kterou jsme ušli my,“ popisuje doktorka Zlatohlávková.
„Rodiče na neonatologických odděleních jsou pro mě důležitou a nepostradatelnou součástí. Je potřeba si uvědomit, že porod nezralého či nemocného novorozence by neměl být důvodem k jejich izolaci, protože rozhodující význam v životě každého dítěte má právě rodina,“ potvrzuje její slova doktorka Milena Dokoupilová, primářka novorozeneckého oddělení nemocnice Hořovice.
Galerie: Takhle vypadá nové porodní centrum u Apolináře
Rodiče ulevují i zdravotníkům
Zapojení rodičů do péče o miminko podle ní přináší samé benefity. Rodiče se méně bojí, více si věří a lépe chápou celou situaci. Navíc ulevují zdravotníkům, kteří pak mohou pracovat efektivněji a kvalitněji.
„Nejdůležitější jsou však benefity pro miminka, která mají lepší hmotnostní přírůstky, jsou ve vyšším procentu plně kojená, mají méně nosokomiálních infekcí, stráví v nemocnici kratší dobu a mají prokazatelně lepší vývoj,“ dodává Dokoupilová.
Světový den předčasně narozených dětí
Světový den předčasně narozených dětí (World Prematurity Day – WPD) se slaví každoročně 17. listopadu. Tento den slouží také jako poděkování lékařům a sestrám za jejich péči. Světový den byl iniciován v roce 2008 nadací EFCNI (Evropská nadace pro péči o novorozence).
V České republice oslavy organizuje rodičovská organizace Nedoklubko, která od roku 2002 podporuje rodiče předčasně narozených dětí a neonatologická oddělení.
„Letošní novinkou je fundraisingová kampaň Narodila se nám hvězda na darujme.cz/hvezda. Svým finančním příspěvkem tak může kdokoliv podpořit naši činnost – naším cílem je nabídnout příští rok pomoc každé rodině, která to bude potřebovat,“ popsala Lucie Žáčková, výkonná ředitelka Nedoklubka.
ČLÁNKY DO MAILU