Schizofrenie nemá nic společného s rozdvojenou osobností, je to jen mýtus

Schizofrenie je duševní onemocnění ovlivňující to, jak se dotyčný chová, vnímá a myslí. Symptomy schizofrenie se objevují postupně. Mezi ty nejtypičtější patří bludy, halucinace, dezorganizované chování a nedostatek motivace. Pacient ztrácí kontakt s realitou, proto je pro něj velice těžké komunikovat s okolím a normálně fungovat. Závažnost onemocnění se může u každého pacienta lišit. Zatímco někteří prožijí třeba jen jednu psychotickou epizodu za život, jiní se s nimi potýkají opakovaně. Mezi těmito epizodami se ale dá vést normální život, pokud pacient dodržuje léčebný plán. [1, 2, 3, 4]

Schizofrenie vs. rozdvojená osobnost

Dříve bylo toto onemocnění mylně označováno jako „rozdvojená osobnost“. To je ale naprosto špatné tvrzení vycházející ze snahy zdůraznit rozpory mezi chováním, emocemi a myšlením schizofrenika. Pacienti s tímto onemocněním mají problémy rozlišovat mezi světem reálným a smyšleným. Někteří lékaři vnímají schizofrenii jako psychózu.

Alterace osobnosti (disociativní porucha identity) je velice vzácná porucha osobnosti, při které člověk přepíná mezi dvěma či více osobnostními stavy. Jinými slovy v jednom těle je více samostatných osobností. Projevuje se to tak, že v určitém období se dotyčný chová jako někdo jiný. Po čase se zase vrátí k původní osobě. [5, 6, 7, 8]

Příčiny schizofrenie

• Genetické předpoklady: sklony k propuknutí schizofrenie se pravděpodobně dědí. Je prokázáno, že pokud vaši rodiče, sourozenci a jiní blízcí příbuzní trpí tímto onemocněním, máte vyšší riziko, že se u vás objeví také.
• Rozdíly ve struktuře mozku: podle některých studií může k rozvoji schizofrenie přispívat porucha vývoje mozku v prenatálním období nebo raném dětství.
• Chemická nerovnováha v mozku: jednou z příčin schizofrenie může být nerovnováha mezi dopaminem a serotoninem. Jedná se o tzv. neurotransmitery, které přenáší informace mezi neurony. Tuto rovnováhu je možné obnovit užíváním antipsychotik, které tlumí dopaminové i jiné receptory.
• Užívání návykových látek: pití alkoholu, kouření marihuany a užívání LSD, kokainu a pervitinu funguje v mnoha případech schizofrenie jako spouštěč. Užívání návykových látek a schizofrenie navíc představují častou komorbiditu.
• Komplikace v těhotenství a při porodu: k abnormálnímu vývoji mozku mohou přispět některé faktory před porodem nebo během porodu. Patří sem těžké prenatální infekce, vystavení toxinům před narozením, předčasný porod, asfyxie při porodu nebo nízká porodní váha.
• Psychosociální stresory: někteří jedinci jsou k propuknutí schizofrenie mimořádně vnímaví, takže u nich mohou onemocnění vyvolat stresující životní události, jako jsou rozvod, úmrtí blízké osoby, ztráta domova, fyzické násilí nebo zneužívání.

Schizofrenie se vyznačuje poruchou selektivity vnímání. Náš mozek je vystaven ohromnému množství podnětů. Všechny naráz je ale není schopen vnímat, proto si vybírá jen určité z nich. Mozek schizofrenika toto ale nedokáže a vnímá všechny podněty. Aby se s tím dokázal vyrovnat, vytváří si vlastní realitu, která je pro něj přijatelnější. [9, 10, 11, 12]

Přečtěte si také:

Bulimie postihuje ambiciózní osoby, které prožily trauma. Problém s jídlem tají

Jaké má schizofrenie příznaky?

Než dojde k propuknutí schizofrenie, může uběhnout několik měsíců či let, kdy pacient prožívá tzv. prodromální stadium. To znamená, že lze vnímat určité varovné signály a změny chování. Nejde o žádnou jasně danou skupinu příznaků, spíše o drobné změny a potíže, jako jsou poruchy spánku, sociální stažení či neschopnost soustředění. Projevy schizofrenie se dělí do dvou hlavních skupin:

• Pozitivní příznaky schizofrenie: jde o symptomy, které oproti běžnému stavu přebývají. Typickým příkladem jsou bludy a halucinace. Tyto příznaky jsou snáze léčitelné.
• Negativní příznaky schizofrenie: pacientovi naopak chybí něco, co by v běžném stavu nepostrádal. Trpí třeba nedostatkem vůle, neschopností radovat se nebo oploštěním emocí.

Pozitivní příznaky schizofrenie

• Bludy: jedná se o přesvědčení, která se nezakládají na pravdě. Nemocný je o nich pevně přesvědčen, často jde o nejrůznější podivné záležitosti. Pacienti se třeba bojí, že je někdo pronásleduje, chce je zabít nebo otrávit. I když jsou jim představena fakta, která by měla jejich představy vyvrátit, trvají stále na svém.
• Halucinace: jedná se o jevy, které nejsou skutečné. Nejčastější jsou sluchové halucinace, kdy slyší pacient hlasy. Méně obvyklé jsou podivné pachy, vizuální halucinace nebo pocit, že se dotyčného někdo dotýká.
• Katatonie: schizofrenik se může dostat do stavu, kdy přestane mluvit nebo se nemůže hýbat.
• Dezorganizované chování: pokud nemůže schizofrenik jasně myslet, projeví se to na jeho chování. Typicky jde třeba o zmatenou řeč („slovní salát“), rychlé přechody od jedné myšlenky ke druhé nebo podivné pohyby.

Negativní příznaky schizofrenie

• apatie,
• anhedonie,
• ztráta zájmů,
• ztráta motivace,
• nečinnost,
• negativismus. [13, 14, 15, 16, 17]

Typy schizofrenie

• Paranoidní schizofrenie: jde o nejčastější druh schizofrenie, pro který jsou typické bludy a halucinace. Pacienti bývají napjatí, nervózní a mohou se chovat agresivně.
• Hebefrenní schizofrenie: postihuje jedince ve věku 15–25 let. Nemocní se chovají tak, jako by zažívali opožděnou pubertu. Mezi charakteristické příznaky patří dezorganizované chování, afektivní poruchy, zanedbávání povinností a sociální stažení.
• Simplexní schizofrenie: tento typ schizofrenie má plíživý nástup. Pacient postupně mění své chování, stává se uzavřenějším a objevuje se u něj podivné chování. Jde o poměrně vzácný typ schizofrenie, který není snadné léčit.
• Reziduální schizofrenie: symptomy nejsou v tomto případě tak výrazné, převažují spíše negativní příznaky, které se postupně zhoršují.
• Katatonická schizofrenie (katatonní schizofrenie): jde o specifický a vzácný typ schizofrenie, při kterém se dostavují poruchy motoriky. Nemocný buď trpí excitací a dělá bezúčelné pohyby, nebo setrvává v různých strnulých polohách. Také může přestat mluvit.
• Nediferencovaná schizofrenie: u některých pacientů se objevují příznaky charakteristické pro různé typy schizofrenií. [18, 19, 20, 21]

Primář Sova, doktor House a další. Znáte filmy a seriály z lékařského prostředí?

Málokteré filmy a seriály jsou tak populární jako ty, které se odehrávají v nemocnicích či ambulancích. A vy si teď můžete vyzkoušet, kolik jste jich viděli a co všechno o nich víte.

Spustit kvíz

Léčba schizofrenie

Schizofrenie je obtížně diagnostikovatelné onemocnění, které má mimořádně negativní vliv na zdraví pacienta. Proto by měl být každý schizofrenik léčen pod dohledem psychiatra. Léky na schizofrenii sice nevyléčí onemocnění samo o sobě, ale potlačí bludy, halucinace a další příznaky. Používají se:

• Typická antipsychotika: jedná se o antipsychotika 1. generace, která blokují pouze dopaminové receptory. Patří mezi ně třeba chlorpromazin, fluphenazin, haloperidol, droperidol a chlorprotixen.
• Atypická antipsychotika: antipsychotika 2. generace blokují více receptorů v mozku, působí velice dobře proti pozitivním příznakům schizofrenie. Jedná se například o risperidon, olanzapin, sertindol, quetiapin, aripiprazol, klozapin a ziprasidon.

Důležitou součástí léčebného plánu by měla být také psychoterapie a sociální intervence. Je ale pravda, že schizofrenie se bez léků nedá dost dobře léčit. [22, 23, 24, 25]

Schizofrenie u dětí

Schizofrenie jen málokdy propuká u dětí mladších 14 let. Prevalence je zde asi 50krát nižší v porovnání s dospělými. Nicméně pokud onemocnění propukne v dětském věku, bude se projevovat trochu jinak než u dospělých. Bludy a halucinace nejsou u malých schizofreniků typické. Pozorovat lze spíše dezorganizované myšlení a prožívání, které se pak promítá do bizarního chování a nepřiměřených reakcí. Trpí třeba výbuchy vzteku, náladovostí a mají problémy odlišovat sny od reality. Více malých pacientů lze najít mezi chlapci. [26, 27, 28, 29]