Sedmý smysl máme všichni, ale ne stejně vyvinutý. Dá se vytrénovat

Vědci mimo jiné prokázali, že interoceptivní signály vysílané z vnitřních orgánů do mozku hrají významnou roli při regulaci emocí, což úzce souvisí s naším psychickým stavem. Pakliže všechno probíhá v pořádku, nehrozí nám deprese, úzkosti ani další duševní poruchy. 

Průtok krve vnímat nebudete, tep ano

Rozhodně si nepředstavujte, že za bdělého stavu a standardní hladiny vědomí dokážete nahlédnout do vnitřních pochodů svého těla a pozorovat například průtok krve svou levou rukou nebo tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku. 

To, co však spolehlivě můžeme vnímat, je například tep a rytmus svého srdce nebo vlastní dech. Všechno, co se odehrává v našem těle, však funguje podle vlastních pravidel a fascinovat nás může dokonalá souhra celého tohoto mikrokosmu. Naše vnitřní pochody mají svůj řád, jinak by nastal chaos.

Přečtěte si také:

Sex v minulosti lékaři doporučovali nejvýše dvakrát do měsíce

Vědci se ale domnívají, že právě vzniklá nerovnováha mezi vnitřními pochody těla může způsobovat různé nervové a psychické poruchy jako například úzkosti, deprese, panické poruchy, mentální anorexii, obsedantně-kompulzivní syndrom (OCD) nebo třeba schizofrenii. 

Sedmý smysl a emoce

Díky souvislosti mezi signály z vnitřních orgánů a naší psychikou se interocepce těší značné pozornosti ze strany psychologů, psychiatrů a neurologů a provádějí se nejrůznější interoceptivní výzkumy. Cílem je umět změnit nesoulad mezi vnitřními pochody těla a zabránit rozvoji duševních poruch. 

Interocepce v podstatě zkoumá způsoby komunikace mezi našimi orgány a mozkem, který je nejvyšším řídícím centrem.

Výzkumníci a lékaři uznávají interocepci jako klíčový mechanismus duševního a fyzického zdraví, kde porozumění signálům našeho těla nám pomáhá porozumět a regulovat emocionální a fyzické stavy, říká doktorka Helen Weng z University of California San Francisco. Interocepci se také hodně věnuje Marie Postma, nizozemská kognitivní vědkyně českého původu.

Přečtěte si také:

Na terapii k robotovi. Umělá inteligence dokáže podle hlasu odhalit duševní nemoci

Neurovědec a profesor University of Southern California Antonio Damasio v 90. letech 20. století zjistil, že emocionální události začínají nevědomými změnami v tělesných stavech, nazývanými „somatické markery“.

Příkladem může být situace, která v nás vzbudí silný strach. Projeví se to nejprve tělesně, a to tak, že nám například začne bít srdce, zrychlí se nám dech a začneme se třást. K této fyziologické reakci však dochází dříve, než si uvědomíme tu emoci: že máme strach. 

Mozek vyhodnotí změnu vnitřního stavu těla prostřednictvím interocepce a my mu skutečně dovolíme, aby tak utvářel naše chování. Bez přímé interakce mezi mozkem a tělem by u nás ani projevy žádných emocí nemohly vzniknout a my bychom se chovali jako roboti s dokonalým sebeovládáním.

Jak to souvisí s psychikou? 

Pokud naše interocepce nefunguje správně, může docházet k různým duševním potížím. Existují lidé, kteří jsou méně vnímaví vůči signálům svého těla a jsou více otupení, úzkostní lidé s citlivou psychikou zase naopak sledují každý drobný projev svého těla a okamžitě prudce zareagují. 

Přečtěte si také:

Test ukáže, komu hrozí psychosomatické či duševní onemocnění

Tyto procesy mohou hrát důležitou roli u mnoha duševních chorob. Velká skupina lidí s depresí například často vykazuje horší interoceptivní vyhodnocování srdečního tepu a nižší schopnost vnímat své tělesné signály, proto jsou více emočně otupělí nebo letargičtí. Lidé s úzkostí zase naopak negativní pocity ve svém těle mohou vnímat velmi silně, a to je tak rozhodí, že to ještě více zesílí jejich pocit paniky.

Profesor Hugo Critchley z Brighton and Sussex Medical School se domnívá, že špatné interoceptivní uvědomění může vést i k pocitu depersonalizace a disociace, což jsou prvotní příznaky psychózy nebo přímo schizofrenie. 

Vědci tak zkoumají schopnost interocepce vyloženě v souvislosti s duševními poruchami a možnostmi, jak zabránit jejich rozvoji. Co když dávné a poněkud kruté elektrošoky používané v psychiatrii nebyly úplně od věci, možná se po ráně proudem komunikace orgánů a mozku zlepšila?

Interocepce a biofeedback

V 50. a 60. letech minulého století byla interocepce poprvé dána dohromady s pojmem biofeedback. Biofeedback se pak začal rozvíjet až později, přibližně od 70. let. Jde o proces, který umožňuje nejen lepší vnímání fyziologických funkcí v těle pomocí mnoha přístrojů, ale i jejich regulaci. 

Pracuje se svalovým napětím, vnímáním bolesti, srdeční frekvencí, s vnější teplotou kůže, dýcháním nebo pohybem mozkových vln. Umí změnit fyziologickou aktivitu v těle, proto se využívá k léčbě mnoha zdravotních potíží, ale i ke změně myšlenek, emocí a chování. 

Přečtěte si také:

Hyperaktivní děti mívají hyperaktivní rodiče aneb ADHD v dospělosti

Skvěle se uplatňuje také v případě různých psychosomatických chorob, ADHD nebo migrén. Mezi diagnostické přístroje, které jsou založené na biofeedbacku, patří třeba elektroencefalogram (EEG) a elektromyogram (EMG) využívané především v neurologii.

Jak zlepšit interocepci? Pomůže mindfulness

Interocepci si podle vědců můžeme i posilovat, třeba fyzickým pohybem a cvičením, při němž se více snažíme všímat si signálů svého těla. Tělo potřebuje dostatek fyzického pohybu, jinak může být více vystaveno úzkosti. 

Pokud jste destabilizováni z nedostatku pohybu, je pravděpodobnější, že pocítíte příznaky, které byste si mohli spojovat s úzkostí, popsal vědec Critchley pro deník The Guardian. Jakmile se tělo stane odolnějším a bude umět rozeznávat správné signály, pak je tu velká šance na udržení si dobrého fyzického i duševního zdraví.

Umění interocepce se dá naučit a může to výrazně zlepšit kvalitu našeho života. Žijeme v době, kdy jsme se naučili vědomě oddělovat duši od těla a soustředit se na obrovské množství vnějších podnětů.

Zaměřit se však zpátky do těla a vnímat naše fyzické pochody, rozpoznat každou emoci, je opravdu zásadní. Síla procesu spočívá i v samotném uvědomění, které nám může pomoci ledacos změnit. S tím vším vlastně pracuje poměrně novodobý pojem mindfulness, všímavost, který se týká každodenního uvědomování si vlastního těla v přítomném okamžiku. 

Pokud člověk neustále potlačuje svoje skutečné emoce a nevšímá si signálů vlastního těla, může se snadno stát, že u něj dojde k propuknutí nemoci nebo k psychickému zhroucení. Takovým zářným příkladem je například syndrom vyhoření.

Potlačené emoce mohou přispět k nemoci

Často nacházíme kořeny nemocí v potlačených emocích, vysvětluje šéf pražské Psychosomatické kliniky Jaromír Kabát v článku pro časopis Respekt. Řada lidí podle něj vyrostla v rodinném prostředí, které je nutilo zadržovat projevy určitých emocí či tělesných stavů – obvykle se to týká vzteku, smutku nebo bolesti. 

Přečtěte si také:

Syndrom mrzutého muže a další splašené emoce

Emoce ovšem nejsou jen psychické jevy, doprovázejí je vždy silné tělesné reakce. Lidé nedokážou vnímat, že nějaké emoce mají, ale v jejich těle neustále dochází k souvisejícím projevům, zvyšuje se prokrvení svalů, zesiluje peristaltika, stoupá tlak, zvyšuje se počet trombocytů, říká Kabát. Pokud se to děje chronicky, časem může dojít v organismu k vážným změnám.

Interocepci zhoršuje rychlé životní tempo 

Existuje spousta lidí, kteří absolutně nemají ani ponětí, jak se vlastně ve skutečnosti cítí a co prožívají. Pomoct může třeba jóga nebo meditace, dechová cvičení, tai-chi, kraniosakrální terapie nebo psychoterapie. 

Samotný pohyb těla a soustředění se na to fyzické umožní lepší propojení s psychikou a mentální sférou. Naše tělo nás neustále zve, abychom se vrátili domů, píše ve své knize Body Sense (Smysl těla) americký profesor psychologie Alan Fogel. Podle něj je v našich silách naučit se tomuhle volání naslouchat.

Chce to ovšem především klid, v každodenním shonu a ruchu se to podaří asi jen velmi obtížně.